Wallander

Tak na tomto seriálu je jedinečná jeho atmosféra. Určitě to je za poslední dobu jeden z nejkvalitnějších krimi seriálů, co jsem viděl. Kenneth Branagh v postavě Wallandera to se svojí výjimečností hraje opravdu neuvěřitelně přesvědčivě. Ostatně jeho nevšední herectví funguje dobře i v jiných filmech. Nutno dodat, že navíc si jeho postavu, která má velký smysl pro spravedlnost a vypadá úplně obyčejně, nelze prostě neoblíbit. Co říci závěrem? Všechna rozuzlení příběhů stojí opravdu za to. Jsou totiž skutečně vymakané, nečekané a přitom úplně prosté. (30.01.2011)

TOTALLY BEST OF KENNETH BRANAGH! Severská poetika, precíznosť, depresívnosť a atmosféra s britským zmyslom pre mnohovrstevnatosť a príchuťou suchého humoru. To je Wallander. Branagh je zvučné meno samo o sebe, no pre hlavnú úlohu je ako stvorený a postava Kurta Wallandera je mu napísaná priamo na telo. Pekelne brilantne vystavaný scenár prípadu od ktorého sa nedokážete odtrhnúť ani napriek miernej predvídateľnosti záverečného rozuzlenia. Jednoducho čistá práca. Mimochodom, potešil aj Hiddleston vo vedľajšej úlohe. Pilot: 95% 1. séria: Branagh hrá tak neskutočne prirodzene a ľudsky, že ma pri každej silnejšej scéne vždy totálne zloží a ja len v úžase zostávam civieť na obrazovku. rvá séria: 100%!!! Druhá séria: 100%!!! Tretia séria: 100%!!! (04.11.2013)

Já ti nevím, Karle. Ze svaté trojice Sherlock, Wallander, Luther mi vylézá tahle severština jako slabší, odstrkovaný bratříček. Přestože Branagh se snaží hrát jako o život, jeho postava je nakonec na seriálu to nejméně zajímavé. Luther i Sherlock jsou brilantní mozky a je radost je sledovat při práci. Ve Fryově archetypální klasifikaci by představovali vyšší mimetický mód, tedy člověka se schopnostmi přesahující běžný průměr, ale podléhajícího vlivu společnosti a s tragickými vlastnostmi (u Sherlocka jeho neschopnost socializovat se, u Luthera nutnost dělat zlé činy pro větší dobro). Wallander však ztělesňuje nižší mimetický mód - obyčejného člověka, který dělá svoji práci. Branaghův hrdina nemá hi-tech hračky z CSI ani vybroušené uvažování doylovského typu, vlastně jeho nejvýznačnější vlastností je, že málo mluví a topí se v permanentní depresi. Nové informace o jeho případu se zpravidla objevují nikoli kauzuálními souvislostmi (hrdina na něco přijde, což ho přivede k další stopě...), ale zpravidla tím, že zločinec něco nového provede, zatímco Wallander neví, jak se hnout z místa a uchlastává se v depce. Má to samozřejmě i světlejší stránky (pochmurné ladění není úplně od věci, případy jsou docela zajímavé), ale jako úplná hitparáda se mi to nejeví. (29.11.2012)

Zajímalo by mě, jestli ta melancholická, šedá, ponurá, místy až temná nálada zrcadlí skutečné poměry dnešního Švédska. Nevím, ale myslím si, že na tom něco bude. Přitom dneska kdekdo glorifikuje švédský model sociálního státu jakožto úžasnou a následováníhodnou záležitost. Ona to zase asi taková idylka nebude. Ale k věci; Wallander je krimi seriál, jaký jsem už dlouho neviděl (z filmové produkce dá vzpomenout na Nolanovu Insomnii, první díl Millénia či dokonce Sedm). Je až surově realistický a přirozený. Pravda, druhý díl první série nebyl zrovna tím, co bych si pod těmito adjektivy představoval, ale myslím, že zbytek tomu odpovídá. To platí nejen pro samotné příběhy nebo chování postav, ale také pro úžasně civilní herecký projev Kennetha Branagha. PS: Příznivcům Wallandera doporučuji podobně laděnou britskou minisérii Luther. (10.10.2011)

Wallander je dalším detektivním klenotem BBC. Záleží, jak komu co sedne, ale mě osobně Wallander oslovuje o něco více než samozřejmě skvělí Sherlock a Luther ze stejné stáje. Fakt je ten, že pojetí tohoto seriálu se od zmíněných detektivů jejichž genialita hraničí s nadpřirozenem, tolik liší, že nemá smysl je srovnávat. Wallander je především o skoro uvěřitelných zápletkách a atmosféře. Ta je zde neustále tísnivá, ponurá, sychravá, bezvýchodná zkrátka takové severská, jednotlivé epizody jsou bravurně a umělecky zrežírovány a vždy se nesou o poklidném tempu, přičemž závěr vždy přinese gradaci, napětí a většinou další bezvýchodnost. Kennetha Branagha jsem předtím nemusel. Respektoval jsem jej jako kvalitního herce, ale byl mi nesympatický zdánlivě snobským přístupem ke svému řemeslu, hodně divadelně laděných projektů atp. Ale zde dokazuje, že je mistrem jakéhokoliv, i filmového herectví. Jeho minimalistické ztvárnění zdeptaného, životem ubíjeného detektiva, který si neumí zachovat odstup od své práce a krutého světa, přesahuje pouhé standartní odehrání seriálové role. Branagh zde opravdu předvádí něco co pro neznalost méně blbého termínu nemohu nazvat jinak, než hereckým koncertem. Existuje zažitý pojem „severská detektivka“, pro mě její nejlepším reprezentantem tedy rozhodně nebude trilogie Milénium, ale právě byť angličany natočený Wallander. Závidím občanům Spojeného království, když mohou vidět že jim veřejnoprávní televize za jejich peníze přináší nějakou protihodnotu, takový pocit asi nezažiju. I přes nepříliš povzbudivé vyznění seriálu je pro mě jeho sledování větším důvodem k optimismu, než shlédnutí pouhých pár mučivých scén z čétečkovské a čecháčkovsky provinční nové Sanitky, nebo Vyprávěj. (27.09.2013)