Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Ivan Trojan v černé komedii o jednom neobyčejném dni obyčejného normalizačního úředníka, který v opilosti podepsal Chartu 77, a díky tomu se stal hrdinou proti své vůli... Píše se rok 1980. Richard v opilosti a spíše omylem podepsal Chartu 77 a od té doby se mu problémy a smůla doslova lepí na paty. A dnešek je vrcholem všeho! Odpoledne ho čeká návštěva u zubaře a trhání osmiček, což je něco, čeho se upřímně děsí. Než na to ale dojde, prožije celou řadu mnohem větších katastrof, proti kterým je trhání zubů učiněná legrace. Uzávěrka v práci, vdavekchtivá kolegyně, která prostě nepochopila, že šlo jen o flirt, šéfovo ultimátum ohledně odvolání podpisu Charty, doma prasklá stoupačka skrývající starou zrezivělou pistoli, nečekané otcovství patnáctiletého syna, které má vzít na sebe, a k tomu všemu všudypřítomný stín estébáka, který na něj byl nasazen. Prostě den blbec se vším všudy, kvůli kterému může buď přijít naprosto o vše, nebo díky kterému může konečně najít sám sebe! (Česká televize)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (394)

*CARNIFEX* 

všechny recenze uživatele

V prvom rade musím povedať, že som veľký fanúšik českým snímkov, a obzvlášť komédií. Česi ako národ filmársky disponujú humorom, ktorý je pre našinca rovnako špecifický ako pre Angličana mlieko v čaji. Pri "Osmách" však musím sucho skonštatovať, že ma Jiří Strach nijak mimoriadne nepobavil. Koľko krát sme tu už mali námet vyobrazenia socializmus ako najväčšieho nepriateľa ľudu? A následne toho čo sa mu postaví, za "hrdinu"? Už je to trápne. Navyše omnoho tragickejšie na mňa pôsobí terajší režim, ktorý má za 20 rokov viac obetí a návalu prepadu strednej vrstvy k chudobe ako žiadny iný. Tak sa teda kyslo zasmejme, no svojim predchodcom so spoločnou tématikou tento film nesiaha ani po otlak na palci. ()

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Dost depresivní téma odvyprávěno s příjemným typicky českým komediálním humorem a s herci, které prostě musíte mít rádi. Ve své podstatě vnímám tenhle film na solidní čtyři hvězdičky, ale za to, že pan Strach a všichni ostatní herci ve filmu jsou neskuteční sympaťáci přidávám ještě jednu hvězdičku navíc. Tenhle film si to prostě zaslouží. Jen mě mrzí, že nedostal větší prostor třeba formou kina. Musím totiž říct, že natočeno to bylo na absolutně profesionální úrovni, kterou jsem letos viděl snad jenom jednou, a to u Fair-Play. ()

Reklama

Jinny 

všechny recenze uživatele

Náhodný hrdina, který "podepsat" ani moc nechtěl, a jeho (doslova) posraný den. Scénář vypráví o normalizační realitě, aniž by hystericky křičel o tom, že Češi jsou prodejné svině/zbabělci/děvky. Epstein ví, co chce říct, a na rozdíl od spousty tuzemských kolegů ví i jak to udělat důstojným způsobem. Herci byli vesměs skvělí, hlavní hvězdou je ale Jiří Strach, ze kterého vyrostl ostřílený profík. ()

