Pojedeme k moři

Jeden z mála českých filmů poslední doby, kde forma nesmírně podtrhuje sílu sdělení. Pojedeme k moři je totiž natočeno jako home video dvou kluků, kteří dostali zrcadlovku a teď se s její pomocí rozhodli zaznamenávat životy lidí ze svého okolí. Nemusíte se ale bát, že by bylo kvůli své netradiční narativní a audiovizuální stránce nekoukatelné; zdánlivý amatérismus záběrů se zde míchá s profesionalitou filmařského štábu, takže film po obrazové, zvukové a střihačské stránce rozhodně netrpí. Nebýt zbytečného závěrečného epilogu, neváhám jít ani po nejvyšším hodnocení. (04.05.2014)

Kotek v podstatě jen žvaní, ale netočí. Mádl mlčí, ale točí. Nemůžu se sice ubránit dojmu, že jeho režijní nezkušenost a naivita film citelně poznamenává a že film selhává na základních úrovních (takhle vypadá home video? takhle rámuje jedenáctiletý kluk? takhle se chová jedenáctiletý kluk?), ale přece jen se pokusil o něco, co před ním dlouho dobu nikdo nezkusil. Btw Vetchý si to asi spletl s natáčením Okresního přeboru. Velmi slabé 3*. (23.02.2015)

Jirka Mádl mě hodně překvapil, samozřejmě v tom kladném slova smyslu. Jak ho nemám jako herce příliš v oblibě, tak na postu scénáristy a režiséra se mu rozhodně vyhýbat nebudu! Jirka totiž servíruje povedenou hořkosladkou komedii, která stojí na originálním a jednoduchém pojetí snímku, doplněnou skvělými nápady, povedenými vtipy a zajímavém náhledu do klukovského světa. Oba dětští představitelé podali slušné výkony a byli rovnocennými partnery svým starším kolegům. Zkrátka, tento debut se povedl a jsem moc zvědav na Jirkův další snímek. (11.04.2014)

Takže v krátkosti. Absolutní píčovina. I v případě, že kvalitu vztáhnu na naše současné příšerné poměry. V podstatě jediné nenudící momenty jsou střípky z příjemného jugoslávského soužití. Zbytek je zcela o hovně. Dvě přihřáté a absolutně otravné děti, které jsem nedovedl vystát, si hrají na velké režiséry a točí sračky. Trošku mi to stylem připomnělo takovou tu píčovinku o klukovi z autobusu co jednu dobu ovládala youtube a moji bránici. Nyní už se slečna živí jako hustá rapperka. Doporučuji klikat jen v případě silného žaludku a tvrdé povahy. Tohle je v mých očích zcela obdobná sračka. Myslím si, že Jirka Mádl patří přeci jen spíše k tomu lepšímu, co u nás žije a tvoří. S touhle sračkou to ovšem v mých nekritických očích těžce přepískl. Absolutně se na to nedá koukat. Po všech stránkách se jedná o nepopsatelný paskvil a já u sledování fyzicky trpěl. (19.03.2015)

Někdy stačí málo. Podívat se na svět dětskýma očima v ich-formě, mít po ruce kameru v zrcadlovce a potloukat se po Českých Budějovicích. Tam by ostatně chtěl žít každý. Jiří Mádl to štěstí měl a natočil ve svém rodném městě odzbrojující, bystrý debut s přebytkem dobrých nápadů a zmrzliny. Školní, rodinné, ale i fotbalové prostředí vystřihl na jedničku, nemluvě o tom, že tak parádní dětské herce jsem neviděla od dob Tomáše Holého. Možná je to tím, že jsme s Mádlem vrstevníci, možná tím, že mu chybí rádobyartové manýry z FAMU, ale naopak je vidět poctivé řemeslo a hravost někoho, kdo sní o tom, že se stane velkým filmařem a dobude Hollywood. A proč vlastně ne? To See the Sun(dance) ! 75% (23.03.2014)