Let’s Dance: Revolution

Takže budem mierny. Priznám sa, nepämetám si predchádzajúce filmy. Neviem o čom boli, nespomínam si na choreografie ba dokonca ani na hlavných hrdinov. Asi milion krát recyklovaný dej už nikoho neprekvapí a neohúri. Inak tomu nebolo ani tu. Úvodná päť hviezdičková scéna bola príjemné prekvapujúca. Strhla, nadchla, navnadila. Škoda, že zvyšok filmu taký nebol. Choreografií bolo síce požehnane, ale ani jedna ma nezaujala a nestrhla tak ako chorošky napr. vo Footlose. Veľa spravila hudba a beate tu použité sa mi absolútne nepáčili. Čo sa týka technického prevedenia tancov, do týchto vôd ( z obavy o svoj život ) radšej zasahovať nebudem. Ústredná dvojica sympatická, chémia pekne fungovala. Gallagher obstojný, veď ani poriadne nemal čo hrať. Návraty postáv z predošlých dielov naznačili, že tejto serií ešte neodzvonilo. Suma sumárum, obohraný a vykradnutý scenár, pekne prostredie, chabý strih pri niektorých scénach. 2 z 5 (15.01.2013)

'Za to, že jste čuměli na blbej film, si můžete sami,' pomyslím si obvykle, když narazím na hodnocení jednou hvězdičkou nebo odpadem. Informačních zdrojů (TENTO nevyjímaje) je dnes dost a bolestným zážitků se lze snadno vyhnout. Na „Let's Dance: Revolution“ jsem jít musel, šlo o pracovní povinnost. A bylo to peklo. Že se nebude jednat o Bergmana (ani „Bezstarostnou jízdu“)jsem věděl, ale to, co jsem musel prožít, mi vyrazilo dech, připravilo o několik posledních iluzí a utvrdilo v několika paranoidních podezřeních (např. že generátory zápletek, naznačené Orwellem, skutečně existují, jedou na plné obrátky, neboť tohle nemohla zplodit lidská bytost). I přes pitomý scénář, nabuznělého hlavního hrdinu, ultra-mega-klišoidní dialogy a kreténskou hudbu (až na nasteroidovaný sampl „Pyramid Song“ od Radiohead a zlomek synťákové nádhery „Wait“ od M83) bych se ale přenesl – jde o devadesátiminutový videoklip, ne? Co mne ale zvedalo opakovaně z polstrované sedačky byl ne zcela nevinný pokus autorů navodit mylný dojem, že kroucení hýžděmi a saltování (ve značkových hadrech) mezi auty má jakýsi politický smysl (titul filmu „Revolution“ jsem dopředu chybně interpretoval jako deklaraci technologického posunu série a proto se nevyhnul jistému překvapení). Přestože o revolucích jakéhokoliv druhu nemám žádených iluzí a nejsem typ stavějící při každé příležitosti barikády, devalvující a nanejvýš konformní způsob, jakým autoři snímku naznačují způsob společenského protestu, mne hluboce pobuřoval a pobuřuje dokonce ještě teď, dva dny potom, co jsem se z kina po lobotomizujícím zážitku vypotácel – kdyby se autoři tomuto motivu vyhnuli, byl bych snad ochoten s přihlédnutím k žánrové škatulce hodnotit shovívavěji, přesto, že pro blbé dialogy prostě omluvu nenacházím. Pevně doufám, že ani individua mně neznámého druhu, kteří projekce tohoto typu filmů navštěvují dobrovolně, nebudou brát předkládaný a vlastně strašně cynický model ovlivňování společenského dění (něco chceme, korporace chtějí něco jiného, zatancujeme a korporace, kterým se náhle hodíme do reklamy na značkové hadříky, změní názor) vážně. Jeden bod za občasný důvod k hysterickému smíchu a skackavé kozy. (01.09.2012)

