Osm hrozných

Nemám slov, spolu s Hanebnými Pancharty se jedná asi o můj nejoblíbenější film od Tarantina. Aneb jak dobrý může být film, který se odehrává jen v kočáře a malém srubu. Všechna čest scénáristovi a dílo si přidávám do své TOP 10 a 100% Edit: po shlédnutí DC prodloužené verze: vykreslení jednotlivých scén je v tomto obšírnějším formátu mnohdy úplně odlišné a v diváku to často zanechá jiné dojmy a občas dokonce pozmění vztah k některým postavám. Vřele doporučuji jít do té hoďky navíc. (03.11.2018)

Osmi hrozným dávám čtyři smířlivé. Čekal jsem neskutečný náklad, ale nakonec jsem byl rád, že jsme se prožvanili do konce. Během povídání došlo občas k extrémnímu zobrazení násilí, což bylo dosti kontrastní a právě tyto kontrasty mi přišly zábavný asi tak... no, chvíli. Ale jinak samozřejmě pěkná vyprávěnka. Tarantino má vskutku smysl pro detail a poctivý přístup ke klasické filmařině, to se musí nechat, ale pořád čekám, kdy nám teda jako rozkope mozky něčím lepším, než je PF, případně RG a eventuálně ještě KB 1 a 2. Šokovat ustřelenou palicí už dnes není úplné terno, zdá se. Ale stejně jako u IB čekám, že se mi HE víc zalíbí až u druhé sledovačky pěkně doma v klidu, než v kině, kde mi ty krávy zase kopaly do sedačky a chichotaly se pičovinám, nebo diskutovaly, odkud znají Tatuma a jak je ta ženská drsná a co je to vůbec za herečku... No, krávy, fakt. Být v našem provinčním kině málo diváků jako vždycky, demonstrativně odejdu na jiné sedadlo, ale... Nebudu to řešit. Příště vyrazím na něco svižnějšího, co je víc na tom hřadle zabaví. (09.01.2016)

,,KDYŽ SE DOSTANEŠ DO SPÁRŮ KATA, NEZEMŘEŠ KULKOU. KDYŽ SE DOSTANEŠ DO SPÁRŮ KATA, TAK BUDEŠ VISET... /// Oproti špagetovýmu Djangovi tady máme film plnej westernu, kterej exhibicionisticky předvádí pozvolně plynoucí a gradující příběh a kterýmu s atmosférou pomáhá parádní Morriconeho hudba. Akce je pomálu, naštěstí nechybí krev ani mozek (v ksichtě). Jde hlavně vo dramatickej pokec a dramatický pózy, který těm (nejen) starejm bardům (a bábovce) slušej. Není co vytýkat. Snad jen, že jo to zbytečně rozvláčný a dlouhý. Já su totiž spíš na ty špagety! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Gauneři a Jackie Brown jsou moje filmy! (Pak taky sjíždím westerny…) 2.) Páč můj western má bejt hlavně kriminálka. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE * NAPĚTÍ * (19.01.2016)

I když Quentina Tarantina nemusím, pokaždé jsem na jeho další film dost zvědavý. Nicméně za ty roky už vím, že mě ničím nepřekvapí kromě skutečnosti, že do svých filmů neustále tahá jedno herecké eso vedle druhého. Možná i to je důvod, proč si každý jeho film nenechám jen tak ujít. A Osm hrozných opět nezklamalo. Když bych to nehodil na herce, kterých si nesmírně vážím, tak bych to hodil na film samotný, který neuvěřitelně přehrává. U 182 minut je vidět obrovské sebevědomí Quentina, který si myslí, že mu takhle dlouhý film budu žrát i s navijákem. Problém je ale ten, že dobrý nápad natáhl o jednou tak větší délku, než by si takový film vůbec zasloužil. Například první část v dostavníku je neuvěřitelně ubíjející nuda, ve které se vlastně vůbec nic zásadního neděje. Opravdu zajímavý nádech tento film začíná mít až na samotném konci, kdy se konečně začne něco dít. V tu chvíli ale tušíte už prakticky cokoliv, protože každý, kdo v tomhle filmu hraje, má tak absurdní postavu, že divákovi vysloveně musí být jasný, že se stane prakticky cokoliv. Herci zároveň skrz svojí vytříbenou angličtinu spadající pod americký venkov vytváří dojem, že hláškují snad úplně každou větou, která se ve filmu objeví. A těch zrovna úplně málo není. Tarantino tak opět nezklamal. Jen mě ale nepřestává fascinovat, že mu to jeho fanoušci stále nepřestávají žrát. Zaměňte prostředí za druhou světovou a máte Hanebné Pancharty. Zaměňte ho za gangstery prosycenou Ameriku a máte Pulp Fiction. Opravdu je tenhle film tak originální, jak se tváří? (10.01.2016)

Osm hrozných je vůči Djangovi, co byla dvojka Kill Billa vůči jedničce - a coby kontrast to funguje docela obstojně. Osobně mě to ale v první polovině úspěšně uspávalo a nebaví mě už každé Tarantinovo rozhodnutí (absolutně zbytečná flashbacková kapitola nesdělující jedinou novou informaci) obhajovat podvratným tvůrčím záměrem. Plně ale chápu, že někoho tahle hra uspokojuje. A v podstatě výhradně o tom už Tarantinovy filmy jsou - o hledání objektivních důvodů, jak z těch režijních podivností (nevykreslené postavy, nekonečné tempo) udělat geniální myšlenky, z nichž některé smysl skutečně dávají a některé už jsou šílená nadinterpretace. Druhý den po zhlídnutí jsem vůči tomu smířlivější, protože nuda je první dojem, který má tendenci odpadat, a v hlavě zůstávají silnější scény a těch pár hlášek. Ale vydržet to ty tři hodiny znova? To radši ani ne. 70 % (06.01.2016)