Kapitán Phillips

Greengrass ve svých filmech vyznává konflikt moderní doby, ať už jsou to brutální vojenské zásahy (Krvavá neděle), teroristické útoky (Let číslo 93), války v arabském světě (Zelená zóna) či fiktivní příběh nepohodlného superagenta (Bournova trilogie). Pokud máte jeho tvorbu rádi, není třeba v případě Kapitána Phillipse váhat – jděte do kina a užijte si to. Dostanete velice působivý koktejl adrenalinu, vydatné eskalace, rytmické hudby a realisticky působícího zážitku, který kašle na heroizaci hlavních postav, zbytečně okázalé scény a Hollywoodem nasáklý patos. Jinými slovy, dostanete to, co patrně čekáte. Měl-li bych Kapitánovi něco vytýkat, byly by to chybičky spíše kosmetického rázu: mezi diváky střídavě milovaná a nenáviděná roztřesená ruční kamera skutečně působí poněkud úsměvně, když revmaticky snímá jedoucí auto s rodinou v civilním úvodu filmu. Greengrass přesto ví, co dělá a táhlé letecké záběry přístavů s obřími nákladními loděmi působí v kontrastu s rozklepanou ručkou o to majestátněji. Přechod z expozice do kolize se chytře odehraje v průběhu pasáže, kdy posádka nacvičuje postup při pirátském útoku, zatímco se chystají útočit skuteční piráti. Tam, kde by si akční klasikové vystačili s jednou scénou, rozehrávají tvůrci táhlou hru o nadvládu s několika vrcholy, přičemž pomocí drobných zvratů a nevyzpytatelného chování udržují permanentní napětí. V druhé půli přijde prakticky identický vývoj, akorát v opačném provedení (ti hodní nahánějí ty zlé). Pořád to funguje a těžko budeme klukům ze SEALs vytýkat, že je kvůli nim film příliš americký (ano, i takové ohlasy už internetem kolují). Pokud je vám to málo, dostanete v samém závěru emocionálně odzbrojující třešničku, jejíž devastující síle odpustíte cokoliv (včetně hudebního podkresu, nápadně připomínajícího Zimmerovu skladbu Time ze soundtracku k Inception). Možná proto, že je fajn občas vidět hrdinu proti své vůli, který si po procházce peklem uvědomí, co všechno si peklo mohlo vzít... a Tom Hanks je vážně vynikající. (kopie vlastního příspěvku pro Filmserver) (25.11.2013)

Na základě srovnání Kapitána Phillipse s tematicky podobným dánským počinem Únos by byl určitě dobře vidět rozdíl mezi evropskou (více úspornou) a hollywoodskou (spektakulární) kinematografií. Tato komparace by si jistě zasloužila nějakou hlubší analýzu. Vůbec celá Greengrassova novinka je hodna podrobné analýze (vyprávění a stylu a jejich vzájemným vazbám), to bych ale nosil dříví do lesa. P.S. Fascinace nad tím, jak byl prezentován tým SEAL a rozhodující moment celé záchranné akce, stále nepolevuje. (31.12.2013)

Kapitán Phillips se dá brát jako další příklad toho, jak Greengrass minimálně od Bournova mýtu používá nejrůznějších formálních prostředků k zpřehlednění svého zdánlivě nepřehledného hyperkinetického stylu. Tentokrát si k tomu dokonce bere na pomoc i několik typů kamer a kontinuálně střídá záběry z 16mm a 35mm filmu. V úvodu se zdá, že tímto způsobem bude rozlišovat mezi Somálci (zrnitější look "šestnáctky", bližší rámování, víc roztřesené záběry) a Američany ("pětatřicítka", vzdálenější rámování, klidnější kamera), ale v průběhu filmu - poté, co se situace zásadně změní a vyprávění nabere nový směr - tyto techniky kombinuje i v jiných souvislostech, hlavně v závislosti na prostoru. Nedochází tak k tomu, že by se černošským pirátům "rasisticky" přiřadila diametrálně odlišná stylistická strategie než "hodným" Američanům, ale obojí se prolíná. Podobnou funkci jako rozdílné formáty tu mají i barvy, které pomáhají rozlišovat mezi různými typy prostředí, takže interiér válečné americké lodi je převážně nasvícený sytě modrou, ve strojovně je oproti kapitánské kajutě tma, a tak dále. Stejně tak se v závislosti na velikosti prostoru využívá typů rámování, kdy například skoro celé scény v záchranném člunu jsou snímané v detailech a velkých detailech, v prostornějších lodních místnostech zase dominují polocelky. Je to všechno nesmírně precizní a Greengrass opět dokazuje, že je mistr ve zpřehledňování nepřehledného, akorát je trochu škoda, že tohle všechno nemá tak dobrou oporu ve vyprávění - v některých scénách (a že je jich celkem dost) jako by film vytvářel napětí jen stylem. Čekal jsem to prostě opojnější, ale celkově spokojený jsem, i díky dobře zvládnutému závěru, kde happyend dost narušuje strojová, šokující exekuce pirátů a následná posttraumatická stresová reakce. (21.11.2013)

"No triks Irish..., no triks..." Paul Greengras sa vrátil presne tam, kde mu to sedí najviac. Po nie úplne presvedčivej Zelenej zóne skúsil opäť svojský realistický, miestami až dokumentárny prístup, ktorý filmom podľa skutočnej udalosti svedčí najviac. Téma somálskych pirátov sa v poslednej dobe objavuje často, preto bolo iba otázkou času, kto s filmom na túto tému príde ako prvý. Úvod diváka zbytočne nenaťahuje, už po pár minútach sme na lodi a T.Hanks vydáva bezpečnostné opatrenia. Od momentu keď Hanks prvýkrát zaregistruje somálske člny na monitore je film doslova adrenalínový. Všetko to manévrovanie, preťažovanie motorov nákladnej lode, prestrihy na odhodlaných somálčanov a ich pokusy dostať sa na loď, to sú najsilnešie momenty filmu. Lámaná angličtina vychudnutého somálskeho kapitána Museho dodáva filmu tu správnu iskru, ktorú dabing dokonale zabije. Práve na jeho postave stojí film rovnako pevne ako na postave kapitána Phillipsa. Tempo paradoxne trochu opadlo s príchodom vojnovej lode a navy seals. Na môj vkus im bolo venované priveľa času a práve na ich úkor by som film trochu skrátil. Skrátením o nejakých 10 minút by bol film určite hutnejší a dynamickejší, ale napriek tomu dávam plný počet. Ten emocionálne silný záver s vyčerpaným Hanksom ma presvedčil. Dúfam, že na Oskaroch nejaké sošky pozbiera, možno aj tú najcennejšiu. Šanca je veľká. Videné v kine. 90%. (31.10.2013)

Hodný bílý námořní kapitán si se skupinou černoušků hraje na honěnou, pak na schovávanou a na závěr zkusí i slepou bábu. Copak o to, jsou to klasické hry, ale mne pan Ray nenavnadil scénářem, pan Ackroyd mne štval neustálým škubáním kamery a pan Greengrass tomu nasadil korunu nudnou tak, že jsem celkem třikrát usnul. Pravděpodobně jsem v těch krátkých nepřítomných okamžicích přišel o nějaký významný mezník filmových dějin, neboť zdejší komentáře superlativy nešetří, ale taky je možné, že od filmu zkrátka vyžaduji něco jiného než to ropou zamořené NIC, které jsem dostal. (08.02.2014)