Po strništi bos

Natočím prequel k Obecné škole, řekl si jednou Jan Svěrák a zavolal svému otci Zděnku Svěrákovi: Tati pamatuješ na tu tvojí knížku Po Strništi bos ve které je Eda z Obecné Školy? Tak to natočím jako film a lidi na to budou chodit protože to je prequel k Pelíškům. To je skvělý nápad řekne Zdeněk, a určitě chceš abych ti zase napsal scénář viď? Jan se zarazí a řekne: Víš tati pamatuješ jak jsem sám psal scénář ke Kukymu se vrací? Tak jak si psal scénář k Třem bratrům tak mně to mrzelo a teď bych to zase rád napsal sám.Zdeněk řekne: A neměl bych to napsal já když víc rozumím té knize? Jan na to odpoví: Tati důvěřuj mi, proč mi asi říkáš český Christopher Nolan? Zdeněk se zarazí: Kdo je Christopher Nolan? Jan řekne: Radši nic ale hele tati nechceš hrát dědečka? Zdeněk řekne: A je ten děda humorná postavička? Jan sebou trkne: No v jedný scéně seřve malýho kluka, ale jinak je to zatrvelej dědek, gambler a celkem mu slzí očí. Zdeněk se pohladí po vousech: A nemáš tam nějakou humornou postavičku? Jan odpoví: No je tam profesor který dělá legrační zvuku ptáků při hlá..... Zdeněk řve: TAK TO BERU! ČAU SYNKU PAK NAPIŠ! Na Po strništi bos je bohužel vidět, že je nepsal Zdeněk Svěrák.Jan Svěrák je sice jeden z nejlepších českých režisérů ale scénáře mu moc nejdou. Věřím že, jeho otec by z toho vytěžil moc. Upřímně jsem rád, že jsem v kinech minul Zahradnictví 1 a pravděpodobně minu i Zahradnictví 2 a 3. Jestli za schopnějšího režiséra považuju Jana Hřebejka nebo Jana Svěráka Svěrák vyhrává na plné čáře. Jestli bych však u Zahradnictví měl ještě podivnější pocity než u Po Strništi bos bylo by to skutečně zvláštní. Tady bych však křivdil- Po strništi bos vůbec nesází na to, že to je prequel slavného českého filmu který kdysi získal nominaci na Oscara. Kromě Součků žádnou spojitost s tímto kultovním (avšak netvrdím dokonalým) filmem nečekejte. Jestli něco funguje tak obsazení. Například Tereza Voříšková která ztvárnila roli Libuše Šafrankové z Obecné školy je v roli úplně skvělá (Na druhou stranu Ondřej Vetchý který nahradil roli Zdeňka Svěráka... se moc nechytá), Oldřich Kaiser je jako vždy sympaťák, Jan Tříška je v roli dědy takový jaký by měl být ale dětští herci jsou prostě neuvěřitelní a Alois Grec v roli Edy je velký talent. Co trošku slábne je příběh... který vlastně není. Jde v podstatě o příhody svázané do jednoho díla. Součkovi se stěhují do Prahy, Eda získává nové kamarády, holub se ztratí, Eda jde pro okurky, Eda se kamarádí s agresivním strýcem, Eda slaví vánoce, někdo umře, spadne bomba, někdo umře, končí válka, přichází komunistické svině...... A to jsem to neřekl všechno. Problém, je že spoustu věcí se stane protože se stane (viz holub), film jen tak tak drží pohromadě a Jan Svěrák už opravdu ztrácí tempo. Neříkám, že mi jeho posledni filmy přišli nějak dobré a neříkám, že Po strništi bos je velmi spatny film. Jenom jsem si prostě občas fakt říkal, že už je toho na mně moc. PS: Stejně jako u Dunkerku jsem byl překvapen přítomnosti mladých dívek. A to v tom nehraje žádný frontman chlapecké skupiny typu One Direction. PS 2: Tenhle film by měl vidět každý z dnešní mládeže. Takhle se má trávit čas děti internetu! (17.08.2017) (méně) (více)

