Režie:
Pepe DanquartScénář:
Heinrich HaddingKamera:
Daniel GottschalkHudba:
Stéphane MouchaHrají:
Andrzej Tkacz, Kamil Tkacz, Elisabeth Duda, Itay Tiran, Łukasz Gajdzis, Przemysław Sadowski, Jeanette Hain, Rainer Bock, Grażyna Szapołowska (více)Obsahy(1)
Srulikovi je devět let, když v roce 1942 uteče z varšavského ghetta. Schová se v nedalekých lesích, kde se se spolu s dalšími uprchlými židovskými dětmi snaží přežít do konce války. Spí v korunách stromů a živí se tím, co si sami uloví nebo ukradou na přilehlých farmách. Hlad a zima Srulika ale přinutí, aby se vrátil zpátky do civilizace, kde si musí změnit jméno na Jurek Staniak a předstírat, že je sirotek z katolické rodiny. Ve vesnicích potká lidi, kteří riskují vlastní životy, aby mu pomohli, ale i ty, kteří ho zradí. Dojemný a zároveň inspirující příběh o cestě jednoho chlapce, který musel ze dne na den dospět, aby přežil. (A-Company CZ)
(více)Videa (1)
Recenze (138)
Téma pronásledování Židů za války je evidentně nevyčerpatelné. Jen mě tak napadlo, kolik se ročně natočí filmů s podobnou tématikou. Je jich pořád dost. Nicméně dostalo se mi toho, co jsem očekávala. Příběh židovského chlapce Srulika je opravdu silný a dojemný. Ale pravděpodobně mi po čase splyne se všemi těmi ostatními silnými a dojemnými válečnými příběhy... ()
Film mě, bohužel, dost zklamal. Snaha o násilně vyvolaný soucit, citové vydírání a stokrát ohraný příběh. Proč se pořád vracet do minulosti, když nám dnes hrozí stejné, ne-li horší nebezpečí. Už mě to zkrátka nebaví. Chtěla bych filmy o Evropankách znásilněných muslimskými migranty. O jejich obětech, kterých se nikdo nezastane. O kterých se dokonce ani nepíše a nevysílá, abychom nevybočili z politické korektnosti. Ne, mě už filmy z války nedojímají ani nebaví. Chci filmy o tragédiích dnešní doby. ()
Nějak už mi lezou krkem jako že skutečné příběhy dětí za druhé světové války (divné, že děti za 1. světové nikdo netočí), v poslední době se s těmito filmy roztrhl pytel, od Pyžama po Ptáče přes nespočet dalších. V 60. letech, když to točil třeba Kachyňa nebo Tarkovský, tak to snad ještě působilo originálně, ale dnes je továrna na kapesníčky. Můžete si být jisti, že děcka prožijí ve filmu všechna možná ponížení, někdy i včetně sexuálních, ale uvnitř jsou to stále čisté duše, a tak jen divák útrpně sleduje s tím kapesníčkem v ruce scénu za scénou, brečí dojetím, je mu těch dětiček líto, protože na dětičky padá sníh, chvějí se zimou, ani ten kabát jim nedovolí majitelé ukrást... Vím, že to může znít cynicky, jenže co říct k filmům, které jsou samy podobně cynické a jen tlačí a tlačí na pilu? ()
Polákům se v posledních letech dost daří produkovat filmy s válečnou tématikou. Je to samozřejmě logické, jelikož materiálu ke zpracování mají jistě hromady a to zejména týká se li židovského tématu. Proto i tento film patří mezi vrcholy daného žánru a tak může divák opět čekat velice silný a drsný příběh, natočený podle reálného základu. ()
(7/10). Tento filmový počin zobrazuje velmi autenticky hrůzy války, které bohužel zažívaly i malé děti, jak zobrazuje tento film. Výkon malého hrdiny Srulika (Jurka) mě naprosto uchvátil a vzal za srdce. Nedokážu si představit, co bych dělal, kdybych se ocitl ve stejné situaci jako on. Vyžadovalo to obrovskou odvahu a vůli přežít. ()
Galerie (33)
Zajímavosti (6)
- Ve filmu Srulik jí v lese hlemýždě. Nejdřív byli plži vyrobeni z marcipánu nebo liči, nakonec režisér rozhodl, že budou kluci jíst opravdové. (Zdroj: totalfilm.cz) (TotalFilm.cz)
- Natáčelo se 47 dní převážně v Německu, kde se filmovala krajina, selské usedlosti a rodná vesnice, pouze scény z getha se točily v Polsku. (troufalka)
- Pro chlapce byly nejnáročnější emotivní scény a pak ty, při kterých se jedlo, protože toho museli díky opakování scén sníst opravdu hodně. (troufalka)
Reklama