Laputa

Celé je to soutěžní hra, ve které má divák během hodiny a půl uhádnout, jaký má postava Voříškové záměr (po pár minutách budiž nápovědou, že určitě ne podnikatelský). Odpověď je, že žádný a jen dělá to, čím si v různé formě a délce prošla, či v případě dospívání teprve projde, většina z nás. Období zábavy, zážitků, protloukání a křehké nezávislosti, co oddaluje okamžik, který si nechceme připustit, že přijde. Stání na křižovatce a zjištění toho, co vlastně chceme, ideálně z vlastní vůle. Scény grilování s rodinou kutila od naproti a ta poslední s náhledem na Laputu „zvenčí“ jen potvrdí to, co je tomu po dějové stránce vytýkáno. Bezradnost, směr odnikud nikam, žádný smysl či přeměna. No ano, Mlho, o tom tu celou dobu hovoříme.. U domácího pokusu o Trees Lounge vidím spíš problém v uchopení postav, které možná vycházely ze zkušeností autorů a pokusů o stylizaci, ale mně často nepřišly autentické a zbavené pocitu, že stojí před kamerou. Každopádně nic pro toho, kdo pracuje jako dělník na směny a 5x týdně jde do hospody, kde nadává na vše od Prahy po Brusel. A přitom paradoxně sám odžívá podobný part, jen v bledě hnědém.. (29.08.2022)

Keď sa nad tým tak zamyslím, premýšľam prečo sa mi to vlastne páčilo? Aké fluidum a energia z filmu sálala, že to bavilo a s postavmi som sa stotožňoval? .... Odpoveď je , ale prekvapujúco jednoduchá. LAPUTA je film o hľadaní sám seba, priateľoch, životnom poslaní a ceste. Ukazuje filmové postavičky ako partiu nýmyndov a nulákov, ktorý sa točia v začarovanom kruhu. Áno, je to dnešný obraz reality, ale prítomný film to ako realitu berie, je prirodzený a nehraje sa na vysokointeligenčnú artovku. (23.02.2016)

No, tě pic. Jako film, kde vystupuje kapela Bouchací šrouby, Voříšková hraje mentálně nevyzrálou holku, který třicítka klepe na dveře, ale ona neví co chce a koho chce, takže to bere hlava nehlava všechno, co se hejbe... Bože! Do toho dialogy typu "Projevuješ tak lásku? - Di do prdele!", mladý lidi, na který koukám a říkám si, jestli jsem kdysi byla taky taková??? Snad ne, anebo jo?!... Tak takový film je síla. Ale najednou zjišťuju, že se bavím. Nejsem si jistá, jestli některé (pro mě vtipné scény) byly úplně režisérův záměr, ale bavím se. I těma blbejma kecama, nevyzrálejma pitoreskníma figurkama, sextetovým výkladem karet... Tím vším dohromady, co dělá Laputu filmem, který si klidně pustím někdy znovu. Ráda. (25.02.2016)

Když psala L. Bokšteflová tenhle scénář, musela být v neskutečné depresi a pravděpodobně řešila i nějaký problémy / mindráky. Protože tenhle film je jedna velká depka. Všechny postavy jsou nasraný, všichni řeší nějaký problémy, zároveň spí každej s každým a pak jsou na sebe zase nasraní, anebo se s tím druhým nevyspí, a to je vlastně taky sere. Mám pocit, že se do té kavárny (baru?) nechodí pobavit, ale vyblít tam svý trable. Ve výsledku vlastně nikdo nikomu neodpovídá, nehledá řešení, radu, pomoc, prostě každej jenom ventiluje svoje problémy. Navíc si všimněte nebarevnosti interiéru (všechno šedý, ponurý), stejně jako oblečení postav... Nepochopil jsem, pro koho ten film vlastně je. T. Ramba není špatná herečka, ale tady se chytila do pasti. A protože film nemá příběh, je to spíš sled různých událostí a scének z prostředí kavárny, těch 90 minut bylo nekonečných. Už v půlce jsem měl pocit, že to trvá věčnost... P.S.: Snaha o občasný filozofování je fakt špatná, tam se někdo pustil na hodně tenkej led! (15.07.2020)

Nedokázal jsem se naladit na nikoho v tomhle filmu. A těm lidem jsem vůbec nerozumněl. A taky je mi záhadou kdo by si šel posedět na drink do takovýhle ''kavárny''? Možná hygiena až by přišla na kontrolu. Já bych třeba vůbec neměl čas vysedávat v takový díře a tlachat o blbostech, tak jako ti mladí kteří nic nedělají a stěžují si na život. Na to mám já až moc práce a povinností. Všechny hvězdy jen za Terku. (09.04.2016)