Cesta

Je přeci postapo a mááám dost času... zabroukal si Guy Pearce a jal se zabít nudu pronásledováním auta, co mu říkalo pane, a tak trochu si ho přepřáhli pocestní, kteří měli napilno z nějaké horké akce - pro vzduchoprázdno, které snímek vyplňuje, není patrně důležité z jaké... ono zde vlastně není důležité vůbec nic a právě to se nám asi autor snažil sdělit, leč způsobem navýsost ubohým... Nevěřící nechť si sami zkusí plně neužít celou půl minutu trvající startovací scénu, napumpovaní monotónním hlučením didgerida a povzbuzení kusými dialogy, pyšnícími se slovní zásobou minoritních skupin, z čehož lze usuzovat, že slabomyslných přežije nejvíc, alespoň v Austrálii... K tomu si nejde nedloubnout do Roberta Pattinsona, kterému konečně někdo vymluvil mylný úsudek, že se narodil pro role osudových krasavců a tak zkusil prosťáčka, který mu celkem sednul, jenže ve špatném filmu... Guy udělal stejnou chybu a neúspěch jej neminul přesto, že má hodně nakoukaného Eastwooda, prostě, i když je od začátku jasné, že nálada bude chmurná a na jásavé mávání happyendem můžete rovnou zapomenout, stejně vás to žádným způsobem nezasáhne, ale kde tady je přesně zakopaný pes, já rozhodně zjišťovat nehodlám, i když bych to možná zvládla dřív, než se Guy podívá zleva doprava... (25.09.2014)

10 let po kolapsu vystupuje hlavní hrdina na chvíli z auta, aby si dopřál skleničku. Auto mu zatím ukradne parta grázlů, takže se je náš hrdina vydá pronásledovat. Schválně počítejte, kolik lidí kvůli tomu zařve. Pak se v pitomé pointě dozvíte, proč tak nutně potřeboval vlastní auto a nemohl v klidu jezdit v tom, co tam zbylo po těch gangsterech. Je to tak hluboké, že to ani nestojí za koukání (50%). (15.07.2014)

Tak tohle bylo dloooooooooooooooooooouhý jako australská okreska.... Já mám pro australácký věci slabost a jsem tak ochoten i lecos odpustit, tady jsem ale cítil velkou potřebu rejži dávat důraz na cokoliv i když to ani nebylo nutné. Příběh sám je vlastně strašně jednoduchý. Hlavnímu hrdinovi se cosi stane a tlupa zdrhající z loupeže mu ukradne jeho auto. Ten jej z nějakého důvodu nechce tlupě obětovat a tak se vydá po stopě za ní. Cestou se shodou náhod potká s potřeleným maníkem, ze kterého se nakonec vyklube jeden ze členů gangu. Toho navíc jeho bratr nechal postřeleného ležet na silnici a odjel... Postřelený ví kam tlupa i zrádný bratr směřuje ( ta se přesouvá ukradeným autem ) a tak chtě nechtě hlavní hero tohohle postřeleného potřebuje aby se dostal k tlupě a ke svému autu... Postřelný je R. Patizón a ačkoliv ho nemusím, tady hrál velmi dobře lehce přiblblého jedince. Stačilo ho ostříhat a zabrousit mu duté špičáky a hned se na něj lépe koukalo :-). Pohledy na nekonečné australské obzory byly nádherné i hudba se povedla...Jenže - ačkoliv jsem pohnutky hlavního hrdiny chápal, udělat kolem toho tak komplikovanou zápletku mi přišlo trochu moc a hůře se pak příběhu věří... Druhá The Road se zase nekonala... Tři náboje do devítky. * * * (21.10.2014)

Trochu jiný Mad Max...Postapo depka bez jakékoliv naděje. Špinavé, syrové, hnusné. Všechny postavy jsou magoři a zaslouží si zhebnout. Nebo jinak, hlavní hrdina přetékal takovým množstvím sympatií, že mohl zemřít v kterékoliv minutě filmu, a mně to bylo srdečně jedno. Uhrančivá hudba, místy až dokumentární kamera a nehostinné pláně Austrálie. Spíše artová záležitost, která milovníky akce zřejmě naprosto znechutí. Chvílemi se děj vleče jako líné vody Léthé a přesto pocit znepokojení a nejistoty nemizí. Tvář chladného a odcizeného světa je skličující a varující. Film jistě ne pro každého... (22.05.2015)

Road meets No Country for Old Men. Hmm, asi to najpodivnejšie post-apo a fanúšikom post-apo by som Rover rozhodne ani neodporúčal. Skôr priaznivcom Cormaca McCarthyho. Je to totiž taký veľmi pomaly plynúci, takmer až filozofický road movie. Niekto by ho mohol označiť za príliš uťahaný, ale ja osobne som s tým nemal najmenší problém. To pomalé tempo totiž ide ruka v ruke s nepokojnou, dystopickou atmosférou a náladou filmu plnej špiny, prachu, neustálej horúčavy a prepotených hrdinov. A práve o tu atmosféru ide v prvom rade, pretože Rover je takmer až bezpríbehový film, v ktorom nejde o žiadne prekvapivé zvraty, záverečné twisty alebo akékoľvek dejové odbočky. Jednoducho „len“ (tie úvodzovky by v tomto prípade mali byť asi oveľa viac zvýraznené) sleduje cestou dvoch, nie práve najsympatickejších hrdinov z bodu A do bodu B v svete, kde už na ničom veľmi nezáleží a ide len o prežívanie zo dňa na deň. Aj označenie thriller, prípadne krimi je preto mierne zavádzajúce. Na občasnú akciu síce dôjde (asi tak dve scény), ale o tej primárne film nie je, takže od Rovera nie je potrebné očakávať to čo sa zvykne očakávať bežne v žánri thriller/krimi. Na prvý pohľad sa môže zdať priveľmi priamočiary, ale podstata tkvie skôr v jeho jadre, v tom čo film divákovi nepovie, v motívoch hrdinov, v ich trápení a stratení zmyslu života, čím diváka postupne rovnako ubíja ako samotných hlavných hrdinov. Kto má podobné nezávislé film rád príde si na svoje, ostatných Rover síce naláka známymi menami, ale pravdepodobne nenaplní očakávania, ktoré si štandardne sľubujú od hollywoodskej produkcie. Guy Pearce odvádza štandardne dobrú prácu večne naštvaného chlapíka, ale veľkým prekvapením tu je hlavne Robert Pattinson, ktorého som doposiaľ vďaka Twilight sérii veľmi nemusel (aj keď už neraz dokázal, že zvládne aj zaujímavejšie úlohy ako napríklad v Cosmopolis, odhliadnuc od (ne-)kvalít toho filmu). Jeho rola v Rover je však úplne odlišná - od prvotriedne zvládnutého (až nezrozumiteľného) prízvuku, cez neistý postoj tela, až po psychický rozpor postavy, kde nie je úplne jasné na akej mentálnej úrovni sa vlastne nachádza. Rover nie je divácky vďačný film, pre mnohých bude zbytočne rozvláčny, a po príbehovej stránke vrátane samotného záveru neponúka dostatočnú satisfakciu, ale zaryje sa pod kožu a vynikajúce herecké duo na čele so silnou režisérkou rukou ho hravo utiahne. CELKOVO: 3,5* (7/10) (05.09.2014)