U snědeného krámu

Vlasta Burian se ve své roli rytmistra Kylliana přímo vyžíval. Překvapilo mě, že jeho role není nijak bláznivá, ale patří mezi ty vážnější. Prsil se jako holub a chvílemi to vypadalo, že má místo páteře pravítko. Takové držení těla jsem dlouho neviděla. Pro mě bylo trošku nezvyklé vidět Františka Smolíka s černými ulízlými vlasy. Jeho postava Martin Žemla byla moc velký dobrák. Doplatil na to, že byl poctivý a že si myslel, že všichni lidi jsou stejní jako on. Nemám žádný problém udělit filmu plný počet hvězd. (23.02.2012)

Upraveno v květnu 2020. U snědeného krámu je filmový fejeton, narušující stereotypy kupecké vypočítavosti a zdání idyly sousedské soudržnosti. V pojetí Martina Friče se příběh stává spíše tragikomedií, byť já bych raději existenciální rozměry, ale doba měla jiné potřeby a odlišný tvar. Ignát Herrmann byl znám především jako humorista a filmovou podobou svého nejvýznamnějšího literárního díla zajisté nebyl zklamán. Filmový fejeton o nešťastném osudu jedné dobrotivé lidské duše se může pyšnit poetickou kompoziční skladbou obrazů, zhutňují atmosféru, rozněcují emoce i niternou úzkost. Čistá láska je ideálem, zdá se být tak blízko a přímo u rozpálených pocitů, láska je rozčarováním a zahanbením, láska je též zradou a završením konečné prohry. Smutnou obětí společenského zneužívání je Martin Žemla (zajímavý František Smolík), kupec na samém začátku samostatné živnosti. Jeho příliš ušlechtilá podstata nitra není schopna včas rozpoznat nastražená oka léčky a v mámení se dobrovolně vydává vstříc vlastní zkáze a ztrátě důstojnosti. Hvězdou filmu je Kyllian (zajímavý Vlasta Burian), rytmistr ve výslužbě a se spoustou volného času. Je nadšený z nového obchodníka, který se nebrání, ale nalévá a pokorně snáší svůj úděl. Furiantský hochštapler si našel místo ke svým cynickým urážkám. Hlavní ženskou postavou je Kateřina Šustrová (příjemná Antonie Nedošinská), vdova a Žemlova sousedka. Motivací je tu solidní dceřina budoucnost, cílem je obchod, který přeci vždy kvete, a lichotí. Výraznější postavou je Randová (velmi příjemná Ella Nollová), Žemlova svědomitá posluhovačka. Je jediným starostlivým hlasem a upřímným varováním, které nikdo nechce a nemusí slyšet. K výraznějším postavám patří také Pavlína (zajímavá Ela Poznerová), dcerka Šustrové s pozdějším manželským stavem s Žemlou. Snaha uniknout se nebrání připravované události, neboť nemá strach o ztrátu své vlastní svobody. Z dalších rolí stojí za zmínku též Ernst Plagowitz (Čeněk Šlégl), vojenský důstojník a Pavlínin osudový milenec. U snědeného krámu je filmem, který zdařile kombinuje drama s komedií, existenciální tíhu života s rozvernou hravostí i tóny ušlechtilosti s melodií vypočítavostí. Jeden z těch pozoruhodnějších filmových prožitků české pamětnické doby. (13.03.2011)

Jak vypočítavá megera s nafrněnou dceruškou a penzionovaný oficír, zmítající se v permanentním alkoholovém oparu, dohnali slušného a čestného živnostníka k sebevraždě. Režisér Mac Frič nepochybně pozvedl svým téměř expresivním pojetím původní Herrmannův román na uhrančivé lidské drama plné zášti, zloby a lži. Vedle vynikajícího Františka Smolíka stojí za pozornost herecké kreace Antonie Nedošinské a Vlasty Buriana, který v Kylliánovi získal ojedinělou příležitost vymanit se, alespoň nakrátko, ze zavedeného komediálního stereotypu. (03.10.2008)

Tento film ve mne spouští násilnické choutky. Je tak dobře natočen, že polovině postav bych s chutí rozrazil hlavu krumpáčem. Vyžírkové, vychcánkové a ochlastové, pseudoštětky a tyranské matky, zkrátka lidé. Ten nejhorší obraz zkázy nám ale Martin Frič podal v tom blbci, na kterém se dalo dříví štípat, v podobě obchodníka Žemly (Smolík). Tento "starý dobrý vůl" místo aby všechny pobudy vypakoval ze svého krámku, nechal se opít rohlíkem a sám zničit. Na které straně je vina? Na obou. A proto je tento film varováním, abychom se dobře rozhlíželi kolem sebe, dovedli v základu roztřídit zrno od plev a nenechali se zatáhnout do vyložených průserů. Pokud to ovšem jde odhadnout. Nechtěl bych si díky své vlastní blbosti strouhat sirky do piva...70% (30.06.2012)

Kam se hrabou horory. Tohle byl vskutku nechutně depresivní příběh, který si pro nás Martin Frič kdysi připravil. Z nějakého důvodu shledávám dobu, ve které se příběh odehrává za krajně depresivní a mému gustu bytostně nepříjemnou. Raději bych prožil život někdy ve středověku ve 14. století, než tuhle dobu plnou pokrytectví a prospěchářství. Ne, že by se z tohoto ohledu něco zlepšilo, ale člověk dnes má alespoň přehršel možností k úniku. Vlasta Burian tentokrát ve skvělé, leč velmi nepříjemné a krajně záporné roli vychcaného alkoholika. Člověk ani vlastně neví, kým má v tomto snímku pohrdat nejvíc. Zda naivním dobrotivým hlupákem Žemlou, nenažranou sousedkou, nevděčnou kurevnicí dcerou, ba dokonce právě vychcaným alkoholikem Burianem. Dobro zde reprezentuje prozíravá hospodyně a zbytek postav není z hlediska děje nikterak zajímavý. Přesto Martin Frič rozehrál v roce 1933 solidní drama hodné důkladného psychologického rozboru těchto výše zmíněných postav. Vytknul bych zejména to, že je snímek zpočátku neskutečně utahaný a vše podstatné se pak v ďábelském tempu odehraje v posledních 20 minutách. To mi přijde extrémně nevyvážené. Zřejmě na věci jako vykreslení tehdejší svatby chyběl rozpočet. Jen ono vystavení kulis ulice muselo stát tehdy hromadu peněz. [75 %] (26.10.2021)