Radek99 

všechny recenze uživatele

Mám rád tvorbu Jiřího Stracha a v podstatě se dá říci, že je to můj velmi oblíbený režisér, mám tedy po zhlédnutí jeho nového televizního filmu Osmy trochu špatné svědomí, že budu jeho práci hanit, ale nelze jinak - mám totiž s filmem morální problém - natočit o Chartě 77 a disentu téměř crazy komedii mi přijde opravdu přespříliš, šedá doba bezčasí normalizace nahlížená komediálním rastrem, to vnímám jako manipulování s kolektivní pamětí, trochu rouhání, abych sem dostal nějakou aluzi k filmu, a rouhat se nemá, jak trefně podotýká postava Marty. Celý problém tkví ale již ve fázi scénáře, Marek Epstein záměrně volí v polistopadovém českém filmu tak oblíbený (a už opravdu dost zprofanovaný) rastr tragikomedie, tedy subžánru, který proslavily především filmy Jana Hřebejka, a já skutečně dost dobře nechápu, proč se v Česku musíme ohlížet zpátky výhradně touto optikou, začínám být na tenhle přístup už trochu alergický. Epstein rád efektně kombinuje a tak přichází s konceptem, v němž má hlavní hrdina Richard Den-blbec a během 24 hodin nastane v jeho životě doslova kalamita. To by nebylo nic proti ničemu, kdyby do takto nastíněného rámce Epstein nezakombinoval dění kolem Charty 77 a vlastně svým způsobem nezlehčoval disent, jinak by ty ztřeštěnosti byly i vtipné. Samo téma je nosné a já osobně mám za to, že ten pravý klíč k němu našli tvůrci Pout či třeba Jaroslav Brabec ve svém syrovém televizním PF 77. Záměr natočit o tak vážných věcech crazy komedii (s vydatnou příměsí komunální satiry) je samozřejmě svým způsobem pochopitelný, gradace absurdní doby a kumulace všech těch absurdit života v reálném socialismu se dá jistě uchopit i takto, mám ale obavu, zda chvílemi z toho na mne nedýchal závan ostalgie. Takové lepší Vyprávěj... On i ten disent byl v podstatě sranda... Když ,,hodní" stbáci házejí do řeky střelnou zbraň, když Richard nalézá motivaci postavit se strachu, když se na něho valí všechny ty katastrofy neuvěřitelnou shodou okolností v jeden jediný den, mám pocit, že to Epstein nemyslí upřímně, ale je až přespříliš postmoderně ,,invenční" a, což je horší, vrší klišé a vaří z vody - už jenom ten ústřední motiv ,,náhodného" podpisu Charty je naprostý nonsens, takhle se podpisy pod Chartu nesbíraly, to je naprostý blud vycucaný z Epsteinova prstu, zřejmě si plete Chartu a nějaké pozdější petice z konce 80. let, chartisté vlastnoručně psali kvůli utajení jen prostý lístek s textem ,,Souhlasím s prohlášením Charty 77 + jméno + povolání + adresa", žádné podpisové archy jako v Osmách neexistovaly...a už vůbec se nedávaly podepisovat na potkání...(pro ozřejmění lze komparovat s historicky mnohem věrnějším seriálem České století - díl Je to jen Rock'n'roll), že by byl podpis hned druhý den ráno publikovaný na Svobodné Evropě je už úplně přitažené za vlasy... Navíc mně dost iritovaly všechny ty lacině vyznívající propriety (příliš okázalý Jaguár, příliš nadržená milenka, příliš vlezlý instalatér atd.). Co se nescénáristických rovin Osem týče, řemeslně je ten film výborný, takový Strachův standard, řekl bych. Až filmová kamera Vladimíra Křepelky, dobře zvolená hudba (zvláště pak budovatelské písně!), opravdu vynikající casting, standardně dobrý Ivan Trojan a opět naprosto famózní Miroslav Krobot, jehož výstup v kanceláři ředitele patří k těm nejlepší bafuňářských scénám české polistopadové kinematografie vůbec. Trochu mi neseděl jen Josef Dvořák a překvapivě ani Strachův dvorní herec Jiří Dvořák, jemuž jsem jeho postavu také příliš nevěřil (samozřejmě ani s tím ,,překvapivým" závěrečným odhalením). Ten vjem nesympatie však možná tkvěl pouze v tom, že tu Jiří Dvořák hrál vlastně Andreje Babiše v jeho mladých letech... '-) PS: Aby bylo jasno - tenhle film není o tom, jak to bylo před rokem 1989 vlastně všechno prima a život byl jedna velká komedie, ale o tom, že minulý režim byl jedna velká kafkárna! () (méně) (více)

JitkaCardova 

všechny recenze uživatele

Sousloví "kecy v kleci" nikdy nemělo výstižnější kontext a přiléhavější vyznění - kdyby se celý film točil jen kolem tohoto středobodu, i to by stačilo. Ale on je soustředný v každém svém bobě, otáčivý v každém momentu, osudným kolem ve všedním koloběhu člověku nebezpečného socialismu. Moc povedená výpověď. *~ ()

Galerie (71)

Zajímavosti (30)

  • Film má název hovorově podle zubů „osmiček“. (sator)
  • Úvodní hospodská sekvence se natáčela v brněnské městské části Husovice, konkrétně v restauraci Mikulášek. Ta byla vybrána především díky své zachovalosti a autenticitě, díky níž filmaři nemuseli mnoho věcí ani upravovat. (blazenfilmov)
  • Scéna, kdy prochází Richard (Ivan Trojan) a Janek (Jiří Dvořák) po mostě a povídají si o ruchu na londýnském Tower Bridge, se natáčela na Maloměřickém mostě, v ulici Valchařská, v brněnských Maloměřicích. (blazenfilmov)

Související novinky

Finále Plzeň nově udělí Zlaté ledňáčky

Finále Plzeň nově udělí Zlaté ledňáčky

21.04.2014

Světové "neformanovské" filmy kameramana Miroslava Ondříčka, téměř kompletní domácí hraná i dokumentární tvorba za poslední rok za účasti tvůrců a poprvé i výběr nových slovenských filmů, to… (více)

Reklama

Reklama