A Walk in the Woods

Čekal jsem mnohem horší film. Když jsem viděl ukázky, tak se mi asi dvakrát udělalo šoufl a musel jsem si zvýšit dávku medikamentů, naštěstí mé obavy se ukázaly být ne zcela oprávněné. Stává se mi to vyjímečně, ale jednou do roka, tohle potrefí i nejvíc erudovaného kririka na světě, našeho svalovce Dwejna! Když pominu otylého a asi nejen věkem sešlého Nicka, dá se těch 98 minut přežít celkem v klidu. Je tam sice pár trapných a hluchých míst, ale člověk se tam i prákrát od srdce zasměje a když k tomu připočtu opravdu nádherné, přírodní scenérie, tak je ta moje trojka absolutně zasloužená. (14.01.2016)

Další z důchodcovských záležitostí, které se s přibývajícími roky mnohých hollywoodských hvězd rojí jak houby po dešti. Někdy to vyjde, někdy ne. Tady to vyšlo. Film se samozřejmě snaží o nějaký jiný než komediální přesah a jsou tu prvky protivného hledání sama sebe, ale víc se tu soustředí na trampoty dvou dědků, kteří se i přes své limity snaží zdolat Apalačskou cestu. Není tu sice nic, kvůli čemu by se člověk válel smíchy, ale je to ten typ filmu, který vás příjemně naladí hned na začátku a z toho pohodového vodítka už nepustí. Herecky vládne jednoznačně Nick Nolte v roli nezodpovědné poloviny turistického dua a Redforda z mého pohledu v pohodě přehrává. 75% (18.01.2016)

Na poli takychto filmov vedie suverenne utek do Divociny, a tento film je len jeden z tych slabsich. Nic sa tam dohromady nedeje, len 2 ludia si idu na prechadzku po akejsi turistickej trase kdesi v prdeli v USA. Robert Cervenyford /Brubaker/ ani tuna poriadne nehra, to iste plati aj pre Nolteho /Hotel Rwanda/. Reziser Kwapis mne osobne nehovori nic a dialogy obcas sklzavajua az do podpriemeru : 52 % (17.05.2016)

Docela zklamání. Takhle, jak je to ve filmu podané, je Appalačská stezka vlastně brnkačka, bary, ubytovny a restaurace skoro na každém rohu, prochází tudy spousty lidí, takže ani v tak osudové chvíli, kdy spadnete o dva metry dolů z cesty na římsu, se vlastně nemusíte bát (vážně, té scéně naprosto, ale naprosto chybí osudovost, a to vím, o čem mluvím, taky jsem měl to ""štěstí" viset za dost nepříznivých okolností, kdy mi hrozil hodně nepříjemný pád), sem tam narazíte na bláznivé ženské, jindy na manžele obtloustlých dam, a se starým kámošem celou dobu probíráte ženské a sex, případně si hrajete na sečtělého a děláte encyklopedického průvodce. Filmy s tematikou přesunu z bodu A do bodu B by měly mít nějaký vnitřní podpříběh, důvod, proč se dívat dál, protože dva dědci na výletě se brzy okoukají, zvlášť po dvou hodinách, a ty krásy přírody ostatně taky. Jak řekne v závěru jeden z hrdinů: "Proč chceš vidět nějakou další horu? Neviděl jsi jich cestou už dost?" A o tom mluvím. Prostě mi to celé přišlo až moc nereálně pohodové, problémy vlastně neexistovaly, a pokud se jeden objevil, hned se vyřešil. Mne by zajímalo, jak to měli s jídlem, jestli netrpěli někdy hlady, co dělaly nohy a klouby, jestli měli nějaké mazání třeba?, jak to, že jim jedno oblečení vydrželo čtyři měsíce a tak. Ale jinak fajn vidět kluky Redforda a Nolteho, jak si štrádují, to zas jo. (19.11.2020)

Přišlo mi to jako milý film, který si nezakládal tolik na cestopisné věrnosti, ale především na pocitech, fungování herecké dvojice a jemném humoru. Celkově vzato všechna úsměvná i dramatická dobrodružství, která cesta hlavním představitelům nachystala, krásně podkreslila atmosféru a film dokořenila tím, co by žádný podobný svého druhu neměl postrádat. Putování po plátně díky všem těmto aspektům neztratilo dynamiku, švih, ani zábavnost. Hvězdu však ubrat musím, a to za samotný závěr. V mých očích se jednalo o příliš rychlý skok, ačkoliv chápavější divák porozumí oné logické posloupnosti a důvodům přerušení, vždycky ale zalituje, když něco příjemného skončí. Na druhou stranu se jednalo o potřebný krok, aby vše nevyšumělo do ztracena. (18.01.2016)