Idée_fixe

Panečku, pan dirigent Neumann se tedy umí pěkně rozvášnit! :-D Kam se hrabe Petr Altrichter se svým funěním a nadskakováním snožmo, Aleksandar Marković, kterému během Stravinského Svěcení jara odletěla taktovka až někam k žesťové sekci, či Leoš Svárovský, který jednou na samém konci Jupitera z Holstových Planet vystřihl parádní piruetku. :-D Pánové, miluji vás!!! <3

Co napsat, když ostatní komentující vše tak krásně vystihli... Nestoudně jste mi vzali taktovku z ruky! :-D Dirigent, klavírista a hudební mecenáš Hans von Bülow kdys pravil, že "Pro dirigenta je lepší, má-li partituru v hlavě, nežli hlavu v partituře". :-) Domnívám se, že tím myslel rovněž to, že hudbu je třeba vnímat i srdcem, a brát ji především jako poslání, nejen coby zdroj obživy. Věřím, že mladý dirigent z tohoto filmu to tak zprvu měl. Ale různé nepříjemnosti, co se kolem něj porůznu děly, v něm to nadšení postupně utlumily. Na jeho obranu - neměl to zrovna lehké. To místo, kde se konaly zkoušky, bylo úděsné. Nemyslím vzhledem, ale podmínkami, jaké profi orchestr potřebuje. Všici naňahňaní na dvou metrech čverečních, že snad i sardinky v konzervě mají víc místa. Ostatně - na tak monumentální skladbu, jakou Beethovenova 5. symfonie je, tam bylo zatraceně málo muzikantů. A dělené zkoušky nic?? Ale možná, že probíhaly, jen v rámci úspory filmového času tam "jako" nebyly. No nic. V zimě tam musela být pořádná kosa, a o akustice už ani nemluvím. Samozřejmě tím jeho chování neomlouvám, pouze se tomu nějak snažím přijít na kloub. Kvalitní podmínky pro zkoušky jsou základ. ;-) No jasně, a taky kde se vzal, tu se vzal - světový dirigent přihopkal (a krajan k tomu (ne Karajan :-D, ale ještěže tak, to už by náš zajda nerozdýchal :-)), a mladá krásná manželka si s ním nějak podezřele zarozuměla (bál se, že možná až tak, jako kdysi její matka). A když už jsem u té matky - líbila se mi ta nenápadná linka o jejím někdejším vztahu s Lasockim, propleteném s jejím manželem, Martiným otcem. Chvíli jsem si dokonce myslela (kecám, čekala jsem na to takřka celý film), že nějak vyjde najevo, že Martiným biologickým otcem je právě Lasocki. Škoda, že nebylo více prostoru věnováno i zmíněnému Martinému otci, který býval zřejmě taky buď dirigent, muzikant, nebo tak něco na ten způsob. V jeho očích bylo vše - touha, láska, ale i velká bolest a zoufalství. Radost jako by se někam vytratila. Mimo to byl velmi oduševnělý, moudrý, životem ošlehaný bard. Hodně jsem si ho oblíbila. Nemyslím si, že byl jen vedlejší postavou - ba naopak. V Martině (a nejen jejím) životě hrál důležitou roli, jakkoliv možná působil jen jako "dědeček na hlídání". Taky mne mrzí, že nevíme, jak koncert nakonec dopadl, zda vůbec proběhl (hádám že ano), ovšem pak se vkrádá myšlenka plíživá, jestli pak Adam skutečně pověsil dirigování na hřebíček, a věnoval se něčemu jinému, nebo se nad sebou zamyslel, Martina slova ho drapla za srdce (mne tedy rozhodně ano), šel do sebe, a stal se z něj třeba někdo jako "druhý Lasocki". ;-) Pardon, ale ještě nemohu nedodat, že jelikož muzice, muzicírování, i dirigentské hantýrce docela rozumím, o to víc jsem si některé scény vychutnávala (kecám, slintala jsem u nich :-)). A taky jsem si představovala, jak bych se asi v některých chvílích chovala. Ať už na místě Marty, nebo jedné z členek orchestru (ach.... <3 ). A ještě něco - opravdu hooodně šťastný ten, kdož práci, co vykonává, a co ho živí, i miluje a těší se do ní. /"Virtuální retro kino" Willyho Kufalta/

Kapku to zavání. Když měl p. Roubíček o svou manželku takový strach (a domníval se, že ji někdo stalkuje), pročpak ji tedy nešel naproti k autobusu (zejména když měli zastávku 5 minut od baráku, a věděl, kdy bude vystupovat), co, e? Nebo se aspoň neměla vracet pozdě v noci. Ona sama se nebála? A na uřvanou Rambu poslat Ramba.

Inu, rozhodně měli vzbudit aspoň scénáristu, režiséra a skladatele. Pak by nebylo třeba budit po skončení filmu kompletně veškeré osazenstvo kin. Tuším však, že jediný, kdo se vzbudil, byl Jean Gabin, ovšem jen proto, aby mohl tvůrce za danajský dar chodit strašit.

