Rodinný film

Milhouse sirotkem v české celovečerní verzi. Fungovala na mě ta všudypřítomná melancholie první poloviny, tvořená dobrou kamerou a mrzoutstvím "dětských" postav. I tak mám ale výhrady v podstatě ke všem (lidským) hercům. I Rodinný film totiž trpí tím podivným nešvarem českých filmů posledních let, kdy herci hrají prkenně, jakoby snad hrát ani neuměli (to se týká i Karla Rodena, který se v mých očích podobnému nešvaru vždy celkem vyhýbal). Paradoxně je tak jednoznačně nejpřesvědčivější postavou pes Oto (v podání několika psích herců). Z pohledu české tvorby bezpochyby zajímavý film, bohužel nijak zázračný. 6/10 (07.03.2017)

Když divák příliš nečeká, může být o to více spokojen. Rodinný film mě začal vcelku brzo bavit a to díky svému ději a civilním hereckým výkonům, které dodávají na autenticitě. Místy je sice příběh předvídatelný, ovšem na druhou stranu si umí připravit mnohá překvapení. Na naše poměry solidní podívaná. (20.07.2016)

Celkem chápu proč, Jenovéfa Boková v rozhovoru pro magazín Práva uvedla, že Rodinný film je depka. Neřekl bych depka až na dřeň na jakou jsme zvyklí na sever od nás, ale i tak emoce a překvapení s divákem zacloumají. Slušně zahrané, zvláště Eliška Křenková na sebe v kombinaci s Pustinou výrazně upozorňuje. Pokud jde o výtah, dobrý podnět, jak zahnat listopadovou nudu a šeď. Psí dějová linka byla dojemná a srdcervoucí. (27.11.2016)

Tak tohle byla hodně zajímavá záležitost. Solidně postavený scénář i výborné herecké výkony, takový mám dojem po dokoukání. A to nemluvím o pár opravdu nepříjemných chvílích, pokud jste pejskaři. I psímu herci dávám za jedničku ! A vskutku zajímavá po všech stránkách byla i tmavooká Eliška Křenková coby spolubydlící .-). Zkrátka a dobře jedná se o dost povedený film ze současnosti s řešící aktuální problémy natáčený v exotických lokacích. Reflektuje mimo jiné i současnou rozšířenou nákazu kdy si ženy po čtyřicítce najednou uvědomí, že musí být nezávislé, že žít v rodině prostě nejde a od rodiny odejdou... Dávám za 4 kérky. * * * * (07.08.2018)

Rodinný film se toho nebojí. Je jiný, je silný, je zajímavý. To je první velké pozitivum. Druhé pak herecké obsazení, respektive to, jak se zejména mladí herci zhostili svých rolí. Ocenit musíme i evropské pojetí a celkovou absenci prvoplánovosti. Taťka s mamkou odjíždějí na nějaký čas na otevřený oceán. Koupání, lenošení, poznávání. Doma nechávají dvě děti, kterým plně důvěřují, že to zvládnou a nebudou flákat školu. Jenže ti dojedou na neznámé pocity plynoucí právě z nabyté svobody. Tahle rodinná soudržnost brzy dostane několik plíživých direktů, protože náhlý skok do dospělosti bude nakonec „výchovný“ pro celou famílii. Výsledek je tichý, nikam nespěchající kus, který je ovšem až moc mlčenlivý. Postavy si nedokáží předat základní informace, postrádají výraznější projevy emocí, když jde do tuhého, vymění si pár slov a zase si jdou po svém. Prakticky všichni postrádají rozvinutější podobu. Obávám se, že takhle to v inteligentně vyhlížející rodině nevypadá. Nebo nevím, jestli to byl úmysl, ale takhle snad dnešní společnost nevyhlíží. Samozřejmě příběh psa nabízí poměrně vyspělou metaforu (symbolizuje oddanost bez kompromisů), přesto se nedokážu zbavit jakési pachuti na patře. Je totiž poměrně zajímavé, kolik silných témat (kupříkladu jsou děti opravdu tak dospělé, jak se zdálo?, vztah patnáctiletého kluka s vysokoškolačkou) nám tvůrci nabízejí, ale velká část z nich zmizí a naneštěstí vyšumí. Nejsem si ani jistý tím, jak umně tvůrci pracovali s tématem zmizení rodičů (respektive jeho vyvrcholením), prostě postrádá detailnější propracování. Po rozporuplně přijaté prvotině Příliš mladá noc si u mě nicméně režisér a scénárista Olmo Omerzu hodně spravil reputaci. A za zmiňované civilní herectví zejména mladých představitelů jednoznačně palec nahoru. Takže čtyři hvězdy dám musím. A rád. (03.07.2016)