Zátopek

Keď uvážim, aký bohatý život prežil Emil s Danou a pridám k tomu takmer sto miliónový rozpočet, tak nemôžem inak, než označiť výsledok za priemerný a teda očakávania nenapĺňajúci. Herci patria medzi jednoznačné pozitíva filmu, bohužiaľ v rámci celku neprevažujúce. Od životopisného filmu očakávam predovšetkým príbeh. Príbeh zaujímavý, inšpirujúci. A ten tu chýbal. Namiesto neho bolo množstvo drobných epizód, miešania časových rovín a pochybné priority, vďaka ktorým sa zaujímavé momenty dostali do titulkov a zbytočné na plátno. Opäť mi výsledok pripomínal sklíčka z mozaiky, ktoré sa navzdory prianiu tvorcov neposkladali do obrazca. (19.09.2022)

Mezi zásadní klady filmu bych zařadila zbourání rovnou dvou klišé zároveň. Sportovní film, který není pouze o tom, kterak břídil tvrdým tréninkem ke zlatu přišel, to je pomalu zázrak sám o sobě. Životopisný film, který se více soustředí na dobové konotace, jež utvářely signifikantní milníky v životě dané osobnosti, než na samotnou postavu, to už je skutečně mimořádné. Poměrně zásadní výtku bych však měla k realizaci sportovních scén. Chtěla jsem být napjatá, jak maratón dopadne, chtěla jsem Zátopkovi fandit, ale Ondříček mi to svým až nehorázně chladným odstupem neumožnil. Je smutné, když jsou dokumentární filmy  mnohem emocionálnější, než hraný snímek. (20.09.2022)

Ondříčkovy filmy jsou jak přes kopírák - naprosto dokonalá výprava, vymazlený vizuál, herci hrají jako o život, dokonce i strážmistr Topinka, ale dějově je to ploché, a stejně tak se to má s postavami, které nikdy nejsou dostatečně prokresleny, aby působily životně a abych k nim jako divák získal nějaký vztah. Stejně tak zde - copak Zátopkovi nechodili do kina? Nejezdili za rodiči nebo kamarády na Valašsko či Beskydsko? Nečetli žádné knihy? Nejezdili na výlety, jenom jednou do hor na lyže? A jak přesně se stalo, že Clarke a Zátopek se stali přáteli, a to až takovými, že sem Australan vážil cestu? Nic z toho ve filmu není. Jen se běhá a maximálně mluví o dětech. Zátopek je představen jako buran, ale nakonec se projeví jako rozený psycholog. Do toho si E-on girl neustále plete pražštinu a moravštinu, takže jí občas z úst vyjdou pěkné paskvily, ale naprosto chápu, že se Ondříček chtěl manželkou a jejím tělem pochlubit. Nějak mi tam ale chybí, pokud to má být o Zátopkovi, jeho prohry (ne vždy závody vyhrál), a to i životní (vše po roce 1968, práce dělníka, to se nedá okecat titulkem na závěr. Neužil zaslouží sice poklonu, jak se do Zátopka ve všem všudy vtělil, ale to je po výše zmíněné výpravě jediné druhé plus tohoto filmu, který vlastně nic neřeší, o ničem není, nenajdete tu dilemata, kolize, problémy, a pokud ano, jen tak nahozené a hned smetené ze stolu. (27.12.2022)

Je to po dlouhé době skoro až povznášející pocit, moci se zase vypravit do kina na český film s vědomím, že se téměř jistě nebude jednat jen o další sériový anální výtěr s Langmajerem pro otylé pásové dělnice, manuální bagristy a přitroublé Pražáky, slepený z hoven a neinventivního odpadu některé z televizních žump. Ne, Ondříček je prostě nezaprodaná jistota, i teď řádně zatopil všem těm obvyklým, masově mezi dobytkem šířeným IQsupresivům a kulturcidům, a opět uplácal film minimálně evropské, ne-li světové úrovně, na který může být kinematografie našich lůzrů a hnojů právem hrdá. Ona sice nakonec asi nebude, protože se to netýká žádných ukrutně vtipných nebo tragicky dementních afektovaných prkenných pičí v přechodu, trapných impotentních pačuráků v krizi středního věku, Kolečka, Mádla ani Kokotka, a není to ani Trošku přiblblé, což těch 70% lopat a 10% olupených artových hnědopichů, okupujících tu společný prostor Agrofertu, dozajista nikdy nedocení. Tak o dvacet minut zbytečné vaty delší, než by měla na pět pěticípých být, dokonale vypiplaná a vesměs poutavá dobová freska, jež neglorifikuje a prostě zobrazuje sportovně fenomenálního poloretarda s velmi gelovitou páteří jako sportovně fenomenálního poloretarda s velmi gelovitou páteří. Freska, kterou nemalou měrou domalovali i výborně zvolení a zkušeně vodění maňásci. Byl jsem předem dost skeptický vůči Neužilovi s tím, že si jej v takové roli naprosto neužiju, a navíc jsem chtěl děsně vidět Kozubovy sýrově bílé holeně a tu bezesporu atletickou skunk-fuj figuru v červených trenkách, avšak Václav si to naopak zjevně dost užil a zmákl toho vychrtlého dementa naprosto fenomenálně, i když měl hnusnou pleš z koupací čepice, protože odmítl marnivě oholit kštici, aby mu náhodou nějaký ten fešák i během natáčení neodmítnul zafoukat do šalmaje pro přemíru testosteronu. Mikluš se pro role stranických funkcionářů prostě narodil, a i, tentokrát skvělá a přirozená, Marťhan ibn Issa není vůbec napřesdržku, když ji nikdo nenutí parodovat ostravštinu. Takže zase jednou po letech audiovizuálního teroru a diváckého utrpení intelekt i vkus neurážející tuzemský počin, po němž nebudete chtít srkat jogurt nosem, nenaroste vám vole, nepostihne vás impotence a ani vás nepopadne neodolatelná chuť vypnout celebrální funkce a vypravit se v pět ráno s bandaskou do Kolbenky či v devět s falešně koženým úsměvem do oupnofisu. (31.08.2021)

Jako každý i já přirozeně vím, kdo byli Dana a Emil Zátopkovi. Taky mám povědomí o tom, co oba ve světě sportu dokázali a že sobě navzájem byli vším. O čem však nemám ani páru byl jejich soukromý život a jejich cesta za úspěchy. Proto se musím spoléhat, že tvůrci vycházeli ze všech dostupných pravdivých informací, které měli a film opravdu kopíruje život naší nejúspěšnější atletické dvojice. Václav Neužil zahrál fenomenálního Ťopka naprosto úžasně. Rovněž klobouk dolů před celou filmovou výpravou, takže můj celkový dojem byl jedno velké "páni". Co mi trochu vadilo byly pro mě chaotické přesuny ze "současnosti" do minulosti. Rovněž jsem ve snímku něco postrádala, něco mi tam chybělo, ale popsat to neumím. Možná velké očekávání z příliš superlativních hodnocení zprava i zleva. Nevím. (03.09.2021)