Já, Olga Hepnarová

Příběh Olgy Hepnarové, dívky, která žila ve světě bolesti, utrpení a nepochopení, lze vnímat především jako obžalobu tehdejší společnosti, která se svou lhostejností a nezájmem sama odsoudila ke smrti. Memento, pramenící z hrůzného činu, vykonaného na nevinných lidech, dává na srozuměnou, že lidé jako Hepnarová překročili úzký práh mezi životem a smrtí, mezi sebou a druhými. (22.03.2020)

Olga Hepnarová a pokroucení lidské mysli v té nejtěžší možné podobě. Michalina Olszańska zahrála tak neuvěřitelně přesvědčivě a působivě, že na její recitaci dopisů Olgy pravděpodobně nikdy nezapomenu. Tvůrci se chopili nesmírně těžké látky a zvládli ji vysloveně na jedničku. Vědomá černobílá kamera v kombinaci s atmosférou sedmdesátých let perfektně vystihuje nemohoucnost doby něco řešit a tak se Olga odkazuje stále na sebe, svoje nitro, své myšlenky a my, jakožto divák, máme možnost přihlížet a přemýšlet nad tím, co se jí asi honí hlavou. Ve výsledku to stejně jako diváci nevymyslíme, ale mám pocit, že s takovou osobností by měl opravdu co dělat i renomovaný psychiatr. Nicméně bylo zajímavé takovou postavu dvě hodiny sledovat. A ve spojení s některými scénami, na které patrně nikdy nezapomenu, si myslím, že lépe tento film nemohl být odvedený. Jsem moc rád, že se tato herecká spolupráce mezi Čechy a Poláky povedla. A teď jsem zvědavý, za jak dlouho se někdo pustí do Horákové nebo bratrů Mašínových… (23.03.2016)

Vadila mi na tom nejedna věc. Jak každá druhá scéna „jakože artově“ trvala o pár desítek vteřin déle, aniž by to bylo opodstatněné tím, že by říkala něco nového. Postsynchrony, které sice jsou vysoko nad tuzemským „standardem“, ale stejně speciálně v emočně vypjatých scénách bije do uší, jak dabérka není na stejné vlně jako představitelka hlavní role. Že oběti nejsou alespoň zmíněny jménem, že je to až příliš velká sázka na jistotu odkoukaná u úspěšných vzorů (ano, v mnoha ohledech to kráčí ve šlépějích Idy)… No, hodně by toho bylo. Přesto se mi autoři dostali pod kůži. Má to vynikající podprahovou tenzi à la Capoteho/Brooksova klasika, v našem filmu takřka nevídaný fakt, kdy autoři nemají zapotřebí vše říci slovy jak v rozhlasové hře, několik neskonale silných scén (v čele s rozpravou s obhájcem), celková ambivalence nechávající mnohé čistě na divákovi a především výtečnou Olszańskou, která to s přehledem táhne i v problematičtějších úsecích. (29.03.2016)

Co si budu nalhávat, místy to dalo zabrat. Poslední ženu, která v Československu dostala trest smrti, protože to s náklaďákem rozjela proti zastávce plné lidí, asi netřeba „představovat“. Ústřední postava vytváří zneklidňující chlad, uzlíček nervů, který nikdy nikam nezapadl, chvíli sebelítostivá, vzápětí nevypočitatelná. Odsoudit ji, soucítit, oboje najednou? To, jak tvůrci přistupovali k postavám, se mi úplně nezamlouvalo, dlouho jsem se nedokázal napojit, něco si v příběhu najít… Michalina Olszańska velmi dobrá, ale Český lev prostě ne, i když oceňuju, že slova tu nejsou potřeba. Jinak skvělá černobílá stylizace, odvážná Marika Šoposká. Zmíním i jakousi neuspořádanost či nedokončenost myšlenek. Přesto ambiciózní, proti proudu, překvapivě české. (11.01.2024)

Myslím si, že opätovne ako pri filmoch Saul fia a The Witch je toto ďalší z filmov, ktorý človek po dopozeraní určite ocení, ale bude ho chcieť vypustiť zo svojej hlavy a viac naň nemyslieť. Je to veľmi silné, veľmi dobre natočené a veľmi dobre vie spraviť atmoséfru využitím čiernobieleho filmu. Pre mňa je to v tomto vynikajúce. Plus skvelý výkon Michaliny Olszanskej, v ktorej ste postavu Olgy maximálne cítili. Všetky jej bolesti, všetok jej hnev a nenávisť, ktorú v sebe dusila a nakoniec vyplávala na povrch. a je to tak silné a dobre natočené, že je potom skutočne paráda pozerať film a nevydať pritom ani hlásku. Lebo človek je tým spracovaním fascinovaný. Je to tiché, plíživé a potom v správnom momente to zaútočí. Nemyslím si, že ale všetko bolo dotiahnuté dobre. Hoci poznáme Olgu, niekedy nevieme čo vlastne urobila. Napríklad komu poslala listy, ktoré hodila do schránky pred svojim činom? (dá sa to zistiť na nete, ale z filmu to nepochopíme), scénka v bare, kde sa s Jitkou bozkáva je trochu divná, najmä, že to nikto okolo nerieši a pár ďalších detailov, ktoré si človek pri sledovaní uvedomuje a dáva si k ním otázniky. Ale to nemení fakt na tom, že ide stále o silný film s dobrou a silnou atmosférou, ktorý treba vidieť. Určite naň choďte a užite si ho. Hodnotenie: A- (21.04.2016)