Pouť

Zažiť túto cestu očami Emilia Esteveza rozhodne stojí za to. Compostela je známym pútnickým miestom a mnoho ľudí čo tú cestu prešlo si ju nemôže vynachváliť. Cesta sa tu spája s pútnikom a naopak. Tvoria samostatný príbeh a buduje sa medzi nimi jedinečné spojenie. The way je to spleť nádherných lokácií, ktoré sú obohatené o štvoricu hrdinov, ktorý majú svoje vlastné dôvody na to aby cestu do Composteli absolvovali. Film nie je sondou do ich životov aj keď sú nám okrajovo spomenuté. Dokonca ani hlavný hrdina v podaní excelentného Martina Sheena nehovorí o vzťahu so svojim synom viac ako je potrebné. S toho vyplýva, že celý film, je cestou, ktorej úlohou je ukázať rôznorodosť miest, ľudí a osudov, ktoré sa odrazu pretnú. Tento skoro dokumentárny prvok dodáva celému filmu na autentickosti. Žiadna scéna ani udalosť nepôsobí silene, alebo neprirodzene, dokonca aj navrátenie batohu cigánčatom má v príbehu svoje miesto a zmysel. Nejedná sa o príbeh, ktorý by bol dojemný, alebo ktorý by dokázal zaujať ničím iným ako svojou duchovnou krásou, ale práve tá duchovná krása z neho robí pekný film o ľuďoch a ich snoch. Do toho všetkého hrajú The Shins, Coldplay a Alanis. Jedno z veľkých prekvapení a jeden z mojich tohtoročných Top 10. (24.09.2011)

Příběh člověka, jenž se vydává na dlouhou pouť, aby uctil památku svého syna, který na oné cestě zahynul. Postupně se k němu připojí další dva muži a žena. Každý z nich má jiný důvod k vykonání pouti. Během jejich putování se střetávají jejich zájmy a rozdílné charaktery, výtečné záběry kamery a mimořádně dobrý hudební doprovod dotváří atmosféru celého snímku, který je naplněn dobrodružstvím, několika zdařilými zápletkami, ale rovněž lidskou samotou, potkáváním nových lidí, získáváním zkušeností a přehodnocováním vztahů a postojů. Ačkoliv mohla být Pouť o čtvrt hodinku kratší, neváhám a dávám plný počet hvězdiček, neboť na mě dýchla ona atmosféra putování po krásné krajině. (22.04.2012)

Pouť je především film, který by se dal nacpat bez problému do jedné hodiny. Tady však musíme koukat na mnohé bezvýznamné záběry ruční kamery, které opravdu jen nudí. Když už bych se pouštěl jako režisér do výpravného filmu, tak by bylo záhodno ho natočit co nejzajímavěji se spoustou krásných záběrů na krajinu. Tady bylo vše jakési šedivé, scénáristicky strašně chudé a míst, kdy se člověk od srdce zasměje či trochu dojme bylo velmi málo. Pouť teda považuju za hrubě odfláknutý a zcela nevyužitý film, jehož námět si takové zpracování rozhodně nezaslouží. Navíc tu náboženskou agitku a story okolo hodných Romů, bych si odpustil. Ach jo a to jsem doufal, že uvidím další ´´Útěk do divočiny´´. Ale kdepak. 55% (09.04.2012)

Scénář je tak slabý a prostoduchý, že by blbější nenapsal ani ve filmu zmiňovaný Paulo Coelho. Ten byl ovšem nejspíš vzorem! A stejně jako on i autoři filmu si vypůjčili atraktivnost a hlubokou náboženskou tradici poutní cesty do Santiaga de Compostela a dokonale ji využili, či spíše zneužili... zesvětštili, zbavili víry, ba co hůř - víru zploštili a zbagatelizovali! - Tak to tedy byla pouť! Dobré jídlo, dobré pití, dobrá parta.... A asi taky móc dobré boty, vždyť v luxusním hotelu si jedna ze čtyř protagonistů filmu nechá nalakovat nehty na nohou, žádné puchýře!? Jedna z moudrostí, kterých ve filmu uslyšíte celé mraky: "POUTNÍCI MÍŘÍ K NOVÉMU MÍRU..." Nebo na jiném místě: "V MÉ ZEMI (Irsko) SE MÁ CÍRKEV Z ČEHO ZODPOVÍDAT, UŽ TAM (rozuměj do kostela) NECHODÍM." - - - Jsem znechucená, ale dobře mi tak: Co jsem čekala od filmu "nové Evropy"? - Už raději mlčím... (09.06.2014)

Ačkoliv téma je zajímavé, podané je ploše a nezáživně. Dokonce ani kamera neumí vykouzlit ze všech těch scenérií něco víc, a z návštěvy v cílovém kostele se stane dokumentární záznam s hudbou místo kontaktního zvuku. Hudba mi často přišla zcela mimo mísu, tedy náladu obrazu. V podstatě vše, co mne u tohoto příběhu zajímalo, se odehrálo zrychleně, a naopak naprosto nezajímavé rozhovory, které neměly vnitřní napětí ani směřování, dostaly až příliš prostoru. Z té samotné cesty jsem vlastně také nic neměl, kromě několika úvodních minut, později se děj přeleje do hotelu a zabere si větší část stopáže. Ostatně ani těm charakterům postav jsem moc nevěřil. Byly až příliš jen načrtnuté, nahozené, povrchní. Byly v podstatě jen figurkami. Z hlavní postavy jsem necítil nic navíc kromě otcovské lásky a prozření, že je tady celý svět, jenž je nutno objevovat. Jak se muž má ale živit, aby na ty cesty a jídlo měl, takové vysvětlení je nad rámec podobné agitky. A díky tomu příliš jednostranný a otravně poučný. Navíc podobně mimo realitu jako třeba pravicové vlády v ČR. O skutečných poutnících do Compostelly jsme se tak nedozvěděli nic, a příběh jakéhokoliv obyčejného chudáka by byl podle mne zajímavější. (01.10.2013)