Fantastická zvířata: Grindelwaldovy zločiny

Tak se nám nejbezskrupuloznější neumětelská vykradačka snad všeho s anotací fantasy, co kdy bylo napsáno opravdovými spisovateli, vrhla kvůli naprosté absenci vlastní fantazie nejen ještě i na Nekonečný příběh, ale také na klasika českého divadelnictví a největšího Čecha všech dob. Na závěrečném rodinném shledání typu „Kredenci, já myslela, že jsi můj bratr, a tys zatím sestřenice tety bratra nevlastní neteře našeho pěstouna!!! Také bych se měla k něčemu přiznat. Nejsem ve skutečnosti tvoje snacha, nýbrž třetí syn dědy nevlastního bratrance kouzelníka Pokustóna, a to byl negr…“ by tu zlodějskou krávu Zdeněk určitě podojil o nějaké ty tantiémy. Jinak se oproti ještě tak tak vydržitelné jedničce tentokrát jedná o naprostý sračkol a uměle natahovaný zmar, kde z neinvence naprosto vymačkaná Rohlíková ve snaze o vlastní mykologii prostě narvala do jednoho hrnce všechny své vyčorované patozvratky, kvapně promíchala s hovny a nechala dvacet minut rychle zapéct v troubovi na 200 stupňů, jen aby se svým nabubřelým egem ještě neskončila na smetišti špatně napsaných plagiátorkých braků, kam od počátku zaslouženě patří. Zmar, ve kterém přes dvě neúnosné hodiny straší Hnusák Edý, dělá teploušské „čárymáryfuchty“ na dozajista nechutně přeplaceného Deppkoidního Jeníka, jenž se jen tak bezcílně brodí kolem s bílým okem v koženém xichtě slaboduchou nudnou vatou a otráveně pulíruje Grünwalda, do čehož se sem tam násilně vsere nějaké to lostomiloušké žvížátko jako čínský Falko nebo Millerův hmyzožravec, aby mohly debilní děti nadšeně zaplácat pokřivenýma ručičkama. Už dost! Někdo by už měl té pizdě konečně polámat pastelky a zavřít ji do jejího tolik oblíbeného klecového lůžka, aby už svými otřesnými kopírkami nekurvila dětem stylistiku a vkus. (03.01.2019)

Buď J.K. Rowlingová vyčerpala svůj autorský um, nebo prostě není dobrá filmová scenáristka. Tak příšernou nesouvislou příběhovou změť jsem dlouho neviděl. Přitom jednotlivé nápady jsou zajímavé a mají potenciál, ale nějak se to všechno dost divně kupí na diváka. Je toho hodně a jednotlivé náměty se nevyvíjí nijak zvlášť zábavně, naopak je tu hromada klišé jak z té nejhorší béčkové produkce. To vše se odehrává v kulisách magického světa, kde je občas nějaké to prostředí fakt působivé... na druhou stranu zvířátka vypadají maximálně počítačově. Je zarážející, jak se tenhle rodinný film snaží být hrozně dospělý - je zde zabíjení dětí, provrtávání krku hůlkou, psychické týrání... Pokud by to měla být nějaká temnější verze Harryho Pottera, tak jsem jedině pro, jenže zbytek filmu tomu neodpovídá. Jsou tu různé brutalitky, ale příběh je pohádkově prostý a naivní. Na nějakou realističnost se tu kašle. Například u filmů Harryho Pottera se pro větší akčnost z hůlek víc "střílelo" (bez klasického vykřikování kouzel), ale zde už hůlky v některých scénách (aby byly cool a drsné) slouží jako pistole, někdy i jako meč či dýka. To spíš považuji za lenost než nějakou větší invenci, protože to prostě do toho světa nesedí - v budoucnosti takhle hůlky nepoužívají. Proč? Proč nemají kouzelničtí policajti jiné magické zbraně? Něco takového může projít filmové pohádce, ale pokud si tu hrají na tu dospělost, tak se vším všude. Tohle je jenom dospělost na oko a je to otravné. Především jsou ale Fantastická zvířata 2 zvláštní směsicí dějů, z nichž většina nestojí na nic, takže je to zatraceně únavná nuda. (3/10) (22.07.2020)

Jako zapřísáhlý fanoušek potterovského univerza, který z fleku odříká jména a názvy drtivé většiny tamních postav, zaklínadel nebo míst, si nějak automaticky, vyjma Prokletého dítěte, držím od souvisejících "Rowlingovin" odstup - a filmová Fantastická zvířata zatím krásně vykreslují proč. Jedničku jsem ještě pozitivně akceptoval pro navrstvení potenciálně zajímavých postav a konfliktů a pro vizuálně obohacující rozšiřování známého fikčního světa, dvojku nyní z podobných důvodů upřímně nesnáším. Je až neuvěřitelné, že se vůbec dá vrstvit tolik kladných aktérů s propletenými vztahy na jeden tak mocný záporácký subsvět, aniž by se v tom filmu ve finále něco pořádného semlelo. V průběhu vás vlastně ani nenapadne, kam vyprávění směřuje, protože ono prostě nikam cílevědomě nesměřuje, nýbrž jen hloupě oddaluje setkání všech postav, aby zbyl čas na zvířata, romantiku a flashbacky pro blbečky. Stále sice věřím, že další pokračování dokážou všechny zdánlivě nadbytečné motivy osvětlit, ale to nic nemění na tom, že dvojka Fantastic Beasts je hrozná nuda, v níž se jenom vykrádá dříve viděné a gradace je vlastně stagnace s mnoholičným lektvarem. Zlatá první část Relikvií, která měla několik highlight sekvencí a jasný vypravěčský směr - tady jsou fajn jenom Bradavice, mladý Brumbál a jedna intimní scéna s Mlokem a Tinou, která skrývá skutečné emoce. Jinak mi vymažte paměť a o nic mě neochudíte.. (15.11.2018)