Návrat zpět. Nejen před Obecnou školu, ale ještě dál, k archetypálním pohádkovým příběhům o překonávání strachu z vlka, který ohrožuje babičku. Po strništi bos nahlíží život za protektorátu jako nezodpovědné dobrodružství kluka, který si na jednu stranu neuvědomuje, jaké nebezpečí mu hrozí, na druhou stranu je díky své neposkvrněnosti k lecčemu a leckomu vnímavější než druzí. Nevážný tón, který se ovšem vzhledem k dějinnému kontextu může snadno zvrtnout, udávají dvě úvodní scény. V první dva kluci vystaví své životy ohrožení močením na německé vojáky projíždějící pod nimi ve vlaku. V té druhé Eda vyprovokuje střelbu Němců do okna bytu, když mává českou vlajku. Na téhle hraně mezi komickým a tragickým s větším či menším úspěchem balancuje celý film, který není až tak líbivý a neškodný, jak se navenek může jevit. ___ Svěrák dokázal najít funkční způsob, jak zachovat epizodický ráz předlohy a přitom neustále podněcovat naši zvědavost, co přijde dál. Po celý film společně s hlavním hrdinou skrze sérii tragikomických nebo napínavých příhod, v nichž významná role náleží zvířatům (přes celkovou uhlazenost a líbivost jde o dost „živočišný" film s detaily „pokaděného“ dvorku, močícího koně nebo stahování králíka z kůže), objevujeme nový (venkovský) svět. Film nás nevtahuje ani tak příběhem, který by někam směřoval (tenhle rámec poskytují zejména paralelně běžící velké dějiny druhé světové války), ale možností poznávat společně s Edou stále něco nového. Současně s tím dochází k postupnému začlenění Edy do klukovské party, ve které je zprvu za „blbého Pražáka“, ale postupně se naučí chodit naboso, pást husy i opětovat rány. Od začátku pak naši i Edovu zvědavost podněcuje Kaiserova postava zlověstného „Vlka", který se sice stejně jako ostatní hrdinové filmu (lišící se hlavně tím, jaké emoce vzbuzují u protagonisty, v návaznosti na což jsou snímání – děda z podhledu, „Vlk“ v detailech, matka v záběrech s hřejivým zlatavým nádechem) nijak nevyvíjí, ale postupně o něm zjišťujeme nové informace (ne cíleně, aby šlo o detektivku, ale mimoděk) a upravujeme si zavádějící počáteční názor. Závěrečné odhalení ohledně „Vlka" se potom napojuje na ústřední motiv relativity odvážných skutků (jiné je hrdinství Edy, šťastného, že se neposral během nočního přecházení přes hřbitov, jiné hrdinství jeho matky, která se párkrát vzepře názoru mužů). ___ Film zkrátka díky kombinaci epizodického vyprávění se zastřešujícími tématy a navracejícími se motivy vcelku dobře drží pohromadě. Také jeho styl je konzistentní v tom, jak se drží hlediska Edy (díky čemuž si Svěrák může dovolit občasné úlety jako je hororově pohádkový flashback nebo groteskní sen). Vyprávění má alespoň zpočátku, kdy teprve pronikáme do nového světa a je toho před námi ještě hodně k objevování, slušný spád. Ke konci se ovšem projevuje jistá tvůrčí bezradnost v tom, jak propojit malá dramata s velkými dějinami (o jejichž vývoji jsme průběžně jakoby mimochodem zpravováni z útržků dialogů nebo rozhlasového vysílání) a vyprávění smyslupně završit. Objevují se nové motivy a nové postavy, ne vždy příliš ústrojně napojené na hlavní příběh, z nichž některé nasvědčují tomu, že film byl původně výrazně delší („Vlkova" manželka). Vzniká dojem, že by vyprávění podobným navěšováním nových epizod mohlo pokračovat další hodinu a finále je tak paradoxně zároveň roztahané (čekání na konec mi přišlo nekonečné) i uspěchané a nepřináší výraznější katarzi. Ve zkratce: jde o film nedotažený, ale ne nezvládnutý. 65% (17.08.2017) (méně) (více)