Dům

Dům jako jakýsi zakletý středobod všeho. A kolem něho despotický otec, vzdorující dcera a jeden ubíjející rodinný svár. Dům je silné drama, plné nevyřčených emocí a křivd, ale na druhou stranu má sem tam i nějaký ten odlehčující moment. Krom vesnického prostředí, které příběhu poskytuje vhodné ukotvení, se může spolehnout především na výborné herecké výkony. Přičemž hlavně ten Krobotův byl prostě skvostný (a je mi líto jeho neproměněné nominace na Českého lva; nic proti Javorskému, ale to, co předvedl v Poupatech, se s tímto prostě nedá srovnat). Smířlivý konec se možná až tak moc nehodí ke zbytku příběhu, ale jestli mi na tomto filmu něco vadí, tak je to (přirozenost narušující) předabování, které považuju za velkou škodu (a hloupost, jak vidno z absurdních závěrečných titulků). Celkově silné 4*. „Počkej 70 euro, zbláznila ses? Tolik peněz chceš dát za tuhle botu?“ – „Za dvě.“ (11.08.2014)

Do českého (československého) filmu zavanulo trochu skandinávského chladu - Dom sice není prakticky ničím výjimečný, ale díky jeho odměřenosti a strohosti paradoxně vyniká obyčejný příběh jedné rodiny, který bude tu jednomu, tu druhému něčím silně povědomý. Bezchybně obsazeno, Krobot si svými kreacemi o podobnou roli říkal už dlouho. (16.10.2016)

herecké výkony (Judit Bárdos a Miroslav Krobot, Taťjana Medvecká), scenár (cena K. Kieslovskeho, magisterský scenár Z. Liovej, ktorá vyštudovala scenáristiku a dramaturgiu) a mimo-filmu žijúce a trvajúce nadšenie zo vzniku dobrého, festivalového slovenského filmu = to sú moje (silné) tri hviezdičky pre Dom; (25.04.2012)

Fakt nevím. Lepší průměr. Snaha v některých scénách okatě kopírovat Kaurismäkiho (Akiho) jak pojetím scény, tak nečekaným střihem. Snaha o jistý minimalismus, který časem leze na nervy. Věčně rozkomíhaná kamera jako na lodi, proč? Zde bez jakéhokoliv opodstatnění, neb na sebe strhávala pozornost a rušila, odtahovala od dění. Motivace postav zvláštní, nedovysvětlené, nahozené. Co motivovalo dceru, že najednou otce začala milovat? Ta vkladní knížka? Co změnilo smýšlení otce? Že dcera utekla a přespala na lavičce? Proč v sobě ani jednou nenašel sílu dceru obejmout? Objímal někdy manželku? Jak se vlastně seznámili a proč se brali, když nedokáže dávat city najevo? Najednou je zde spousta otázek, a jestli jsou na ně ve filmu odpovědi, tak dovedně skryté. Btw, tak nějak jsem měl chvílemi pocit, že ten syžet kopíruje Ene bene Alice Nelllis. (Mankote, ta kamera mi ale lezla na nervy! Vraťte nám stativ!) (13.06.2014)

Minimalistický film s úspornými dialogy, které posouvají věci dopředu. Jenže na takovém místě a s takovými lidmi se věci mění v horizontu měsíců až let a lidi se nemění někdy vůbec. Pro nás z měst zblblých v kinech Transformery je Dům v podstatě sci-fi. Jenže, je život skutečnější pod Tatrami nebo v Cybertronu? (03.01.2012)