Pohádky pro Emu

Kašlu na to, že ve skutečnosti by se asi něco podobného nemohlo přihodit. Občas totiž nastanou momenty, kdy zatoužím uniknout realitě všedních dnů a Pohádky pro Emu mi alespoň na chvilku umožnily se zasnít nad tím, jak by bylo na světě krásně, kdybychom se více věnovali jeden druhému a dali větší průchod svým citům. Přiznávám, že mě naprosto okouzlil ten veskrze milý příběh, kterému Ondřej Vetchý, Aňa Geislerová a Ema Švábenská dokázali tak báječným způsobem vdechnout život. (90%) (14.12.2021)

Konečně jedna krásná romantická komedie, za kterou se tvůrci rozhodně nemusí stydět. A pak, že to neumíme. Jistě, autorsky to není vážně nic převratného, spíš takový rozvolněnější Kolja v sukni, ale Vetchý i Geislerová jsou výborní, natočené je to pěkně a malá Ema Švábenská by si zasloužila českého lva. (04.11.2016)

Co tenhle film postrádá na vtipu, to nedohání v napětí ani romantice a bohužel ani v elementární logice. Banální a nedůsledný scénář, krkolomný a vykonstruovaný, nesmyslné obraty v ději a jednání postav, nelogické situace (nechci to všechno vypisovat, třeba castor tu má komentář, se kterým úplně souzním), absence motivací téměř u všeho, tomu poplatné toporné herectví, bezduchá, nevnímavá kamera jako z televizní reklamy, a kvanta a kvanta nevyplněného prázdna kolem několika základních klišé a holých tezí z toho spolu s dětským hrdinou, ztraceným zvířátkem (které absurdně dlouho nikdo nepostrádá) a citově vydíracím tématem dělají z filmu tak akorát adepta na amerického oskara za zahraniční film. Zvlášť když se do toho zaplete téma imigrace. Američané si ostatně o schopnostech cizinců z východní Evropy točit dobré filmy myslí své a tenhle kousek je z té arogance fakt nevytrhne. Nejspíš je to od nich charitativní soška Oscara (jako sorry, ale mám docela právo se ježit, když už jsem si s tímhle počinem odkroutila dvě hodiny). Proti nepřirozenosti a šustění natáčených scén ve vakuu emoční i sociální inteligence a uměleckého citu se ve mně štětila každá buňka. Bhúúúffrf. Kdyby do sebe někdo prostříhal s béčkovými českými herci ne moc dobře přetočené scény z KOLJI a Pretty Woman, dostal by i bez úprav ve scénáři stoosmatřicetkrát lepší romantickou komedii a charismatičtější film, než za co se vydává tahle mdlá těžkopádná a hloupá šmíra. Zápletky, dialogy, vtip a spád děje v Ulici jsou proti tomuhle filmařskému amatérství rajský balzám na duši. Humorné to chvílemi bylo dost, pro otrlé (třeba když se Vetchý chová jako instruktor operačního týmu FBI a nutí Geislerovou zkoušet si nahlas opakovat, jak se jmenuje a kde pracuje, aniž by to ovšem byly smyšlené údaje k zapamatování. --- Nebo celá ta nesourodá vložená epizoda se ztraceným morčetem, co ho nikdo moc nepostrádá a nehledá, dokud nevkusně a cynicky nechcípne jako ten pes v písničce, kterého praštil řezník paličkou), já se ale postiženým filmům smát nemůžu, jen mě ta nejapnost bolela víc než obnažený zubní nerv. Je mi to líto, ale na tomhle pokusu nebylo prostě dobře nic, trčí z toho sada nesourodých utkvělých záměrů, tupá snaha a naprosté analfabetství stran existence filmařských, uměleckých a vyprávěcích postupů, nulový talent a totální podcenění práce na uvěřitelné esenci, plynutí i faktických detailech příběhu, a to není dobrý výsledek. Režisér je možná hodný člověk, ale nemusel by se to nutně pokoušet sdělovat filmem. *~ (18.12.2017)

,,MAMINKA MI VŽDYCKY VEČER VYPRÁVÍ POHÁDKU. BUDEŠ MI TAKY NĚJAKOU VYPRÁVĚT?“… /// Hořkosladkej vánoční příběh, kterej chytí za srdíčko (tak vás starý určitě…). Je totiž hodně vo rodině a vo životě. Připravte se spíš na slzy než smích, páč von ten život kolikrát není žádná pohádka. Exhibice Ondry Vetchýho (komentovat holčičku mi přijde nefér) by mohla přesvědčit (aspoň jednoho) beznadějnýho samotáře, aby se nebál začít novej život. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Útočím na Zelenou kartu. 2.) Umírá mně máma a nemám fotra. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (15.03.2017)

„To je holka.“ – „Skvělý postřeh.“ Názov je (relatívne) zavádzajúci, toto naozaj nie je rozprávka. Ondřej Vetchý podáva kvalitný výkon a dokonca aj Anna Geislerová, na ktorú som v posledných rokoch alergický, sa mi tu páčila. Palec hore dávam i za príjemnú vianočnú atmosféru, výpravu milovanej Prahy a originálne, pútavé umiestnenie do hotela s jeho tu menej, tu viac kurióznymi obyvateľmi. Je to vtipné, ale v potrebných miestach to rozumne spomalí a dojíma. Body udeľujem rozhodne aj za plno skvelých dialógov a hlášok („To je moc hezký jméno.“ – „Normální.“). Vidno, že sa zrejme strihalo trochu viac, než bolo potrebné (nevyužitá postava Vilmy Cibulkovej, u ktorej je zrejmé, že to nie je taká byrokratická mrcha, akou sa stala v oficiálnej kinoverzii) a naštvalo ma strašné klišé s nájdeným zápisníkom. Inak ale veľmi fajn. (22.12.2018)