I jako Ikaros

Líbí se mi, jak pojem „Yves Montand v politickém thrilleru“ je prakticky samostatným subžánrem francouzské kinematografie nabízejícím spoustu velmi poutavých a kvalitních děl, mezi něž toto rozhodně patří. I jako Ikaros je strukturálně zajímavý thriller, který střídá několik poměrně jednoduchých expozic odkrývajících pozadí politického zločinu, z nichž každá je unikátní, napětím strhující a zároveň velmi doslovně poučná. Rázný závěr si vnímavý divák sice předem domyslí, ale nijak to snímku rozhodně neubírá na působivosti. (29.11.2021)

Jeden střelec bývá osamělý vlk s psychickými problémy, dva střelci jsou už spiknutí.. Sic si tvůrci dávali pozor, aby to nebylo zasazeno do konkrétního místa a času, „dallaský“ úvod i jméno atentátníka naznačily víc než dost. Představoval bych si o něco inteligentnější scénář, ale je tam pár aspektů, které kolem té myšlenky poslušnosti vůči autoritám zaujmou. Důraz na procedurálnost, atmosféra Pakulových amerických paranoií ze sedmdesátek, zasazení interiérových i exteriérových scén do moderní architektury ala Brasília (ve skutečnosti francouzské Gercy s „nanukem“ Tour EDF-GDF) a očekávaný konec, kdy se vosk na křídlech definitivně rozpustil.. (30.11.2021)

JFK na Francouzský způsob. Podobnost čistě náhodná i když tady je aspoň v úvodu jasně řečeno, že jde o fikci. Na druhou stranu tím to celé dává autorovi možnost posunout ten příběh kam je libo no a v tom je možná právě ten problém, protože bohužel na utažení té dvouhodinové délky se během ní film nikam moc zásadně neposune i když tím nechci určitě tvrdit, že nemá postupnou gradaci a není napínavý to rozhodně ne, ale toho řešení procedurálních věcí tu mohlo být míň a víc třeba i toho trochu zběsilého fikčního děje. Ano na konci dostaneme něco jako odhalení spiknutí jako takového, ale vzhledem k tomu jak film po dvě hodiny namlsává tak to rozuzlení není plně uspokojující nemluvě o tom, že osud hlavního hrdiny je předvídatelný a hned jak rozjeli akci Ikaros tušil jsem co to znamená, ale i tak za poctivé thrillerové řemeslo nakonec 65%. (22.07.2023)

"Pravda se ctí nesouvisí. Platí sama o sobě." Vyšetřování atentátu na JFK bez JFK. Nikoli, zjevná podobnost, jak již v úvodu snímku naznačí Vianova citace, není ani trochu náhodná "a to že se to tak zřejmě nestalo, neznamená, že se to tak stát nemohlo a nebo klidně i nestalo". Pokud se odhlédne od oné konspirační roviny na JFK reálie, tak i čistě sám za sebe je to znepokojivý, odosobněný procedurální thriller par excelente. Nejznámější pasáž je zdejší mrazivé představení Milgramova experimentu; a právem. Prostě prověřená "verneuilská" žánrová kvalita, která neztratila nic ze své aktuálnosti. (22.10.2022)

Totální nářez!!! Po dvou hodinách absolutní kriminální krasojízdy jsem měla pocit, jako by trvala tak pět minut, jak utekla. Tedy, tušila jsem, že se mi film bude líbit, ale že se mnou až takto zamává, to tedy věru ne. Jářku, takovou hru na detaily, napětí, a oko diváka neměl pan režisér snad ani ve svém majstrštyku Strach nad městem. Scéna s ukázkou experimentu na "trénování paměti" je tedy ultramazec, a i když jsem pak v jejím průběhu tak trošinku ten menší "kvasi podvůdek" vytušila, stejně mě to dostalo - zejména ona poznámka, kterou pak doktor řekne vyšetřovateli (v podání úžasného Y. Montanda) /Menší spoiler/: "Vy sám jste začal protestovat až při 200 Voltech...". Tolik úžasně ozubených koleček, do sebe ještě úžasněji zapadajících, jsem si u krimifilmu už dlouho nevychutnala. Nota bene s politickým podtextem, to jsem myslela, že snad ani bohdá nebude... :-) A ten konec, panenko hopsavá, ten až bere dech... Pokud ho už ovšem nemáte dávno v čoudu z toho kouzelného podmanivého hudebního tématu maestra EM, popř. z postupného tuze napínavého odhalování zločinu. Tohle je prostě specielní V.I.P. lahůdka extra pro gurmány nejvybranějších delikates francouzské kinematografie... Dejte si! Ale nezapomeňte na haldu ubrousků, slintat budete ještě tak týden po slupnutí. :-) (29.11.2021)