Už samotný začátek napoví, že se bude jednat o pitomost největšího kalibru. Choreografie je sice jakžtakž průměrná, ale scénář je na nic. Zábava asi tak do 15ti let, pro ostatní spíše nudná záležitost a ukázka toho, jak jsou v americe opět všichni bez starostí, happy a cool. Ale na tohle už mě nebaví se koukat. A úplně na konec nezbývá, než si položit otázku, jak mohla hlavní aktérka ve finále tušit, že bude tančit a vzala si pod sukni ty taneční bombarďáky. :D 30% (03.04.2014)

No, začátek mě neskutečně nudil a měl sem chuť se propadnout i s postelí do horoucích pekel, takový ten stejně umělý, nepřirozený a obehraný příběh, který nabízí téměř každý taneční film ... přeslazené dialogy, přehnané reakce herců a taková ta strašně nepředpovídatelná zápletka, ze které bych zvracel, nakonec samozřejmě veselý happy end a všichni se milujeme..bla bla.. Nicméně i přes velmi slabý a laciný příběh, se v mém případě jedná o nejlepší díl taneční série Step Up. A proč? Jedná se o taneční film, to znamená, že prostý děj se dá lehce omluvit! Zpracování filmu je na jedničku, hudba, kostýmy, prostředí scén a konečně samotné tancování je skvělé, co skvělé, úžasné!!. Občas jsem měl na ústech ten "wow", jak mne některé taneční scény nadchly! Musím přiznat, že vystoupení TheMob v muzeu umění a ty skvělé vizuální efekty ve mne vyvolaly husí kůži. Neuvěřitelné choreografie, originalita sama, banda talentovaných a sympatických tanečníků! Jsem spokojen, film splnil prioritně co by měl! Příběh by neměl být složitý, důležité je věnovat se taneční choreografii, ukázat nové taneční kreace a prostě celou dobu hlavně tancovat tancovat tancovat na plné pecky! Královský taneční film! 70% (16.10.2014)

Banda velmi talentovaných tanečníků, která si i tak hrdě říká, preferuje různé taneční kreace na neobvyklých místech jako je třeba galerie nebo restaurace. Svými troufalými tanečními výstupy si získávají značnou pozornost a také vysokou sledovanost na Youtube, které za takové aktivity nabízí v soutěži vysokou finanční výhru. Sympatický Sean (Ryan Guzman) je jedním z jejich vůdčích členů, který se zamiluje do krásné Emily (Kathryn McCormick) dcery bohatého a nekompromisního průmyslníka, který jim už zanedlouho chystá nemilé překvapení v podobě vybourání jejich čtvrti. Banda je rozhodnutá si svoji čtvrt nenechat vzít a je pevně odhodlána o ni bojovat jak jinak než tanečními prostředky. Čtvrté pokračování taneční série proměnlivých kvalit psala ženská ruka a je to na něm znát. Vše začíná jako jedna velká párty na slunných pláží Miami, pak probleskne nápad na soutěžní klání a nakonec nápadité avšak nenásilné zůčtování s boháčem. A pochopitelně řada krásně pojatých romantických až kýčovitých záběrů na zamilovaný pár Emily a Sean. Tenhle díl se od svých předchůdců výrazně liší, přichází s nejsložitější choreografií a také nejlepší režií a kamerou, které i v mezihrách dodávají filmu chytlavost. Sličná Kathryn McCormick v hlavní roli má výrazně navrch nad ostatními a taneční čísla jsou propracovaná do nejmenšího detailu. Předvídatenost děje je sice zřejmá, ale scénář Jenny Mayer se perfektně protíná s režií nepříliš ostříleného Scotta Speera jež má s režií jen minimální zkušenosti, ale ve výsledku to není vůbec znát. Nebývá zvykem, aby čtvrté pokračování svojí kvalitou předčilo nevýraznou dvojku a otravnou trojku ze které se v jedné závěrečné scéně vrátí Adam G.Sevani, ale tady k tomu došlo. Úbytek vkusné romantiky ve filmech je markantní a tenhle s tím hodlal něco udělat v kombinaci s dokonalými tanečními čísly. Vyšel z toho pro mě asi nejlepší film o tančení, který jsem kdy viděl, který energií nešetří a zamilovanost dvou mladých lidí se mu dá v pohodě věřit. Mé hodnocení: 80% (03.10.2013)