Až na dno

Takhle vypadá absolutní tvůrčí bezradnost. Rádoby hluboké melodrama špióna s profesorkou bio-matematiky má grády leda tak když kameraman najíždí panorámata břehů Velké Británie. McAvoy čím starší tím nudnější a překvapivě ani Vikander nevypadá extrémně zůčastněně. Tam bych ovšem viděl vadu spíš v tom jak jsou postavy napsané. Celou dobu se nám tvůrci mermo-mocí snaží do hlavy napasovat osudový příběh dvou odlišných lidí, kteří spolu prožijí intenzivní romantiku na čarokrásném místě (což je ok) a dost nešikovně následně máme možnost vidět fázi odloučení. Tedy cca polovinu filmu, kde se divák u postavy McAvoye vlastně vůbec nedozví co, kde, jak, proč a postava Vikander se chvíli chová jak nasraná puberťačka a za dvě minuty roztomile dumá nad stvořením světa. Vyměnit režiséra, netlačit tolik na pilu a méně sofistikovaně žvanit, bylo by to tak o dvě třídy lepší, protože herecký potenciál to celkem má a vizuálně je to důstojně provedené. (16.04.2018)

Opravdu zoufalá nuda, kdy z totální divácké letargie dokážou vytrhnout jen scény s výborným, přesvědčivým Jamesem McAvoyem z jeho zajetí, které působí vážně syrově a silně, ovšem v podstatě zároveň i jakoby vytržené z úplně jiného filmu, jelikož u jeho zbytku je udržet si pozornost opravdu srovnatelné snad až se zázrakem, tak marně to celé totiž působí. Ať už milostné střetnutí ústřední dvojice, které je zpracováno velmi nepřesvědčivě a emočně chladně, tak veškeré dění kolem postavy Alicie Vikander, kdy to její neustálé kňourání a stýskání po několikadenní známosti působí více než nevěrohodně, ale především infantilně a až otravně, nehledě na to, že i ta její ponorková anabáze nemá pro film jakýkoliv přínos. Zápletku jinak tvoří v podstatě jen sled nepodstatných dialogů a prázdných monologů, které měli vyvolat jen další vlnu emocí, nicméně vyvolávaly tak akorát pocity spánku. No a úplný závěr mě pak definitivně dorazil, to jsem jako nepobral už vůbec, jeho význam, či smysluplnost vyústění, co to jako mělo být? Já zkrátka tuto podívanou absolutně nedal, možná že citově vnímavější publikum si v tom je schopno najít nějakou hloubku, pro mě se ale jedná skutečně jen o silně nezáživný a naprosto emočně prázdný snímek. (27.10.2020)

"Submergence" podľa mňa zlyháva v jednom základnom probléme. Snaží sa podať veľmi veľa a urobiť akúsi metaforu v podaní životov oboch našich hlavných hrdinov. Lenže pravda je taká, že jeden z tých príbehov je aspoň trošku zaujímavý. Ten druhý ma nezaujíma ani v najmenšom. Aby som to upresnil, prečo tento film nie je len Jamesa McAvoya? Prečo tu musíme pchať dejovú líniu a život Alicie Vikander, ktorá tu len zabíja čas. Nemyslím si, že ju bolo treba vyhodiť, ale rozhodne nepotrebovala toľko miesta a už vôbec som nemal pocit, že by sme sa mali zaujímať o jej podmorský svet. Výsledne je to potom problém, lebo sa človeku ťažko sústredí na oba príbehy naraz a neustále len premýšľa, kedy sa vrátime k Jamesovi McAvoyovi. Okrem toho je pravda, že prvá polhodina filmu je vysoko nudná a vôbec ma nebavila. Romanca medzi Jamesom a Dani nie je veľmi zauímavá. A sústredíme sa na to príliš dlho. Film pôsobí potom trošku rozsypane. Ale keď sme v Somálsku, tak som aspoň trošku zaujatý a chcem vedieť ako to celé dopadne. Minimálne som chcel vedieť ako sa z toho dostane. Mňa to bavilo. Uvítal by som, aby sa tomu film venoval viac... no bohužiaľ sa priestor musel vyplniť podmorskou akciou a romantikou. Výsledok je potom trošku mix. Nemôžem film úplne zakopať, no mám pocit, že mal na viac. A stačilo to len prepísať tak, aby sme mali jedného hlavného hrdinu namiesto dvoch. Zvážte si. Hodnotenie: C+ (07.11.2018)

Rovno napíšem, že nie sú to poctivé 4*. Príbeh mieša prvky klišé s určitou originalitou a emócie skôr hladí a jemne hryzká, ako by ich nabíjal. Je to skôr také rozplývanie sa nad krémešom vo výklade niekde v centre Paríža. A keď v určitej chvíli precitneš, ako lížeš výkladné sklo, nemáš zuby a spomenieš si, že si vlastne bezďák. Proste trochu taká "iná" poetika. (10.04.2022)

James začíná plánovat svojí misi v galerii, kde obklopen uměleckými díly rozmlouvá se svými kolegy. Během toho se zastaví u dvou obrazů. Prvním je Mnich u moře (1810) od Caspara Davida Friedricha. Na malbě je zobrazen mnich stojící (a zřejmě rozjímající) oproti moři. Postava mnicha je nepatrná, obrazu dominuje krajina a především nebe. V přeneseném významu je tímto mnichem James, který poprvé potkal Danny na břehu v Normandii. Později, už jako zajatec v Somálsku, se k moři opakovaně obrací, protože skrz něj může být ve spojení se vzpomínkou na Danny. V jedné scéně do moře vchází, se strachem o ztrátu vlastního života rozpíná ruce směrem k horizontu a modlí se. Pod rozpínajícím se nebem, na pokraji svého života, hledí do věčnosti. Druhým obrazem, u kterého se James zastaví, je malba Umělcova noha (1876) od Adolpha von Menzela. Zatímco první obraz byl pohledem na člověka z dálky, v rámě tohoto plátna dominuje detailní pohled na bosou nohu. Je to pohled z blízka na nohu trpícího člověka. James ve vězeňské cele pociťuje chlad země. Je skutečným člověkem, to znamená bytostí, která se stejně jako mnich nachází pod rozlehlým nebem, ale zároveň se nohama dotýká země. Jen díky uvědomění si vlastní tělesnosti a fyzické bolesti, může nahlížet na svoji situovanost, a tedy prostorovou i časovou omezenost. Na somálské poušti je James tím, kdo vzchází ze země a hledí smrti vstříc. Víc v recenzi http://filmaspiritualita.cz/recenze/46-recenze-az-na-dno-2017.html (19.08.2018)