Milada

Roky se kolem toho chodilo jako kolem horké kaše. Zkušení matadoři na to neměli koule, ale když se rozhoupal nováček, i když nadšenec a obdivovatel, tak nikdo soudný mu nedal stopku a v klidu dostal zelenou. Každý na placu musel vědět, že půjde o velký průser. Horáková měla už dávno dostat filmovou poctu, ovšem na úrovni, kterou si zaslouží. (28.06.2020)

Na film jsem se hodně těšil, bohužel jde o další z řady zpackaných, původně slibných českých filmů. Film, který sliboval být celoevropským festivalovým hitem, je nakonec jen o trochu delší epizodou Českého století (Gottwalda hraje dokonce stejný herec). Nevím, kam se ten rozpočet poděl, když jakékoli produkčně náročnější scény jsou odbyty archivními záběry a novinovými titulky. Od Miladina zatčení začne být film konečně trochu působivější, ale spíš diky historickému kontextu než kvalitám filmu. (19.12.2017)

Musím se z toho vypsat. Sorry. Milada Horáková chodí a mluví. Lehce asynchronně. Aby tvůrci podtrhli, že to byla svatá žena, nechávají jí deklamovat stejně robotické promluvy v libovolné zasedačce plné chlapů, v její vlastní kanceláři i doma s manželem v posteli. Těžko pak téhle ženě bez špetky života uvěříte, že šlo pravděpodobně o největší Češku dvacátého století. To je asi ten hlavní problém. No a pak tam jsou další věci. Jízdu podzimní krajinou zakončenou zatmívačkou střídá let dronem podzimní krajinou zakončený zatmívačkou a tklivý příběh Miladiny dcery, která přijde do školy, posadí se, rozhlédne a končíme zatmívačkou. To vše se hodně opakuje. Hodně. Většinou je to podbarvené klavírem. Ze zoufalosti jsme se v kině smáli tomu, že tyhle záběry snad nakoupili v nějakém balíčku a pak už jim v budgetu zůstaly prachy jen na milovanou zatmívačku. Když se v závěru na scéně objeví Geislerová, měl jsem z jejího přednesu a pohybu pocit, že se přesouváme do nějaké retro komedie typu Občanský průkaz, v čemž mě navíc utvrdil nejhorší product placement posledních let. Gratuluji Karlovarským minerálním vodám ke spojení s jedněmi z největších zrůd padesátých let. U soudu s vlastizrádci to totiž žije a pije se výhradně Mattoni. Kromě toho jsem ocenil také extrémně soft výslechy komunistické bezpečnosti, herce zasazené přesně podle svých škatulek, Jiřího Vyorálka jako Klementa Gottwalda, který se podle mě natáčení vůbec nezúčastnil (jen koupili scény z Českého století a domluvili se s UPP, aby sem tam něco změnila), super dabing, Danielu Drtinovou na tiskovce (chápu, že to byl asi nějaký barter deal, stará známost nebo nevím, ale vždyť to nemůže dávat smysl ani jí) a Ivanu Chýlkovou jako přítelkyni z domu smutku. Trpěl jsem. Kdo mě zná, tak ví, že nemám potřebu se po filmech vozit, reflexi nacistických a komunistických zločinů jedu dlouhodobě a československou historii jakbymset. Ale tohle, tohle se prostě nedá. (18.10.2017)

Ten film nemá žádný náboj, plyne si a snad je i natočen "jen tak," důležité události ze života Horákové jsou zobrazeny hodně rychle, skrz zbytečně dramatickou hudbu a popsány dvěma, třemi slovy. Po únoru 1948 atmosféra trochu zhoustne (vynikající Jitka Smutná v roli Hodinové-Spurné!), ale jen na chvíli, spolu se soudem vidíme všichni to, co už známe a nic nás nepřekvapí. A takovým okamžikem nemůže být co, když dcera mučednice přijíždí po čtyřiceti letech do Prahy. Pokud chtěl Mrnka natočit tuhle mdlost a navíc na vývoz, měl v zahraničí doporučit dokument Proces H a raději se na to vykašlat. 30%. (06.08.2018)

člověk už si tak nějak zvyknul,že v rámci české kinematografie dokážeme promrhat spoustu potenciálu.Že se to ale povede až takhle moc mě celkem překvapilo.Milada Horáková byla bezpochyby jednou z největších a nejslinějších českých žen 20. století a tudiž by bylo na snadě její příběh převyprávět tak aby to byl intenzivní zážitek,který přiblíží nejen Miladu samotnou,ale i zvěrstva,která se v té době děla.Bohužel Milada film tohle nedělá.Je sice na oko pěkný,ale jinak působí naprosto unyle a nevěrohodně.Všechny postavy jsou tu absolutně neživotné a pronáší strojené věty,které možná jsou/byly reálné,ale tady děsně šustí papírem.Výsledkem je tak uspávající kousek bez emocí,kterým divák propluje,popřípadě někde v půlce usne.Ani konec,který by měl mít istý emocionální dopad je tady takový,že je to divákovi vlastně úplně jedno a to je prostě špatně.Nevím do jaké míry tomu přispěl fakt,že jsem viděl v angličtině,ale nemyslím si že by vliv tohoto byl až tak velký...20% (30.01.2018)