Ztraceni v Mnichově

Film o tom, proč něco nejde, který tematizuje, že nám to vlastně nejlíp jde, když děláme, že nám to nejde a je při tom tak dokonale alibistický a vyumělkovaný, že připomíná toho papouška, který prostě jenom opakuje to, co mu druzí řeknou. Potenciálně zajímavý koncept zazděný nedůsledností. Zatímco Rok ďábla byl docela zajímavý "mocument", druhá polovina Ztraceni v Mnichově působí jako hodně kulhavá obhajoba toho, proč ta první nedává smysl. A vzhledem k tomu, že Zelenka si tu klidně střídá dokumentárně působící záběry s čistě filmovým záběrováním a kontinuálně plonkovým muzakem, je výsledek obhajoby stejně řídký jako hraná část. Meta-chcípáctví devadesátých let. Mentální ghetto věčné revize národního stereotypu, který s láskou potvrzuje sám sebe a právě proto přežívá, i když ho někdo zdánlivě paroduje. Long overdue and still boring as fuck. Obraťme list. (24.04.2017)

Petr Zelenka opět dokazuje, že jedním z nejoriginálnějších (možná i vůbec nejoriginálnějším) a nejlepších českých režisérů a scénáristů. Výborně jsem se bavil nad česko-francouzskými vztahy, nad tím, co si myslíme o Francouzích a co oni o nás. Právem jeden z trojice nejlepších českých filmů roku 2015 a bezkonkurenčně nejlepší scénář roku a tím pádem naprosto zasloužený Český lev v této kategorii. V ostatních kategoriích byli bohužel ještě silnější zástupci Domácí péče a Kober a užovek. (14.08.2016)

Hravě provokativní Petr zelenka se pro mě stává jedním z nejzajímavějších českých filmařů, bez ohledu na jeho dokumentární hru. Na první pohled odlehčená komedie, která spojuje prvotní bláznivý příběhový "nápad" s uvědomělou parodií/pohledem na problémy současných filmařů, čímž se dokáže osobitě vyjádřit, jak k jedné z nejdůležitějších událostí v našich dějinách, tak i národnostním stereotypům a mnoha dalšímu. (08.04.2016)

Další skvělý Zelenka, ke kterému asi nelze mnoho co dodávat, ale který budu určitě dlouho prožívat a domýšlet... Celkový dojem: 90% ... Snad jen drobnou poznámku k tomu, co zde napsali jiní (sportovec). To že Zelenka ve filmu konstruuje _nový_mýtus_ je přece naprosto v logice věcí. Rozhodně ale nikde netvrdí, že si myslí, že to tak bylo.Z toho filmu je naopak dobře patrné, že to je totální fantasmagorie... Lidé zkrátka stále hledají nějaký klíč. Ke svému životu, ke světu, k minulosti. Zdánlivě racionální vysvětlení, které je ovšem při hlubším pohledu totálně mimo... A právě o tom je tenhle film především. (28.08.2016)

Ztraceni v Mnichově je v mnoha ohledech blízkým příbuzným Roku ďábla. Když pominu zcela zjevné (totiž že jde v obou případech o mystifikační doku-fikci), některé postavy jakoby přešly ze staršího sourozence plynule k mladšímu (nizozemský filmař, kterej získá oblibu v alkoholu a andělech x francouzský filmař, který získá oblibu v papouškovi), podobná je i práce s časem (epizodické vyprávění s různou mírou vypuštěného času) a konečně i vyznění (směřování k rozpadu projektu vlivem odklonu aktérů směrem k bizarním soukromým cílům). Odvrácenou stránkou věci, která je ale rovněž pro oba projekty příznačná, je místy hodně toporné herectví - částečně pravděpodobně vlivem improvizace bez pevného scénáře. Ale zatímco u Roku ďábla je to více-méně omluvitelné použitím neherců, v případě současného snímku pro to polehčující okolnosti nenacházím. Na druhou stranu, některé nové prvky jsou poměrně osvěžující. Zejména fakt, že první třetina snímku je tvořená fikcí uvnitř fikce, totiž "reálnou" částí filmu, který je teprve v procesu výroby, což se dozvídáme až zpětně. Velmi příjemná je i větší konzistentnost filmu - přítomná v různých návratných motivech, jejichž interpretace se postupně proměňuje. A třetím pozitivem určitě je i směřování k zamyšlení se nad samotným tématem "mnichovského komplexu", který nezávazné komedii dává určitou hloubku. Za mě určitě palec nahoru. (25.10.2015)