Jasná hvězda

Režisérka Piana Jane Campion nechala své fanoušky čekat šest let. Upřímně? Vůbec to nevadilo. Sic souhlasím, že jde o poměrně vyspělý kus, diváka si však hledá docela obtížně. Tedy pokud nevyhledává typicky ospalé scény, kdy jedni čtou poezii, další vyšívají u krbu, jiní dumají, co asi ten či onen myslel tím, co řekl nebo jak se podíval. Anglie, první polovina 19. století. Láska neústupné dívky ze slušně situované rodiny a nemajetného romantického básníka, jehož dílo bylo toho času soustavně nepochopeno. To, co komplikuje jejich vztah, diváka tak nějak nestrhne, návraty a odchody plné vnitřního nepokoje si mě jednoduše emočně nezískaly. Ač jsou sehrány solidními herci v podobě mezi žánry létající Abbie Cornish a Bena Whishawa, který rád protáčí nezávislou tvorbu třeba s 007 dobrodružstvím. (20.07.2016)

Film o velké Keatsově múze pracuje s procítěným scénářem, malebnou kamerou, krásnou hudbou a především strhujícími hereckými výkony. Vztah Keatse a Fanny je zobrazen velmi něžně a intimně. Dost riskantní krok na dnešní dobu. Ben Whishaw recituje Keatsovy básně s takovým klidem i zanícením, že byste ho mohli poslouchat hodiny. A Abbie Cornish předvádí doslova oscarový výkon. Jane Campion dokázala na dnešní poměry vytvořit netradiční, poetický a neskutečně podmanivý film. (13.01.2010)

Film plný rýmování a básní chytajících nutně za srdce a hladících duši kulturně založeného člověka. Pokládám se za docela kulturně založeného člena naší společnosti, ale tento snímek se mi nezdál. Pominu fakt, že mi vůbec nezapadá do souvislostí posedlost Fanny módou již v tehdejší době, podobně jako mi nejde na mysl neutuchající nuda, která čiší snad z každé scény(krom scén kdy citují básně). Nikdy jsem si nemyslela, že to řeknu, ale Abbie Cornish mi jako jasná hvězda moc neseděla a Ben Whishaw je zase jediným důvodem proč jsem film přečkala vcelku bez újmy a s menším pobouřením. Pár rýmů na konec celkem skeptického komentáře: "Ničeho jsem neulpíval, ničeho jsem nemiloval, ničeho neviděl necítil, jen krásný sen si snil! Ach, proti lásce, nebi jsem byl troufalý, proti živlům i duším smrtelným k sobě spoutaným." a další "Jen vešla dovnitř, svíčka zhasla hned, v měsíčním svitu dým se ztratil lehce, zavřela dveře. Slyší duchů let, přízraky tuší na blízku i v dálce." (25.02.2013)

Kvalitní umělecký film, vizuálně nádherný. Vztah básníka Keatse a Fanny je tu podán převážně ženským pohledem. Postavy jsou vesměs charakterní a tak po shlédnutí filmu zůstává pěkný pocit. Ne úplně zkažený charakter tu nakonec ukáže i Keatsův  hrubiánský přítel, který na sebe vezme odpovědnost vztahu se služkou... (28.08.2021)

Uhranutá Silou psa jsem si vzápětí pustila Bright Star, ale zatímco tenhle film má prožívání emocí přímo za téma, paradoxně ani zdaleka tak silné a opojné prožívání jako Síla psa nezprostředkuje. Představuji si, jaké divy by s tím dokázala kamera Ari Wegner, ale i tak filmu škodí zdlouhavá repetitivnost schůzek a stále stejně plytký a zaujatý vztah mezi Fanny a Keatsem, vztah mezi básníkem a múzou, který nezraje, nevyvíjí se stejně jako Fannino porozumění poezii, takže se zdá, že ztuhli v jakési pubertální romanci držení se za ruku a naivního recitování veršů až do sociálně, ale nikoli intimně bolestivého konce, protože básník sice umřel nespravedlivě na chudobu a souchotě, ale té naivní "zamilovanosti" mezi nimi, jak ji alespoň zpodobňuje film, věru škoda nebylo. A bohužel ani Keatsových básní v tomhle ztvárnění. Opravdu, mnohem důrazněji od Jane Campion doporučuji shlédnout Sílu psa, protože to je teprve skutečná báseň. *~ (05.02.2022)