Svatá čtveřice

Viděno na festivalu Finále 2013. A byla to poslední věc, kterou jsem na festivalu viděl. Pak už jsem jen čekal, až se mi při závěrečném barování podaří dostat tento film z hlavy. Vlastně je to nádherná ukázka toho, proč se většiny českých nových filmů bojím. Tímhle jsem si to připomněl velmi silně. Co o filmu zmínit? Snad jen ústřední svatou čtveřici: Jiří Langmajer, Marika Procházková, Hynek Čermák a Viktorie Čermáková. Ano, a sex. Většinou se má hledat za vším a i já se o to často pokouším. Ne každé hledání bývá zdařilé a přínosné. Závěrečné barování se povedlo. Pilo se, jedlo se, tancovalo se, dvojice se vzájemně proplétali. Tolik slov, tolik tónů a tolik skleniček. (23.09.2014)

Svatá čtveřice žije v absolutním mikrosvětě, ve kterém je i intimita samozásobitelská. Výměna partnerů v tomto až patologicky propojeném přátelství by nerozhodila ani autistu, protože si všichni nejméně dvacet let vidí doslova až do talíře a tráví spolu neustále veškerý čas. Závěr filmu také naznačuje, že přínos byl krátkodobý a že se po opět přechodném experimentu žen co nevidět vytvoří svatá šestice (se zapojením Munzara a Gýrové) a později svatá desetice, všechny děti inclusive. Nepochopila jsem, co nového a objevného nám chtěl film sdělit a jaký byl vlastně jeho dramatický oblouk. Nebo vlastně pochopila- vůbec nic a žádný. Tak ale proč tedy film vznikl? (05.11.2017)

Kdyby našemu všeobecně oblíbenému režisérovi bylo o 40 let více a byl již v těch uslintaných senilních letech, tak mu to natáčení budu s nadhledem přát, ale takhle jsem ten kvalitativní skok vůbec nepochopila....v jeho silách ale určitě bylo, aby do toho skrz naskrz dementního projektu vybral alespoň jednu trošku sympatickou postavu. (18.12.2012)

Nerozpracovaná bakalářská historka, opakující nejotravnější kameňákové stereotypy české sexuality (usínání, válení hrochů, nuda, přehrávaná trapnost) a směřující k morální i významové bezobsažnosti Poledňákové a jakési pseudo-masturbační fantazii bez fantazie (splněný sen o čtyřce, která vyléčí nudu manželství, přičemž film naprosto selhává v byť jen naznačení toho, co tak rajcovního se mezi hrdiny stane). Film je otevřenější, ale jen co se nahoty týče, jinak úzkostlivě zůstává věrný "komickému" principu, nic kousavého, humorně trapného nebo smyslného tu nenajdeme. Hřebejka je mi skoro líto, jak pracně se snaží špatně vystavěnou historku zachránit svým štědrým lyrismem, který je opět nic neříkající, místy se dokonce zcela míjí se smyslem Vieweghovy lechtivé povídky (scéna s propadlým kostelem). Závěr je bezzubý a jen podtrhuje impotenci českého filmu ve vztahu k erotickým a intimním tématům, které se tu filmařům pod rukama mění v chcípácké, nezáživné a krotké lascivnosti bez náznaku ostří i jiného než prvoplánového humoru - vděčný smích publika, když postavy po mučivě natahovaných sadách exotických pohlednic z Karibiku konečně někam běží a jedna upadne (opakovaně), je věrným barometrem stavu žánru. (23.08.2012)

,,My se tady dva týdny dřeme s novým plotem a ony se někde v Tramtárii šukaj' jak králici." Osobně bych tohle zase celkem do odpadu neházel. Jistě, příběh a téma skupinového sexu na první pohled šílené, ale přesto jsem u filmu neměl pocit, že by Hřebejk natáčel béčkovou komedii. Dokonce mě upoutalo zpracování ve vizuálu a hudbě (s výjimkou dost tuctové závěreční písně). Film ve mě bezpochyby vyvolal pocit provokace, ale není to v tomto případě mezi současnou komerční produkci, mnohdy bez většího přínosu, spíše kladem? Já se nenudil a našel i jistý myšlenkový přínos ukotvený ve směru proti životnímu stereotypu, zakončený pak scénou s bouráním nového plotu. // Plus jako skalní příznivec Luďka Munzara musím ocenit i malý návrat mého oblíbence na filmové plátno či obrazovku, byť v menší roli. Podobné příležitosti jsou dnes pro něj spíše svátkem, ale rozhodně ani ve vysokém věku neztrácí své charizma, v momentech dialogů s jeho filmovým synem a následně manželkou nasnímaných v krásné zasněžené krajině jsem dokonce upustil od původního názoru, že se jedná o zcela zbytečný Munzarův počin. (55%) (24.05.2018)