Jack Reacher: Nevracej se

Dvouhodinová reklama na běh Toma Cruise, ve které je příliš mnoho postav a málo Jacka Reachera. Jednička měla zmatený styl a podivné záporáky, nechybělo jí ale tempo a několik opravdu dobrých scén a nápadů. Druhý díl skoro nic z toho nemá, místo toho tlačí na melodramatickou strunu (jako by něco takového mělo ve světě Jacka Reachera co dělat) a z Reachera udělal tuctového hrdinu, který si svůj božský status už nezaslouží (paradoxně nejlepší zářez má Cobie Smulders v boji za použití hadice). Cruise má obvykle dobrý čuch na projekty, tady ale minul cíl o několik terčů. Jacku, nevracej se. (01.01.2017)

...takže jsem se spletl. Po sledování Jedničky jsem prohlásil že by mě zajímal klidně i druhý díl. S malinkým sebezapřením jsem jej dokoukal a musím tedy říct, že vznikat nemusel. Nejen že se jedná o nejslabší Cruisovku za poměrně hodně dlouhou dobu, ale takhle unylá akce už dneska nikomu nic neřekne. Akce bije do očí nejvíce tím, že tady prostě musí být. Což volně znamená, že kdekoliv si tvůrci řeknou, tam Reacher někoho zmastí. Nikomu neberu pokud mu tenhle vykonstruovaný přístup vyhovuje. Bourne na to šel svého času úplně jinak. Hlavou a na dvě rvačky se divák těšil klidně celej film. Zkrátka Tome raději nám naservíruj další Neuskutečnitelnou misi anebo i tu dvojku Top Gunu. 50% (30.01.2017)

"Co ty na to, Reachere ??" - "Kdyby záleželo jen na tom chvatu, už by bylo po tobě.." ;) No, Liam byl rozhodně chápavější fotřík !! Ale zas neuměl tak rychle běhat..;) Nepočítali s ním, protože se neměl vracet, a to teda neměli dělat.. A tak dostali přes držku !! Všichni !! Chce to jistě Zwick, aby podobná žánrovka navíc sequel, jakkoli jde prostě jen o další příspěvek Childově agentské franšíze, jíž pomohl stvořit především Cruisův nemalý producentský Grant, nevypadal jako převážnělý requiem, ovšem Cruise s Edwardem to zvládli výtečně vyvážit.. Důsledně minimalistické, svojské, leč poctivé, sebeironické a coby inteligentní adaptace výborné.. Zdejším tradičním výkřikům navzdory.. A navzdory předpokladům to Edie Zwick, dost zajímavě pracující s ženskými charaktery, skutečně zvládl.. (09.02.2017)

Rozhodně akčnější než minule, ale pořád tomu chybí štáva ve srovnání s Mission Impossible. Příběhově to není příliš zajímavé, akce není nejhorší, ale je to hold PG 13 , Cruise je pořád fajn, záporák ze stejné jednotky na podobné úrovni byl také solidní, ale to je tak nějak vše. Nenudil jsem se, tedy jako jednohubka Reacher poslouží dobře. 65% (02.01.2017)

První díl mi připadal jako namachrovaná anachronická, infantilní, pitomoučká nuda, ve které se polovinu času nic nedělo. Důvod, proč druhý díl považuju za vydařené a zábavné sic stále přiblblé dobrodružství, mě samotnýho zaskočil, takže si to zde vypíšu jako terapii. On totiž ten přidaný kvazi-rodinný aspekt je to, co konečně staví Reachera před nějaký problém, díky kterému nemá čas jen velkopansky mrkat do kamery na diváka, který stejně ví, že se mu nemůže nic stát, protože je přesně tím, čím on vždy chtěl být ve svých představách. Zatímco jednička házela hrdinovi do cesty akorát problémy, které on je zvyklý řešit a byl pořád pánem na svém trávníku, zde jeho potřeba řešit situace sám a být zodpovědný jenom sám za sebe naráží na nutnost tlačit káru společně se svou domnělou dcerou a majorkou na útěku, pro kterou má citovou slabost. Najednou tedy není pánem každé scény, ale naopak poněkud nešťastným asociálem, jehož pofňukávání, že takhle to přece nejde, že je zvyklej být osamělým vlkem, je vlastně potřebnou omluvou za machistický první díl, kde dával všem a všemu frajersky na frak. Navzdory tomu je stále oním konzervativním, vysněným hrdinou fotrů, vyrůstajících na bondovkách, jehož nesvázanost a James Deanovská osamělost amerického poutníka, stopujícího v bílém triku u Route 66 je inspirativní natolik vzdáleným způsobem, že patří spíše do područí chlapských snů než aby apeloval na změnu životního stylu. Proto možná film schytal natolik nevlídné recenze po celém světě, když najednou do tohoto čistě chlapáckého eskapistického konceptu vlítly dvě ženy a jakási potřeba odpovědnosti. S tím však, jak stále Reacher zachovává svůj koncept staromilskosti, a tedy oslovuje publikum 40+ více než jakýkoli jiný současný mainstream, je nutno ocenit některé obrazy genderové progresivity. Jmenovitě v zásadě nejintenzivnější zneškodnění protivníka skrze gumovou hadici je zde svěřeno Cobie Smaulders. Nebo scéna v hotelovém pokoji, kde se ti krásní, vypracovaní lidé pohybují kolem sebe ve spodním prádle, aniž by to v nich probudilo jakýkoli zájem, což nikdo ani nepojmenovává, prostě se to bere jako samozřejmost. Šokující situace pro post-bondovské publikum. Hezký kluk a hezký holka mohou být kamarádi či parťáci. Poslední klad, který potřebuji vypíchnout je chytře vystavěný scénář. Je samozřejmě úplně jedno, o co v tom filmu jde, ale například téměř každá scéna většinou nepracuje jenom s jednou informací, skrze kterou posouvá děj, ale většinou přinese dvě či více, které se později zúročí. Například zneškodnění dvou žoldáků před jídelnou nejenže přinese hrdinovi informaci o organizaci pro kterou pracují, ale také pohmožděné klouby z tohoto konfliktu poslouží jako hlavní důkaz později k jeho zatčení. Pouto mezi majorkou a Reacherovou 'dcerou' je také budováno skrze to, jak jedna učí druhou, jak uhnout před bouchačkou, přičemž víme, že oboje bude časem zužitkováno dále v příběhu. (15.02.2017)