Jakožto velký milovník i filmové hudby, řadu "soundtracků" (či minimálně alespoň nějakých segmentů) znám kolikrát dávno před tím, než vidím film samotný (jestli vůbec). Na jednu stranu je to výhoda, mám pak dojem, jako bych film vlastně už taky znala, a lépe se mi vstřebává. Občas to může být naopak trochu problém, kdy si k oné hudbě "vysním" či představuji různé scény "po svém", a to se pak dostaví něco jako malé zklamání či rozčarování. To se ale stává vskutku jen sporadicky. Zde se nic takového nekonalo, ba naopak mi filmové obrazy k hudebním motivům krásně pasovaly. Příběh krásně plyne, scény z hor byly (až na tu s kamzíkem) úchvatné a romantické, naopak ty z vězení místy hodně drsné (korespondující s tím kamzíkem), a nemyslím tím pouze fyzické či psychické týrání. Tuze napínavá honička v horách mne zase přenesla do akčních filmů. Nechybělo ani politické okénko. :-) Film tedy nabízí pestrou směsici žánrů, jako by byl sestaven z více "mini filmů" dohromady, přitom však vše dává smysl, krásně do sebe zapadá, a přerody plynou, aniž bych je vůbec stačila zaznamenat. A hudba tak rafinovaná, že se cca dva tři motivy hodily na každý z nich. V neposlední řadě musím zmínit červenou barvu. Zaujalo mne, že ačkoliv ve filmu převládají vyloženě přírodní barvy (hnědá, zelená, okrová, režná....) se "smutnou" šedou, tak zároveň jsou "nenápadně" doplněny o červenou. Tomova čepice, košile a bunda, křesla v promítací místnosti i konferenčním salonku, auto, květiny, různé doplňky a dekorace, švýcarská vlajka :-), pláštěnka chlapce v davu při býčích zápasech, cihly (ty mne dokonce přenesly do dětství: vybavily se mi vzpomínky, kdy mne kdovíproč fascinovaly hnědočervené cihly, jejichž úlomky se dalo čmárat na chodník :-)), ale i titulky.... atd atp. Že by symbolika?? ;-) Ať tak či tak, mně se to "rudé zpestření" líbilo (já vím, prkotina, ale na mne právě takové maličkosti prostě působí - ať již v kladném či záporném směru). /"Virtuální retro kino" Willyho Kufalta/

Parádní horor, který jsem si skutečně užila, skvělé "lekačky", bavil mne příběh a postupné odhalování prokletého řetězce. Neokoukaná hlavní herečka skvělá, role ji štymovala, jak zadek na hrnec. Škoda jen, že zde nebyl vysvětlen původ / počátek onoho řetězce, co je zač ta důra, a proč vlastně vyslala ono prokletí "do světa", ale předpokládám, že ten si tvůrci ponechali na příp. pokračování. :-)

Tak tohle bylo až přespříliš bizarní i na mě. Ta hodina byla nekonečná. Nevím, zda trpěl víc hlavní hrdina, nebo já. Jednu hvězdičku dávám za skvělé triky a masky.

Dokument se věnoval zejména pěvecké stránce tohoto nesmírně nadaného charismatického umělce. Absence herecké kariéry mi vlastně vůbec nevadila (možná právě proto, že i ta pěvecká je velmi pestrá a bohatá, a jeho písní zde zaznělo poměrně dost); rovněž jsem neměla problém s tím, že z osobního / rodinného života v dokumentu byly jen letmé střípky (ačkoliv pravda, alespoň malá zmínka o jeho druhém manželství, potažmo synovi, tam padnout mohla - namísto zmínky o údajném poměru s Marilyn Monroe, na který si tvůrci prostor samozřejmě našli, že...). To by musel být však dokument podstatně delší, anebo by ty další záležitosti byly na úkor jiných. Za mne zkrátka velká spokojenost, ačkoliv uznávám, že pořad je vhodný spíše pro diváky, co o Montandovi nemají ani páru, nebo jeho fandy, co by si rádi v kostce zrekapitulovali jeho kouzelné písně (a kukuč :-)).

To byl let, no věru radost pohledět (a do hlavního hrdiny se zahledět ;-)), ale i fandit (napnutá, jak adamitky na golemovi :-)), zcela se do příběhu ponořit. Ovšem ten "ponor" mi kazily neustálé vpády těch všech politických, tuze nesympatických (a k smrti nudných) hejhulů. Rozumím a chápu, že (a proč) to v tomhle filmu "muselo" být, ale i tak mi přišlo, že je tam toho všeho až "po staříčkovo", a veškeré jejich "opičky" mohly být zkráceny nejméně o polovinu. Škoda, že nezůstalo pouze u té linky ústřední dvojice. Ale i tak jsem si film krásně užila. Mimochodem - Gérard Philipe zemřel jen napůl - vtělil se totiž do Jeana-Pierra Mockyho. :-) A jen tak na okraj - pokud se snad domníváte, že jste se někdy s někým milovali na krajně neobvyklém místě, tak tento film vás přesvědčí, že to lze ještě na mnohem, mnohem neobvyklejším. :-D /"Virtuální retro kino" Willyho Kufalta, cyklus "Francouzský krimi-noir speciál"/

Napínavé krimi sviští od začátku do konce, ještě napínavějšího. Ač možná někdo přišel na "zahradníka" již v průběhu filmu, tak já tedy musím přiznat, že pro mne bylo odhalení vraha vskutku překvápkem, a to dokonce i když už to muselo být jasné i cvičené opici. :-D Což dokazuje buď tuze rafinované zpracování, nebo mé (občasné) krátké vedení (popř. kombinace obojího :-)). Perfektní byly vložky v podobě drobných mini osobních příběhů některých z obětí. Až mi bylo líto, že nebyly u všech, ale to by pak jejich "likvidace" byla v podstatě dost průhledná. Takhle tam alespoň těch nečekaných momentů bylo (pro mne) ještě více. Kamera, obsazení - naprostá špička. Přesto mi do té páté hvězdičky přeci jen něco málo (ale vážně jenom drobítko) chybělo. /"Virtuální retro kino" Willyho Kufalta, cyklus "Francouzský krimi-noir speciál"/