Milada

Od čtyř hvězd Miladu dělí chyby, které se v současných českých filmech objevují často. Mám především namysli občas rozpačitou dramaturgii a stavbu scén (to se týka hlavně první poloviny, která je docela chaotická. Pak už je to v pořádku.) Pak je tady ten druhý bod a to nulová práce se střihem, což s tou horší dramurgií právě trochu souvisí. Ty zatmívačky v nenápadných momentech ve kterých nebyly potřeba, působily hodně rušivě a nevhodně. Ale to by byly asi jediné výtky. Jinak si vůbec nemohu stěžovat na nějákou nepůsobivost či podobně. Ačkoliv scénář neobsahuje žádná vyloženě brutální místa, ta hrůzostrašnost celého případu ve filmu vynikne. Vždyť z těch posledních slov Milady přímo mrazí. Cítil jsem z filmu poctu svobodě a skutečnou úctu, čehož si velmi vážím. 0Akorát zde mohl být detailně zaznamenán soud. Ale, jsem rád, že tento film vznikl a myslím si, že se jedná o kvalitní počin. (24.11.2017)

Česká kinematografie se nachází ve stádiu rozkladu a Milada přináší nezvratný důkaz o jeho pokročilém stupni. David Mrnka natočil dlouhometrážní volební klip v duchu sloganu "ANO, bude líp", který jako film pro kinoprojekci jednoduše neobstojí. I obyčejná televizní inscenace z programu TV Barrandov bezpochyby nabízí větší porci emočních stimulů. Režisérovi se vůbec nepodařilo zachytit atmosféru doby, k čemuž přispěly i strojené herecké výkony nomenklaturních kádrů a spíše povznášející hudební doprovod. A proč se nepoučil z Ellisova nepovedeného Anthropoidu a pokračuje v trendu jazykových blamáží? Jakožto znamenitý lingvista jsem byl doslova znechucen krkolomným českým přízvukem, který mi drásal zvukovody a vyváděl z koncentrace. Scénář uráží divákovu inteligenci a polopaticky vysvětluje zřejmé historické souvislosti. Příběh se zcela nesmyslně odvíjí ve chronologických skocích, které vyplní značnou část stopáže, takže samotný monstrproces je publiku představen ve značně osekané podobě. Kdyby nebyly ostatky doktorky Horákové zpopelněny, nepochybně by po zhlédnutí této zbabrané rekonstrukce svého života zarotovala v hrobě. Odpad (19.10.2017)

Po prvních ohlasech přešla moje natěšenost v opatrné očekávání a to bylo dobře. Ne že by byla Milada špatným filmem, ale je na ní až příliš znát, že se jedná o debut a nepomáhá mu ani katastrofální střih. Zejména první polovina filmu, která popisuje život hlavní hrdinky od počátku II.SV až po nástup komunismu, je příšerně zkratkovitá a nenajde se tu snad jediná souvislejší scéna. A příliš se nedařilo pracovat ani s dobovou atmosférou. Po zatčení začalo přeci jen trochu přituhovat, ale pořád mi tu chyběla ta hrůzostrašnost tehdejšího režimu. Scény z vězení a výslechů, které měly potenciál divákovi zalézt pod kůži, pak jakoby sem ani nepatřily. A nepotěší ani soud, který měl být filmovým vrcholem, ale nevzbuzuje prakticky žádné emoce. Ty se vlastně dostaví jen na počátku a v závěru během scén s dcerou Milady Horákové v podání Taťjany Medvecké. Pokud si něco zaslouží ocenění, tak je to celkem slušný casting na čele s Ayelet Zurer, která tady zářila a o to větší je škoda, že se projektu nechopil někdo zdatnější. Mrnka talentem bezpochyby oplývá, ale napoprvé si ukousl příliš velké sousto. 50% (28.01.2018)

Při vší úctě k paní Miladě Horákové, přes veliký obdiv nad její osobou a statečností, 3 hvězdičky jsou opravdu maximum, které mohu Mrnkovu filmu Milada dát. Za mě tím nejhorším byla velmi chaoticky zpracována první polovina z let 1933–1948, kdy se o Horákové činnosti člověk dozví skutečně velmi málo (nejvíc prakticky hned v psaném prologu) a naopak zde výrazně akcentuje nepříliš přesvědčivé rodinné drama, přičemž některé dialogy ze soukromé sféry zde dosahují až úroveň agitky.. i těch pár silných okamžiků z koncetračního tábora v tom snadno zapadne. Celou politickou linku kolem Horákové se tvůrci snaží podat ve zkratce natolik, až se dopouští velmi rozpačitých dějových vyústění (opravdu potřebovali Američané tajně pašovanou zprávu od Horákové, psanou neviditelným písmem, na to aby se mohli dovědět něco o Únoru 1948 ?). Skutečně silné dojmy začal ve mě tento film vyvolávat až ve scénách po Horákové zatčení, když se ocitá tváří v tvář s nekompromisními vyšetřovately, potažmo i celým komunistickým režimem, který pouhé tři roky po skončení Protektorátu prakticky jen nastolil novou totalitní diktaturu, v mnohém té nacistické skutečně podobnou. Marný boj proti systému, které v tuto chvíli nezvrátily ani tisícky dopisů od lidí prosící o milost na čele s Einsteinem či světovými politiky. Kdyby tvůrci místo první hodiny ještě více rozehrály tuto část Horákové životního příběhu včetně soudního procesu, kdyžtak i s malými návraty do minulosti před zatčením či za války, a nekazili některé z nejpůsobivějších scén před popravou tak nemastnou a neslanou hudbou (zcela tiše to mohlo udělat daleko víc strhující dojem), mohl dát výsledek vzniknout skutečně nezapomenutelnému zážitku. Takto dal vzniknout snímku, který sice ocením jako relativně důstojné připomenutí si významné osobnosti i kapitoly z národních dějin, protože odkaz Milady Horákové nesmí zapadnout, ale v námětu byl rozhodně daleko větší potenciál, jenž zůstal zčásti nenaplněn. Rád bych ke dvou starším a nesmírnně působivým filmům Doznání (Costa-Gavras, 1970) a Jen o rodinných záležitostech (Jiří Svoboda, 1990) připojil i nějaký současný filmový příspěvek na téma stalinistických procesů 50. let v Československu, ale vypadá to, že ještě si budu muset dlouho počkat... 60% (28.08.2020)

To je tak, když se do tématu "vosí hnízdo" pustí člověk, který má sebevědomí a umí sehnat prachy, ale naprosto se mu nedostává talentu. Jak scénáristického, tak režisérského. Na tenhle snímek jsem nespěchala, o paní Horákové mám načteno dost, ale že je ten film až tak špatný, to jsem vážně nečekala. A nemá snad cenu ty nedostatky ani vyjmenovávat, málokdy se nepovede skoro všechno jako v tomto případě. (24.11.2018)