Brazil

Jsem v rozpacích. Na pomezí tří a čtyř hvězd. Má to skvělý herce, scénář, je to dobře zrežírované, odehrává se to v zajímavým prostředí. Proti tomu však mluví lehká zmatenost, předěly kde má hlavní hrdina křídla jako Ikaros, které mě nudily. Prostě to není film pro každého. Přiznivcům Terryho Gilliama to však můžu jen doporučit. 4 hvězdy to nakonec ode mě dostává kvůli VÝTEČNÉMU Michaelu Palinovi, kterého mám tak rád z Pythonů. (23.12.2007)

Producenti asi musí mít z Terryho "tady-to-máte-a-přeberte-si-to-jak-chcete" Gilliama žaludeční vředy. Pro většinu diváků bude Brazil asi těžce stravitelnou podívanou. Vizuálně nesmírně působivá metafora, která u širokého publika propadla, ale zapsala se do dějin filmu jako originální dílo. Franz Kafka by měl určitě radost. A George Orwell možná taky :o) (13.04.2003)

(1001) Ach, to je složité. Už víc než týden se snažím vymyslet, jak popsat, co ve mě Brazil vyvolává. Před sedmi lety jsem napsala, že je to asi nejlepší Gilliam, že chci, aby trubky v mém bytě dýchaly a naříkaly, a že patří do kategorie mých srdíčkových filmů. Dnes už neplatí ani jedno. Za nejlepšího Gilliama bych označila Dvanáct opic, v bytě mám ráda ticho, protože na šílenství není nic romantického, a i z toho důvodu už do mého srdce patří jiné věci. Ale jak tak přemýšlím nad těmi Opicemi, bylo by celkem zajímavé ty filmy porovnat. Oba jsou o neutěšené budoucnosti, do které lidstvo samo sebe nažene, oba vkládají naději na vysvobození na bedra idealizované osudové ženy a oba nakonec podtrhnou samotné ideji vykoupení stoličku pod nohama. A taky jsou oba více či méně přiznanými a více či méně věrnými adaptacemi jiných děl, která jsou ve svých kategoriích perfektní (1984 v případě Brazil a Rampa v případě Opic). Oba odbíhají od vzoru a přinášejí nové a vlastní myšlenky a posouvají význam trochu jinam. Ale zatímco Opice jsou pro mě s každým dalším sledováním pokaždé inspirativní a tím pádem nadčasové, tak Brazil zůstává při každém novém promítání stejná a tím pádem se jí myšlenkově a souzněním vzdaluji. Třeba se víc dívám na to, jak je Jill neživotná a potlačovaná postava. Ta scéna, kde je vyloženě redukovaná na dlouhé vlasy a prosvítající bradavku, je úplně šílená, ale možná jsem jenom úchyl, co to tam chce vidět. Ale zase velká spousta různých detailů je skvělá, takže opravdickou síru rozhodně nedštím. A rozhodně se mi zdá zajímavé, jak je ten film vizuálně krásný a fantazijně bohatý a zároveň úplně přesně zprostředkovává omšelost a nevalnost světa, ze kterého si Gilliam dělá husí kůži nahánějící srandu. (27.09.2017)

Přijmout Terryho Gilliama jako mimopythonovského tvůrce mi občas dělá problémy, ale s Brazilem se mi do vkusu trefil přesně. Sice je chvílemi až příliš mimo jakákoli existující filmová schémata, ale v tomto případě je právě to jeho nejsilnější zbraní. Jonathan Pryce hraje perfektně ztotožnitelnou postavu, kladného a v jistém smyslu i tragického hrdinu, osamoceného v šíleném světě. Svět takovéto budoucnosti je rejdištěm zlých, vypočítavých nebo naopak příliš naivních postav a jeho pravidla jsou neúprosná. Nejvíc je nátlak systému znát na Jackovi v podání Michaela Palina. Kdo by to řekl, že tento věčně usměvavý Monty Python dokáže být takovým slizkým hadem. I díky jeho charakteru je všudypřítomná sociální kritika téměř až brutální. (24.09.2007)

Najradšej mám Gilliamove rozprávky, sú sviežejšie a rýchlejšie ubehnú ako jeho vážnejšie diela. Viac preferujem reálnejšie vízie budúcnosti ako výrazne štylizované sci-fi tohto typu. Uvidíme na druhý krát, snáď sa do toho viac ponorím. Preventívne za štyri*. Brazil je ale stále spolu s Blade runnerom a Metropolisom exemplárom toho najtypickejšieho kultového dystopického sci-fi, aké bolo kedy natočené. Keď sa nad tým zamyslíme, naša (ani žiadna iná) spoločnosť sa od tej, prezentovanej v tomto filme, výrazne nelíši a o to Gilliamovi išlo v prvom rade. VIDENÉ ZNOVA 3/2023: V podstate sa nič nemení, snáď len to, že Brazil neustále ďalšou a ďalšou dekádou svojej existencie potvrdzuje svoje právo byť jedným z najdôležitejších diel dystopického podžánru. Je to dané tým, ako sa k jeho fikčnému svetu naša spoločnosť stále viac približuje. (05.06.2007)