Kapitál

Kapitál je o dnešním kapitalismu, kdo by to byl řekl. O lidech, kteří točí kohoutky s penězi každého obyčejného člověka v tomto světě. Je to vlastně takový thriller v podání těchto lidí, kteří hrají svoje nebezpečné hry, ze kterých přichází hodně rychle prohra a výhra je brána spíše jako samozřejmost, jinak totiž přichází společenská smrt. Costa-Gavras to natočil hodně tvrdě. A stejně tak brutálně to zahrál i Gad Elmaleh. Scéna, kde s kolegou obědvá v zánovní dělnický putice je nezapomenutelná. Zřejmě bych na ně čuměl úplně stejně. Já ve své oblíbené hospodě potkat nějakého politika, asi bych to taky nerozdejchal. (04.07.2014)

Mark sa nečakane dostáva na post najvyššie postaveného banky Phenix. Jediné čo ho zaujíma, sú peniaze pre neho, a jeho rodinu. Je totiž v domnení, že jedine väčším majetkom si nadobudne toľko žiadaný rešpekt u svojich "protivníkov". V domnení, že bude žať len "ovocie", nastáva nečakaný obrat. Na obzore je svetová kríza, podriadení nestoja na jeho strane, akcionári ho tlačia do rozhodnutí, s ktorými sa názorovo nezhoduje. Ako sa zachovať, aby ostal na čele, no zároveň splnil všetky očakávané požiadavky? Pomerne slušné drama (bez dramat), s výborným hereckým obsadením, kamerou, venované intrigám na najvyšších finančných miestach. Bohužiaľ, neprinieslo nič nové, čo by sme už nevedeli. (11.06.2014)

Costa-Gavras nikdy nebyl typ režiséra, kterému by vadila nálepka aktivistického tvůrce, navíc jasně politicky vyprofilovaného. Dává to svým novým filmem jasně najevo. Už titul, který cílevědomě vyvolává asociaci se světoznámým titulem z perla Karla Marxe, spojuje svět bankéřů a finančních korporací se světem politických idejí. Zatímco Oliver Stone kdysi natočil Wall Street, kde z napínavého thrilleru o bezkrupulózním burziánovi několikrát letmo v dialozích problesklo Stoneovo levicové politické přesvědčení, Costa-Gavras natočil film, který se k levicovým ideálům hrdě hlásí a místy přechází k přímočarým proklamacím. (Anti)hrdina snímku se v klíčových momentech obrací na kameru a oslovuje diváky, uvažuje nahlas a odhaluje i to, co by normálně zůstalo zahalené pod pláštíkem diplomatických frází. Paradoxně se přitom stává zajímavější postavou než Stoneův Gordon Gekk, který je v podstatě jednorozměrný predátor ovládaný vidinou zisku. Marc Tourneuil je naproti tomu hráč, jehož motivace a myšlenkové pochody jsou složitější, uvědomuje si dopady svých činů, chce ale zůstat ve hře, a co víc, chce zvítězit. Costa-Gavras se svým dramatem o vzestupu inteligentního cílevědomého kariéristy na pozadí boje o moc ve významné globálně působící bance se stal mluvčím těch, co se stále větším znechucením pozorují skandály ve světě velkých financí, nezodpovědnost a aroganci elit, bezohlednost, s jakou spekulanti provádějí své drsné obchody na hraně zákona či daleko za ní. Je dobré si uvědomit, že popsané manažerské a obchodní praktiky si autor předlohy nevymyslel, vycházel z důvěrné znalosti prostředí a konkrétních kauz. Podobné praktiky známe i od nás a především v 90. letech poznamenaly mnohé privatizace a šokující majetkové přesuny. Představitel hlavní role Gad Elmaleh, známý dosud spíše ve Francii, se zhostil náročné role se ctí a má slušně našlápnuto k průniku do klubu mezinárodně uznávaných filmových hvězd. Přes dílčí výhrady (např. celkem zbytečný milostný zálet s fotomodelkou, který ředí hlavní linii) tvrdím, že Kapitál je film, který má koule a přišel ve správnou dobu poznamenanou hospodářskou krizí a jejími dopady. Někdy je dobré nevzít si servítky a říct naplno, co je potřeba, aby zaznělo. Celkový dojem: 90 %. (02.12.2013)

1) Celá popsaná finta je ve své podstatě přibližně správná, ale je příšerně zjednodušená. Hráči by nehráli tak průhledně, nebylo by tak snadné je nachytat na švestkách, trh - ostatní hráči - by nereagoval tak bláznivě a dosazenému ředitýlkovi by hráči netolerovali samostatné jednání. Tuhle námitku však beru způli zpět, protože pro diváka věc musí být srozumitelná, tedy triviální. --- 2) Kecy o propouštění, event. okrádání klientů, či o jiných trablích s masami, neberou vážně ani odboroví předáci. Všichni hráči, včetně ministra práce a sociálních věcí, vnímají problematiku dopadu her na střevlíky výlučně z marketingového hlediska: jak se to prodá na burze, jak se to prodá voličům, a podobně. Mimo veřejná prohlášení o věci mluví v holých větách. --- 3) Hráč se kterým dokáže sebeméně manipulovat šlapka, nevystoupá nikdy výš než do okresního přeboru. Tenhle prvek mě ve filmu přímo iritoval. --- 4) Nezapomínejme, že mnohem více a mnohem nemravněji než banky nás oškubává stát. --- 5) Napsal jsem oškubává, nikoli okrádá, protože "okrádá" je termín, v němž je obsažena připitomělá nasranost nýmanda. Byznys je SOUTĚŽ. Ne každý se jí může či chce zúčastnit, a většina veřejně dostupných informací o ní pochází od lidí, kteří ji prostě nechápou. Včetně Costy-Gavrase. Pokusy nahradit soutěž harmonickým rozvojem, nejlépe plánovaným, už tu byly. A zrovna my, Češi a Slováci, bychom si měli sakramentsky dobře pamatovat, jak ta harmonie fungovala: Byla neproduktivní a skrznaskrz nemravná. --- 6) Na světě zbývá už jen velmi málo zemí, které lze považovat za kapitalistické. Byznys je celkem čitelná a racionální činnost, protože hráči hrají se svými penězi a snaží se o ně obrat ostatní. Nesrovnatelně špinavější praktiky kvetou tam, kde se hraje s cizími penězi, tedy když se dojí veřejné rozpočty. Pitomý (a pokrytecký, mimochodem) Havel to nazval "mafiánským kapitalismem", ale je to naopak všudypřítomnost veřejného, tedy socialistického prvku, která teprve dělá z byznysu svinstvo. (24.04.2014)

Marigold to vystihol presne. Film plny klise o bankaroch, ktory je podany dost jednoducho, aby to pochopil kazdy. Ani ako osobny pribeh hlavneho hrdinu to nefunguje, kedze jeho sukromie je podane strasne sterilne a bez emocii. Napriek tomu som sa nenudil a za jedno pozretie to stalo. Nic prevratne nove som sa sice nedozvedel, ale obcas su tie epizodky z fungovania bank aspon zabavne a zaver je vydareny. 6/10. (23.06.2017)