Amadeus

Snaživý rutinér a geniální hejsek, to jsou charaktery, jež se spolu utkají v tomto mimořádném filmu. Forman vytvořil nezapomenutelné dílo, v němž jsou naprosto perfektně skloubeny režie, herecké výkony (Hulce a Abraham asi už nikdy nepřekročí tenhle stín), hudba, výprava a samozřejmě Shafferův scénář (odborným poradcem byl Zdeněk Mahler). Velmi dobře je tu zachyceno, jak dokáží skladatelé vnímat hudbu z notového zápisu, jak jim zní v hlavě jejich nápady. Samozřejmě je nutno si uvědomit, že jde o naprostou fikci. Nejde o životopis, ale o Salieriho fiktivní soukromou válku s bohem, který mu podle jeho názoru upřel skutečný talent. Ve skutečnosti je příběh k historickému Salierimu hrubě nespravedlivý (toto jeho vnímání založila Puškinova hra Mozart a Salieri, kterou se Shaffer velmi inspiroval), sama Constanze mu později svěřila hudební výchovu jednoho ze svých synů. Jeho žáky byli také Liszt, Schubert nebo Beethoven. A konečně, taková L'Europa Riconosciuta je podle mě prostě grangiózní opera. No, co se dá dělat, podobných filmových křivd už vzniklo mnoho. (04.09.2006)

Miloš Forman boduje. Mistr v inscenování trapnosti a vládce na poli biografií vedle životopisů magnáta sexuálního průmyslu Larryho Flynta, nápaditého komika Andyho Kaufmana i španělského malíře Francisca Goyi proslul zejména strhujícím vyprávěním o geniálním puberťákovi, který nikdy nevyrostl v muže. Výjimečný člověk v době, která mimořádnost dokázala i trestat. Hudba je výtečná, kostýmy, které vytvořil Theodor Pištěk, jsou úchvatné, herci vládnou od chichotavého Toma Hulce přes přesného F. Murray Abrahama až po vedlejší party, stejně jako kamera Miroslava Ondříčka. Enormní zanícenost všech. A příběh i přes svou délku prostě strhne – zejména tím, jak Salieri rozeznává skutečného génia a hudební ztělesnění toho, čím si sám přál být, a zároveň jak se děsí své průměrnosti a Mozartovu genialitu vlastně nenávidí. 180 minut se dá krásně zvládnout. (04.10.2014)

Proč že je Amadeus tak úspěšný a oblíbený? Není to jen díky dokonalé výpravě, preciznímu ztvárnění doby se vší krásou a elegancí, či přesvědčivým hereckým výkonům, je to hlavně vynikající a do jisté míry i zábavná forma retrospektivního vyprávění. Salieri popisuje svůj vnitřní boj s bohem a vnější odboj proti Amadeovi, nedokáže pochopit proč si bůh vybral jako svůj harmonický "nástroj" jakéhosi infantilního a nekultivovaného mladíka, místo něj. Nejlepší ukázkou Mozartovy geniality je tak fakt, že Salieriho úspěšně ve všem porážel, aniž by vůbec věděl, že s ním bojuje. Miloš Forman zkrátka přišel s pravděpodobně nejlepším způsobem, jak převést největšího velikána vážné hudby do tříhodinového kolosu, aniž by hudebně nezasvěcené publikum unudil k smrti... Bohužel pro mě osobně to úplně vrcholná extáze nebyla, takže za jednoho operního barbara - 8/10 (01.11.2008)

Teprve, když naplno přijmete to, že hra Petera Shaffera je NAPROSTÁ fikce, dá se na film či hru dívat. Jako neznalý jsem si dříve myslel, že jde snad o nějaký životopis. Musím říct, že je to nejslabší Formanův snímek z těch, které jsem doposud viděl. Líbila se mi režie, kamera, herecké výkony (jednoznačně Abraham před Hulcem), ale zpracování Formanova klasického tématu šlo tentokrát jaksi mimo mě, anebo ho snímek nedovedl podat s náležitou intenzitou. Jakpak by to asi vypadalo, kdybychom byli všichni geniální? (24.01.2005)

Geniální filmová adaptace divadelní hry Petera Shaffera, v níž tento dramatik zdůraznil především onu prazvláštní a až schizofrenní ambivalentnost vnitřního světa a motivací člověka, který na jedné straně jest schopen rozeznat skutečného génia, na druhé straně se ho ale až k smrti bojí a nenávidí ho, jenžto ten svým životem a dílem právě a jen jemu samému ukazuje jeho nedokonalost a rozhodující nedostatek talentu. Takový je i Salieri Formanův. Dramatická a filmová postava, která stojí jako skutečné antonymum vůči géniovi, vůči božskému dítěti Amadeovi... Salieri a Mozart - střet jedinečnosti a průměrnosti. To je hlavní poselství i dějová osa filmu, o Mozartovu biografii se vlastně ani nejedná (navíc je historicky trochu sporná). Tahle umělecká koncepce sice historicky a fakticky poškodí reputaci skutečného Antonia Salieriho, z kterého Shafferova divadelní hra i Formanův film udělaly téměř démona, graduje však symbolickou rovinu filmu a umožní Formanovi natočit skutečně nadčasové dílo o obecně platných civilizačních mechanismech nekompatibility geniality s unifikovanou průměrností. A tady se umělecká vize a realita protínají. Mozart byl skutečně génius, jeden z těch nemnoha, který předběhl svou dobu. Nestalo se náhodou tohle i Miloši Formanovi? Pomyslně smekám... (16.11.2006)