8 hlav šílenství

To je holt riziko filmových festivalů a člověka, který na některém z nich jde na premiéru českého filmu, ve kterém hraje hlavní roli Aneta Langerová. Jo, těch varovnejch signálů tam bylo dost... 8 hlav šílenství je každopádně dokonalou ukázkou projektu, který se svým tvůrcům během dlouholetého vývoje naprosto rozpadnul pod rukama a vylezl z něj těžko identifikovatelný patvar. Mohl bych jej trochu ocenit za snahu vymanit se ze stereotypů klasických životopisných filmů, za zábavnou hudební složku, za absurdně komediální potenciál, který to celé má. Pořád je to ale asi nejhorší distribuční film u nás za rok 2017 a jako takový si ten odpádek zaslouží. 5 % (01.06.2018)

Viděno na LFŠ. Opravdu netradiční životopisný film. Nabízí hodně nevšední zážitek, který nesedne každému. Ale stojí za pozornost, pokud vám není lhostejná historie, (gulagová) literatura, Rusko atd. Mám ráda, když jsou filmy nepředvídatelné. A to 8 hlav šílenství splňuje, navíc je mi blízký jeho humor. Jediným highlightem rozhodně není Zedníček bez kníru.) V říjnu si film zopakuju. (06.08.2017)

Opravdu velmi netradičně zpracovaný úsek života ruské básnířky a novinářky Anny Alexandrovny Barkovové. Pokud si myslíte, že jde o mainstream nebo klasickou komerci, tak na to rovnou zapomeňte.Není to klasický životopisný filmy, který můžete dnes a denně vidět v televizi. Není to film pro masy a popcornožrouty. Je rozdělen do osmi kapitol, které ve finále do sebe zapadnou jako puzzle. Finále se smějící se Annou nasadilo všemu korunu. Film je směsicí absurdit, deprese, schízičky a ironického až sarkastického nadhledu. Anna kolikrát něco plácne a tím to celé naprosto dokonale zazdila, ale mělo to smysl. Aneta Langerová byla dobrá. Zhostila se toho hezky. Občas se tvářila až moc zarputile a urputně, chvilkami jako debilek po náletu nebo pacient z Bohnic na vycházce v parku. Na začátku filmu jsem si myslela, že blbě slyším, protože jsem měla pocit, že Aneta Langerová je předabovaná Bárou Hrzánovou. Paní režisérka je buď to magor nebo velmi odvážná žena, když se s takovým zpracováním osudových událostí rozhodla jít na světlo boží a předložit ho diváckým vlčákům, kteří umí být velmi nemilosrdní a svou oběť uštvat. Musím před ní smeknout. Tohle zpracování mi sedlo přesně akorát. Podařilo se jí natočit film pro lidi, kteří mají v hlavě mozek a nebojí se ho kdykoliv použít k přemýšlení. Tenhle film jen tak nezapadne a to je dobře. Anetu Langerovou chci vidět i v dalších filmech. Viděno 21.10 v kině Radotín. (22.10.2017)

Po Unaveni sluncem jsem chtěl tématicky navázat dalším filmem, vždyť se to časově skoro kryje, ale skok to byl i tak... Už jsem se na něj chystal déle. Ale bylo to jak přesednout z BMW do Trabantu. Nevím koho napadlo a proč do hlavní role obsadit Anetu Langerovou, ale byl to krok zcela mimo. Aneta je výborná textařka, dobrá zpěvačka ale bídná herečka. Její kukuč bubáka, který nosí i obvykle mně ve filmu, kde jej ještě zdůrazňovala mračením vysloveně prudil. Její častý oční kontakt s kamerou (byť evidentně záměrný) mi vadil, rušil a prostě mi Langerová do filmu nesedla i když s přihmouřením všech očí a s notnou dávkou chtění (hlavně díky svému nosu) Anně Barkovové lehce podobná byla. Film se odehrává v osmi kapitolách a každá z nich mapuje (nechronologicky) část života této mně neznámé ruské básnířky. První hlava začínala poměrně slibně, když si to vlak uháněl stepí kamsi na daleký východ... Pak ale začaly další hlavy s graficky upraveným obrazem, který byl sice nápaditý, ale mně tam nesedl. Nevím jestli to mělo být takto záměrně ártové, nebo si tím tvůrci kompenzovali nedostatečný rozpočet, prostě to bylo celé podivné... Jednotlivé scény z gulagů díky mému zájmu o toto období chápu a snad chápu i to co tím vším tvůrci chtěli říci, zpracování bylo ale ubohé i herecké výkony. Bylo to prostě takové vymydlené Vyprávěj z gulagu, kde všichni herci mají vizáž zdravých a dobře živených lidí, jen jim pod oči nakreslili v kostymérně kruhy a řekli jim ať se tváří smutně, tupě zírají do země a ať se jakoby třesou zimou - tedy krom Anety, která naopak občas měla zprudka kouknout do kamery. Tvorbu Barkovové neznám. Mám ale v úctě všechny ty miliony zabitých, odvlečených, utýraných v ruských lágrech pro nic za nic jen proto, že nějakému odpornému bolševikovi či udavači se dotyčný znelíbil. Proto si myslím, že všechny filmy o těchto zločinech pojednávající mají svůj velký smysl. Je jen škoda, že když už se točí a věnují se tomu peníze a čas, není to děláno srozumitelnější formou pro širší diváctvo, pro které už tak jsou dnes perzekuce nevinných lidí za Stalinistického Ruska samy o sobě velmi okrajová záležitost jejich zájmu. Pokud vůbec. Dvě nasolené ryby. Jedna za snahu a druhá z jen z úcty. * * (25.03.2018)

Snímek s nosným a skutečně zajímavým tématem, jehož zpracování ovšem budí značné rozpaky. Nevadí mi jako mnohým jiným, že Marta Nováková místy kráčí ve stopách Karla Zemana, ale chronologická i formální roztříštěnost vyprávění mi nepřipadá právě nejsdělnější a naopak zavání rádobyartovou samoúčelností. V paměti mi tak nejvíc utkvěla výborná hudba a obří mašle Anety Langerové. (29.03.2018)