Un homme est mort

Tohle bylo Trintignantovo naprosté selhání, v mnoha sekvencích působí nedůvěryhodně, v závěrečné scéně v automobilu dokonce směšně. Scénář je poněkud omšelý a nemá naprosto žádnou gradaci, režie zcela rutinérská a bohužel se nepovedla ani hudba, která by mohla uspět u sci-fi snímku, ale u akčního krimi působí jako pěst na oko. (16.04.2021)

Deray urobil v sedemdesiatych rokoch úctyhodný skutok – zobral komplet (reálne zhruba polovicu) celý francúzsky štáb a vybral sa do amerického Los Angeles natočiť svoj krimi masterpiece (reálne mal točiť iný projekt, toto zbúchali ako alternatívne riešenie). Prečo úctyhodný? Silne snobskí a vlasteneckí Francúzi točiť v Amerike nikdy moc nechceli a zrejme ani nemali potrebu, no nespojiť eleganciu francúzskeho filmu a európskeho štýlu s americkým prostredím, zvyklosťami a charaktermi optikou režiséra–outsidera, mi príde ako veľký hriech a prehrešok voči všetkému svätému. Dôkazom sú famózne snímky kalibru Deux hommes dans Manhattan, Ferchaux (boh žehnaj Melvilleovi) či Grand Pardon II. A Deray týmto počinom ruku k dielu určite pridal. A tento jav sa nedial len pri produkciách žabožrútov – Taliani a Gli intoccabili, Nemci a Der verlorene Sohn, Maďari a Borcsa Amerikában. Podobné sa deje aj v prípade amerických produkcií, no európskych režisérov. Je určite jasné, že tí budú Ameriku snímať iným spôsobom – možno s istou fascináciou, menšou adoráciou, možno niekedy aj s negatívnou konotáciou, no stále odlišne, pretože pre Amíka bežné a fádne veci môžu byť pre Európana opak (celé mestá, budovy, predmety, tradície, zvyklosti) – Wenders a Paris, Texas, Polański a Chinatown, Yates a Bullitt, Demy a Model Shop či Antonioni a Zabriskie Point. Teraz sme už ale od predmetného filmu pomerne dosť odbočili, takže pár slov k nemu – Lucien (alias Trintignant), nájomný vrah z Paríža, je vyslaný cez Veľkú mláku až do Mesta anjelov splniť úlohu. Dorazí na LAX, vezme si taxík, v rýchlosti si prezrie mladučký, ešte nie príliš vertikálny Downtown, dorazí do hotela, skontroluje stav americkej televízie, z požičovne si vyzdvihne Lincoln a ide na vec. Následne sa stane obeťou zrady a zostáva uväznený v L.A. bez pasu a letenky späť domov. Navyše je stratený v obrovskom veľkomeste, kde zisťuje to, čo povedal Thom Andersen v LAPI – objavuje mesto plné parkovísk, motelov, autobusových staníc, kaviarní a striptízových barov... A aby toho nebolo málo, s americkým nájomným vrahom na krku, ktorého mimochodom perfektne chladno stvárnil Roy Scheider. A so záverom, ktorý nádherne pasuje európskym filmárom, no americké štúdiá sa mu vyhýbajú a boja ako čert kríža... (12.4.2021) (3.11.2022) (03.11.2022)

Po Atentátu v Paříži Trintignant a Scheider znovu v jednom filmu, ale tentokrát mnohem lépe. Žádné složité politické tahy, "jen" přímočarý, zručně zrežírovaný thriller se scenáristickým vkladem Jeana- Clauda Carrièreho, přestřelkou v pohřebním ústavu, kterou o léta později zopakoval John Woo ve Face Off, a ryze evropským závěrem. (04.11.2022)

S Francouzi se nevyplatí si zahrávat a přestat hrát podle pravidel, to si, Amíci, pamatujte. Skoro až michaelmannovský příběh dvou zabijáků, který ctí jednotu místa, času a děje a navíc je jakýmsi neoficiálním průvodcem Los Angeles 70. let včetně toho mola, kde poblíž vyrůstal a dospíval Ray Bradbury a které nakonec podlehlo přestavbám a zániku. Hodně věcí je zde řečeno jen tak mimochodem, ale přispívají k uvěřitelnosti snímku. Třeba ta mamina od dítěte, která vlastně nemá strach a jediné, co ji nakonec zajímá, kde je televize. Nejlepší je na filmu ale asi ta atmosféra, kdy mám jako divák pocit, že jsem u toho a přitom se procházím ulicemi a odlehlými místy LA. (28.02.2024)

Zaujímavý thriller odohrávajúci sa v Los Angeles, ale s čistým francúzskym rukopisom, rozohráva partiu medzi dvomi zabijakmi. Obaja ( francúz Trintignant a američan Scheider ) sú vynikajúci, doprovod tomuto príbehu robí atraktívna Ann-Margret, réžia je bezchybná, technicky všetko na úrovni... azda len to tempo je trochu pomalé. Ale v princípe mi to nevadilo, prišiel som si na svoje. (06.10.2014)