Režie:
Petr SlavíkScénář:
Irena ObermannováKamera:
Martin ČechHudba:
Michal PavlíčekHrají:
Aňa Geislerová, Lucie Šteflová, Helena Lia Tachovska, Pavel Liška, Jiří Langmajer, Jan Dolanský, Alois Švehlík, Simona Postlerová, Tomáš Matonoha, Pavel Kikinčuk, Lenka Skopalová, Petr SemerádObsahy(1)
Mladá žena, spisovatelka, se dostala do svízelné situace. Je rozvedená, musí se starat o dvě školou povinné holčičky a nemá rameno, na němž by si poplakala. Někdy se nějaký muž, tedy řekněme rovnou chlap, najde, ale bez pořádné lásky to není ono. Nedá se říci, že ambiciózní autorka, která chce za každou cenu prorazit, na situaci nenese žádnou vinu. Je tak trošku feministka svéhlavička, ale jen trochu: konec konců, taky potřebuje nakonec někoho, kdo zašroubuje žárovku. Její dcerky jsou velmi chytré a mají po mamince velkou fantazii. Svými dětskými, vážně míněnými zásahy do matčina života, komplikují situaci. A tak, jestli nakonec najde rodina tatínka, je ve hvězdách. Možná, že postačí věrný a dobrý přítel... a jednou, kdo ví. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (82)
Film s dobrým příběhem, nicméně ho kazí Geislerová (uřvaná, nevěřil jsem jí roli osamělé matky), na druhou stranu to zase vytahuje Liška (jak jinak), další výraznější postavy (kromě dětí) v příběhu nejsou... Navíc mě štvaly - nevim jak to popsat - ty intërmezza, nebo ty názvy jednotlivých kapitol - přišlo mě to zbytečný. Takže podle mě vcelku slušný potenciál, který tož zůstal nevyužit. ()
Ty ženy píšou čím dál víc zajímavěji. Zajímavěji povrchní to snad být nemohlo. Měl bych si myslím něco přečíst, zda i v psané podobě to bude vyznívat jako návod k použití. No a jak to vlastně bude dál? Co když se podle toho někdo začne chovat? Koho to tak může inspirovat, jednobuněčné organismy? Zajímavé bylo to drobení do "kapitol," asi se někomu nechtěl psát scénář a tak překopíroval knihu rovnou. Tak ne, ech, to byl záměr. VE FILMECH TO VŽDYCKY VYBUCHNE. Ať žije realita! ()
Irena Obermannová je takový nepěkný fenomének knížeček ve stylu "lelky do kabelky". Hrdinky jsou hystericky rádoby autobiografické, děcka jsou uřvané reklamy na drzost, muži karikatury. To nitro, které nám ty blběny odhalují, je úžasně ploché. Ale natočeno je to rutinně, obsazeno zdomácnělými obličeji a lid je tedy spokojen. A komu by to přišlo málo, Aňa namluvila taky audioknihu. ()
Béďa je jednička, Langmajer nula, Šteflová je budoucí miss, pokud tedy neztloustne, koza je koza a Xenie je taky koza. Perfektní film pro pacienty po operaci srdce, tep se při jeho sledování dostane tak maximálně jeden dva buchy nad klidové spánkové hodnoty. Taky mozkové buňky při něm krásně zregenerují, neb nemusí vykonávat žádnou práci, protože hned po prvotním představení hlavních postav je naprosto jasné, jak celý příběh skončí. Např. když vedle vybourané Xenie (havarovala s autem, není v tom žádný dvojsmysl!) zastaví dodávka s kozou na korbě, je jasné, že z ní nemůže vyskočit Langmajer, to by se k jeho dosavadní filmové přehlídce postav šviháků lázeňských prostě nehodilo. Zato rozhodně nepřekvapí, když se ze dveří toho fára vykutálí ukoptěný, evidentně minimálně dva týdny nemytý koktající Liška, který si tak udělá další notně mastnou čárku ve své košaté sbírce roztodivných filmových existencí. Geislerová ztvárnila postavu silně nesympatickou, ješitně si myslící, že od ní každý chlap prchá kvůli její "pravdomluvnosti", a né pro její hroznou povahu. Usilovně pracuje na vyloučení své mladší dcery z dětského kolektivu, když jí hystericky opakovaně tvrdí, že víly doopravdy existují, a jde se kvůli tomu klidně poprat s učitelkou. Podlézá těm, o kterých si myslí, že jsou na "společenském žebříčku" vysoko (Langmajer, Matonoha), a minimálně zezačátku šlape po těch, kteří mají srdce upřímné, ale holt trochu smrdí po hnoji (Liška). Každý, kdo vidí její nakrátko ostříhané hnízdo nabarvené na blond, by jí dal pár korun na fet (pesimista), nebo pár korun na zakoupení nějaké té vkusné paruky (optimista). Ale abych jen nepomlouval, my zvrhlíci si přijdeme na své, tolikrát ukázaná koza na veřejnosti, to se nejen v českém filmu tolik nevidí. ()
Pošuk ženská, která ve svém věku hovoří sama se sebou a píše si deníček, což tuším nedělají už ani dnešní teenagerky. Toto podivně ostříhané nic vystudovalo s červeným diplomem, jak o sobě tvrdí. No potěš koště. A při tom neví, že když řídím, tak čumím před sebe. Jediné oč babici jde, je sehnat chlapa. No, to bylo k hlavní postavě, která mi byla od začátku odporná a krajně nesympatická. K filmu samotnému se vyjádřím v podobném duchu. Paní Obermannová napsala něco, co by snad, píši snad, mohly přijmout děvčátka před několika lety, nebo dospělí v současnosti, ovšem kapánek zaostalí. Netvrdím, že snímek nemá pár světlých okamžiků, to má, ale je jich tak málo, že to nevydá na vyšší hodnocení. Nakonec tam za něco stojí jen pan Liška, kterého nemusím, ale zde je světlým kladem. Výborné byly titulky v celém filmu. Pomáhají debilnímu divákovi poznat, o čem že to bude následující kousek blbiny. Autoři tak podle mne diváka tak silně podcenili. Tím to u mě dodrbali na ultimo. Ale dodíval jsem se, uznávám, že jen ze zvědavosti, jestli to bude taková kravina, až do konce. Byla. Jen jsem čekal hapák ent, že se ta zmalovaná a nafintěná důra, která soudí člověka dle oblečení, nastěhuje k Béďovi a bude tam, ta krůta, do smrti kydat hnůj. To málo co dávám je hercům všeobecně a za mých pár úsměvů (úšklebků?) u snímku. ()
Reklama