A zlehka zazvoní

Celemu pribehu a zasazeni deje do stedrovecerniho dne jsem neveril, coz je v komornim dramatu zasadni problem. S vyjimkou Frantiska (Ivan Vyskocil) mi byly vsechny postavy nesympaticke a protivne, predevsim dcera Jirina (Jana Bouskova) a jeji moudra. Duvod, proc tento televizni film videt, jsou vyborne herecke vykony Vranove a Cupaka. (24.12.2015)

Štědrý den. Setkání které mělo být a snad   možná ani ne. Televizní inscenace o dobrých   skutcích, křivdách a vůbec o souběhu života   v manželství. Vyříkání se ze všeho a   vydobytí odpuštění. Scénář je napsán   životní formou a je velice možné, že se tu v   mnohém leckterý najde. Ale takto se po rozvodu   setkat a vše dobré i špatné probrat už dneska   nedokáže nikdo. Gabriela Vránová v roli Evy a   Eduard Cupák jako její bývalý manžel   rozehráli rozmluvu, kdy si její výsledek musí   divák vydedukovat sám. Když Josef přijde   podruhé zrovna ke štědrovečerní večeři,   bude přijat nebo odmítnut? Já bych řekl,   že tento příběh má co říci i v dnešních   dnech. (01.03.2015)

Pevný herecký základ, zmatená dramaturgie a unylá režie. Tímto nepříliš pochvalným výčtem se pyšní banální tv inscenace, jejíž zasazení do Štědrého dne neplní žádnou funkci, nebere-li se v potaz klišé, že o vánočních žranicích na člověka padají deprese, ožralé vánoční stromky, žlučníkové koliky a přežité vánoční tradice. K tomu si připočtěte Cupáka s nalepeným vousem, s nímž projdeme dům na samotě od obýváku až po půdu, neb jeho nenadálé zjevení musí zůstat v naprostém utajení, takže se po celý děj schovává v různých útrobách rozlehlého domu. Nakonec s ním zakotvíme ve špajzu, do něhož za celou dobu nezavítá nikdo z příchozích členů rodiny (Boušková, Dlouhý, Vyskočil), i když by se to přirozeně nabízelo, jelikož v dolních patrech se urputně klohní tradiční pokrmy (na poslední chvíli). Nejzajímavějším dějištěm je místnost plná akvárií, přičemž jedno se převrhne a Cupáka zraní na ruce. Tenhle moment si užijte, k jeho překonání nedojde, ledaže byste za trumf považovali dovedně ukrytou láhev vodky mezi prádlem paní domu. Vránové a Cupákovi by nečinilo problém zahrát to na psychologickou notu, občas se i to daří, režisér Bělka nemá ale dostatečný cit a rozmach je v jejich dramatických polohách podržet. Takže je z toho unylé a jednotvárné povídání na téma, co se v životě nepovedlo, zda má smysl plánovaný prodej domu a kolik dlužných felací to celé obnáší. Dramaturgie si dělá, co chce, načež historka o porouchaném autě, jež je záminkou pro zastávku bývalého manžela u své opuštěné a zpité chotě, vlastně dělá z Cupáka zbabělce, a celkově to v závěru vyzní do ztracena, ačkoliv názor ostatních členů rodiny u štědrovečerní večeře by neškodil. Na co pak bylo celé to nejapné a nesympaticky pojaté divadlo. 2/10 (16.12.2018)

„Utrpení vděčíme za vše, co je dobrého v nás, co dodává životu cenu, vděčíme mu za soucit, vděčíme mu za odvahu, vděčíme mu za všechny ctnosti.“ (Anatole France) Gabriela Vránová v další ze svých skvělých kreací ustrkovaných a trpících žen, obětovávajících se vyšším cílům. Tentokrát vyšším cílům a touhám svého muže, úžasně civilně ztvárněného Eduardem Cupákem, a touhám a přáním svých dětí. Velmi komorní a velmi prostý příběh o tom, jak se probouzíme ze snů, jak se proměňují naše představy, jak život jde dál a neptá se nás, co my od něj očekáváme… (11.02.2015)

Rohlíčky měly bejt ve vanilkovým cukru obalený už dávno, salát se taky dělá den předem a ne až na Štědrej den v poledne. To přidrzlé Janě Bouškové divný nepřijde, zato pokládá nelogický dotaz: "Ty teprve dneska pečeš vánočku?" Do toho tě prudí bývalý manžel nekontrolovatelně hamtající po baráku. Naštěstí je vždycky po ruce flaška vodky. Civilně zahrané, dobře natočené. Československá televize byla mistrem ve vytváření těchhle vánočních depresí rozpadlých rodin. (22.02.2015)