Fantomas

Tajuplný démon Fantomas, vlastník mnoha navlékacích tváří, se tehdy představil filmovému publiku poprvé a vlekl přitom po své chladnoucí stopě investigativce Fandora i uvolněně křečovitého komisaře Juvea. Pronásledovatelé si evidentně neuvědomovali, jak si s nimi pronásledovaný hraje a nebyli schopni ani pochopit známou pravdu - kdo se směje ďábelským smíchem naposled, ten se směje nejlíp. (23.12.2008)

Naprosto chápu nářky některých, kteří tvrdí, že už Fantomasovi odzvonilo. Ročník 1964 působí dostatečně výhružně, ale dobrá komedie přežije mnohé - i zub času. Z dnešního hlediska je to díky vynikajícímu dvojici: Marais, Louis De Funés. Jejich gagy zachrání nepříliš logický a chatrný děj. André Hunebelle na dálku soupeřil s Jeanem Giraultem a jeho Četníkem a, dle mého názoru, vyhrál. Fantomas si zaslouží plné hodnocení. (02.08.2005)

Můj věčný favorit na poli zábavy, slovní přestřelky Marais-Funés mi budou poškozovat brániční svaly ještě hodně dlouho. Pouze u toho Maraisova avantgardního řízení z kopce a zpátečkou si občas říkám "slabota, chlapče, slabota," protože mě kdysi otec povozil v plném provozu po ledě, mezi ostatními beznadějně kličkujícími auty a v otáčkách tempem tři sta šedesát stupňů za dvě vteřiny, takže to, že jsme posledních zhruba šedesát metrů letěli už jen pozadu a já jsem pohledem do zpětného zrcátka navigovala výkřiky typu "doleva, doleva, to je moc doleva, doprava, teď to mastíme na tirák, doleva," než jsme se konečně zarazili o svodidla, byla docela úlevná změna. Když jsme kupodivu bez úhony dorazili na místo určení, byli jsme uvítáni slovy: "To je dneska hrůza, co? Představte si, že jsme udělali ráno na dálnici hodiny!" Podívali jsme se po sobě a beze slov se shodli, že nemá cenu něco říkat. Z toho všeho vyplývá, že já a můj rodič jsme akčnější dvojka než Marais a Demongeotová - kdo by to byl řekl... (18.11.2007)

Proste legenda, ktorej triky sa už dnes budú zdať smiešne a celkovo je to vlastne komédia a nie nejaká vieryhodná kriminálka, a preto účel výborne pobaviť určite splnila. Keď porovnám s jednotkou žandárov, ktorá vyšla v tom roku, tak mi to ale príde trochu slabšie. Len v porovnaní, inak výborné torpédo pre Funesovu kariéru. (23.12.2022)

"Fantomas." "Prosím?" "Říkám – Fantomas!" "A co je to?" "Nic - a všechno." "Tak co to znamená?" "Je to nikdo... a přesto někdo!" "A co vůbec dělá ten někdo?" "Nahání strach.“ ... Škoda, že drtivá většina dnes zná tohoto génia zločinu pouze z moderních filmových parodií, a v životě si nepřečte skvostně pokleslé a nádherně temné romány Pierre Souvestra a Marcela Allaina, jež na počátku 20.století tak zbožňovali surrealisté. Pokud ale chcete poznat skutečného Fantomase, poradím vám: Ptejte se po Červené vose. Nasedněte do Fiakru noci. A možná pak ty filmy uvidíte v trochu jiném světle. ... Kat Diebler uchopil oběma rukama odsouzencovu hlavu za uši a vtáhl ji silou do otvoru... Klapla spoušť... Bleskla padající sekera... Vytryskl proud krve... Tisíce prsou vydalo dušený zvuk. Hlava odsouzeného se skutálela do koše s drtinami. Vtom Juve prudce odsunul Fandora a skočil k lešení. Prorazil mezi pacholky, zabořil se rukama do drtin zborcených krví, popadl za vlasy odříznutou hlavu... a vteřinu se na ni zahleděl... Pacholci poděšení neslýchaným činem se vrhli na detektiva... Kat ho odstrčil: "Vy jste se zbláznil! Běžte pryč!" Fandor viděl, že Juve vrávorá, jako by měl omdlít... Přiběhl k němu: "Proboha..." vykřikl s úzkostí v hlase. Juve přerývanými slovy, těžce dýchaje, vysvětloval: "Ten, kdo právě zemřel, nebyl Gurn... Ach proklatě! ... Fantomas unikl! Fantomas je na svobodě! Dal popravit místo sebe nevinného! Říkám ti, že Fantomas je živ!" (24.08.2007)