Wallander

Wallander je dalším detektivním klenotem BBC. Záleží, jak komu co sedne, ale mě osobně Wallander oslovuje o něco více než samozřejmě skvělí Sherlock a Luther ze stejné stáje. Fakt je ten, že pojetí tohoto seriálu se od zmíněných detektivů jejichž genialita hraničí s nadpřirozenem, tolik liší, že nemá smysl je srovnávat. Wallander je především o skoro uvěřitelných zápletkách a atmosféře. Ta je zde neustále tísnivá, ponurá, sychravá, bezvýchodná zkrátka takové severská, jednotlivé epizody jsou bravurně a umělecky zrežírovány a vždy se nesou o poklidném tempu, přičemž závěr vždy přinese gradaci, napětí a většinou další bezvýchodnost. Kennetha Branagha jsem předtím nemusel. Respektoval jsem jej jako kvalitního herce, ale byl mi nesympatický zdánlivě snobským přístupem ke svému řemeslu, hodně divadelně laděných projektů atp. Ale zde dokazuje, že je mistrem jakéhokoliv, i filmového herectví. Jeho minimalistické ztvárnění zdeptaného, životem ubíjeného detektiva, který si neumí zachovat odstup od své práce a krutého světa, přesahuje pouhé standartní odehrání seriálové role. Branagh zde opravdu předvádí něco co pro neznalost méně blbého termínu nemohu nazvat jinak, než hereckým koncertem. Existuje zažitý pojem „severská detektivka“, pro mě její nejlepším reprezentantem tedy rozhodně nebude trilogie Milénium, ale právě byť angličany natočený Wallander. Závidím občanům Spojeného království, když mohou vidět že jim veřejnoprávní televize za jejich peníze přináší nějakou protihodnotu, takový pocit asi nezažiju. I přes nepříliš povzbudivé vyznění seriálu je pro mě jeho sledování větším důvodem k optimismu, než shlédnutí pouhých pár mučivých scén z čétečkovské a čecháčkovsky provinční nové Sanitky, nebo Vyprávěj. (27.09.2013)

Kurt Wallander je ten nejlidštější a nejzainteresovanější detektiv, jakého kdy svět filmu a televize poznal. Wallander si každý případ bere velice osobně a je odhodlán jej vyřešit za každou cenu. Ještě nikdy tedy nebyla kriminální linka tak úzce spjata s postavou detektiva a pro seriál jde o věc přímo stěžejní. Znamenitý a své roli naprosto odevzdaný Kenneth Branagh představuje zvláštní typ detektiva, zatěžkaného mnoha zdrcujícími emocemi a dilematy. V průběhu jednotlivých dílů prochází až jakýmsi vnitřním rozkladem (jasně, ne zrovna originální označení, ale ono to zkrátka sedí) a mnoha pády, při kterých se neustále přesvědčuje o tom, že nejvíc z jeho osobního života zůstalo právě v jeho práci. Stejně intenzivní pochvalu si však zaslouží i zbytek – skvělé scénáře s opravdu pečlivým vystavěním kriminálních případů, režii, kameru, hudbu, herecké osazenstvo… Plného hodnocení bohužel Wallander nedosáhl kvůli snížené kvalitě vybraných „béčkových“ dílů (byť epizoda Firewall se vlastně v rámci žánru konspiračního thrilleru nemá za co stydět a postava Wallandera se v ní posouvá dál; The Dogs of Riga bohužel nevytěžilo z vytrhnutí Wallandera z jeho běžného prostředí vůbec nic, vývoj postavy zde nemile ustrnul a coby žánrová zábava je epizoda rovněž slabá) a občasné nevyváženosti tempa devadesátiminutové stopáže. (04.08.2012)

První, co mě zarazilo - že se to odehrává ve Švédsku, jsou tam švédské texty, reálie, všechno... ale mluví se tam anglicky? E? Ok, s tím můžu žít, ale nadšenej nejsu. Tom Hiddleston aka kudrnáč mlady péro hošánek mě zarazil, že vypadá kudrnatě, ale to jen tak pro zajímavost. Teď k Wallanderovi samotnymu. Kenneth Branagh je myslím solidní herec a není v podstatě nic, co by mi na něm vadilo. Akorát ty děje. V prvním díle to bylo silně předvídatelné, v druhym trošku míň, ale nakonec taky. Jinak napětí jsem u toho žádné nepociťoval, což není moc dobrá vizitka. Holt okopírovat severskou atmosféru není jen tak, že. Ten třetí díl byl ale krásná ukázka ideálně depresivní filmařiny. Všechno se sere a co se nesere, stejně neni vesely. Dokonce se to vyvrbí dost překvapivě a tím si mě asi Wallander docela získal. V druhé sérii si mě Wallander získal ještě víc. Musim si nasypat na hlavu a říct, že atmosféra teda hustá často je. Děkuji. Pěkně pochmurně se nám to vyvíjí i ve třetí sérii, která je asi nejlepší a člověk z ní má zákonitě pocit, že ten jeho osobní život stojí za hovno. V profesním životě to zas má tak, že sice všechno vyřeší, ale ty oběti a další mrtví mu na náladě nepřidaj. A čtvrtá zas trochu upadá - sice africkej díl dobry, ale ten druhej, s motorkářema nic moc. A jak se zpívá v té písničce: "Tak jdeme do finále, poslední tóny zní..." a my jsme u posledního dílu. A ten se vydařil, hlavně tím, že z Wallandera nedělá borce, kterej za život vyřeší 300 tisíc případů, ale raději má dá pořádnej důvod, proč s jeho prací skončit. Paráda. Tenhle seriál mě nakonec příjemně překvapil a určitě stojí za pozornost... (16.01.2017)

Mám rada postavu Wallandera, jeho smutné oči a vervu, s akou ide do prípadov. Čo diel, to nový prípad a viac vrások. Ostatné postavy sú v celom seriálovom kontexte vlastne nepodstatné. Ide o jedného "hrdinu" a jeho vnútorný svet. Preto aj krimi prípadom odpúšťam občasnú nelogickosť či náhodilosť. Podstatný je príjemný efekt, aký na mňa z toho celého dolieha. Určite vďaka geniálnej kamere, nádherným obrázkom a priam umeleckým záberom. Kamera dáva celému seriálu extra efektnosť, hudba správnu dávku melanchólie a kvalita celého seriálu lavíruje na vyváženosti prvkov - psychológia postavy, zaujímavosť prípadu a zápletka. Niečo sa vydarí viac, niečo menej. Je veľká škoda, že celková kvalita ide každým dielom nižšie. (02.10.2012)

Výborná série kriminálních příběhů, kde v roli policistů neuvidíte po zuby ozbrojené, svalnaté drsoně ani jasoně s kapacitou a výkonem mozku směle konkurujícími zařízením v NASA. Tyto příběhy ale mají jednu velkou výhodu, přibližují se postavě a práci policisty co nejblíže to jde. O to drsnější pak detektiv Wallander řeší případy. Přes zdánlivou obyčejnost si však Kurt Wallander rozhodně připíše dvě NEJ. V kategorii "nejubrečenější policista" prostě nemá konkurenci a taktéž bych ho ráda nominovala i do kategorie "policista s nejprotivnějším vyzváněním v mobilu". Stále však doufám, že bude plakat i zvonit v dalších příbězích, protože tohle je opravdu skvělé dílo. (06.04.2011)