Za mě lepší a dějově zajímavější a poutavější než jednička. Na jednu stranu to má svoje neduhy - je například velká škoda, že Rowlingová nejdřív tento příběh nesepsala knižně do největšího detailu, protože takhle, když to vznikne rovnou jako film (filmový scénář), tomu jaksi chybí hloubka a propracovanost celého magického světa se všemi jeho náležitostmi a nastavenými pravidly. Pro diváka je pak náhled do pařížského kouzelnického světa a tamního ministerstva kouzel tak nějak nicneříkající... Zkrátka tomu chybí to kouzlo něčeho, co už bychom dobře znali z knih (jako tomu bylo u série Harryho Pottera). Nemluvě o tom, že když už se děj tohoto dílu odehrává ve Francii, byla škoda nijak nevyužít školu čar a kouzel v Krásnohůlkách jako prostředí děje. Tyhle věci trochu zamrzí. Na druhou stranu má ale film vícero kvalit, které dokážou fanoušky Harryho Pottera zaujmout a nadchnout. Zaprvé se alespoň na okamžík vrátíme do Bradavic (kde na pár sekund uslyšíme i hlas mladší verze McGonagallové), zadruhé se zde objeví mladý Brumbál v podání Jude Lawa, který byl na tuto roli skvělou volbou, zatřetí nám můžou dělat radost nejrůznější spojitosti s "budoucím" světem Harryho Pottera (například poznáme původní totožnost hada Nagini), a nakonec musím ještě zmínit, že i Grindelwald (Johnny Depp) je záporák jak se patří. Dalo by se říct, že je dokonce psychologicky zajímavější než Voldemort, jelikož jeho přesvědčení a záměry dávají do určité míry smysl a dají se vidět i kladně, což je právě ten důvod, proč si je vůbec schopný získat mnoho stoupenců. Vykreslení a ztvárnění Grindelwalda je zkrátka jedna z věcí, která dělá tento film zajímavým. I když tedy film postrádá původní kouzlo Harryho Pottera a navíc zbytečně vytahuje moc nových postav, které mají složité vztahy (na konci film působí těmi zvraty a odhaleními skoro jako nějaká telenovela s pošramocenými rodinnými vztahy), nakonec musím stejně chtě nechtě říct, že jsem se bavila a že to, co film nabídl, mi stačilo k nadprůměrnému zážitku. Navíc mě potěšilo i to, že oproti jedničce film necpe okatě do děje všechna ta zvířata - když už se nějaké to "fantastické zvíře" objeví, má vždycky pro děj své opodstatnění a nepůsobí to rušivě. To mi zážitek taky zpříjemnilo a rozhodně musím říct, že jsem zvědavá na pokračování. ~(3,9★)~ (21.12.2018)

Film, který má k Rowlingové blíž než všechny Potterovské adaptace dohromady. Spisovatelka (a nyní scénáristka) měla konečně možnost vyprávět tak, jak je zvyklá – do pozadí ustupuje dramatická zápletka o záchraně světa a dvě hodiny sledujeme prozkoumávání všemožných zákoutí fikčního světa. A to mi vlastně vyhovuje. Vždycky jsem měl radši její exkurze ke studentské detektivce a středoškolskému dramatu v důkladně zmapované kouzelnické společnosti, než celý ten (trochu otravný) příběh „chlapce, který přežil“. V každé knize si Rowlingová dávala záležet na tom, aby do posledního detailu popsala fungování různých systémů (kouzelnický a mudlovský svět), institucí (Ministerstvo kouzel, Bradavice, koleje), zájmových skupin (Smrtijedi, Fénixův řád, Brumbálova armáda), specifických lokací (Prasinky, Zapovězený les) a především velkého množství vztahů mezi hrdiny. Druhá Fantastická zvířata pracují podobně. Ano, dají se shrnout jako film, v němž „má Grindewald sraz“ a „Mlok sto třicet minut pátrá a nic nenajde“, ale byla by to škoda! Naopak navrhuji obrátit pozornost k objevování nových součástí fikčního světa (kouzelnická Francie, Cirkus Arcanus, Francouzské Ministerstvo kouzel), prozkoumávání nových vztahů (Mlok – Theseus – Leta, Grindewald – Brumbál, Credence – Nagini – Grindewald), ale i prohlubování vztahů dříve ustavených (Jacob – Queenie, Mlok – Tina). Nehledě na to, že všechny postavy jsou vystaveny působení dvou odlišných systémů, které zastupují Grindewald s Brumbálem a postupně se drolí do osobních podzápletek. Důležitou roli pak hrají samotná fantastická zvířata – Niffler, Kelpie, Matagot a Zouwu přináší vždy fascinující a odlišné typy atrakcí. // Grindelwaldovy zločiny jsou spíše o testování alternativních způsobů vyprávění v hollywoodském filmu, které sice můžeme chápat jako selhání, ale mnohem větší odměna přichází ve chvíli, kdy přistoupíme na jejich pravidla. Svět se nepřizpůsobuje vyprávění, ale vyprávění světu. // Nehledě na nádherně nedoslovné a nestigmatizující vyobrazení Aspergerova syndromu u hlavní postavy. (05.01.2019)