Potomci lidí

Obsah je dost prázdný. Dal by se vyřknout v jedné košatější větě a nic podstatné by nebylo opomenuto. Originální nápad má tak sice minimum vychytaných detailů (tohle prostě není "hravá budoucnost"), ale Cuarón dává téhle pochybné báchorce tak neskutečně naléhavý podtón, že se s ním nedokáži přít. Mnohé scény mi vzaly dech a musel jsem si je pustit několikrát za sebou. Od Blade Runnera jsem neviděl tak "uvěřitelnou" filmovou vizi blížících se zítřků... (26.02.2007)

Potomci lidí patří k dílům, jehož mé vlastní představy o něm, zcela překonaly film samotný. Očekávala jsem velkolepý, v hollywoodském stylu natočený snímek, který bude maximálně vystihovat post-apo svět budoucnosti. Jak dalece vzdálené byly mé iluze od zpracování a celkové formy, jíž Children of Men obsahují. Od tak zajímavého námětu jsem doufala, že by se mu mohlo dostat více syrovějšího a propracovanějšího ztvárnění, s jistou pointou či více neočekávanými zvraty. Jenže Alfonso Cuarón se s ním vydal zcela opačným směrem, než jaký možná spousta lidí čekala. Potomci lidí nejsou digitálně, efektně či vizuálně fascinujícím eposem s vysokým rozpočtem. Je to v podstatě snímek, který by se klidně mohl odehrávat v současnosti a Alfonso mu také ponechal tento skutečný "puc" reálií dneška. Kdybyste si nepřečetli, že se jedná o sci-fi, nejspíš by spoustu z Vás při sledování nenapadlo jej tak nazývat, protože kromě onoho námětu neobsahuje zdánlivě nic, čím by vzdálenou budoucnost připomínal. Film disponuje zdařilou temnou atmosférou skomírajícího světa plného anarchie, chaosu, nepokojů a polorozpadlých, opuštěných domů. Hereckému obsazení vévodí jasně Clive Owen. Zapůsobila na mě taktéž kamera, která mi stylově přišla nápaditě povědomá z Cuarónovy Mexické jízdy. Poté jsem zjistila, že ji i zde má na svědomí Emmanuel Lubezki, který působil právě v Mexické jízdě. Potomci lidí možná zklamali v mých představách, ale rozhodně ne ve svém zdařilém a precizním provedení. (26.06.2011)

Bravurní podobenství zániku lidstva korunují technické prostředky vyprávění. Hudba je velmi zajímavou mixáží apokalyptického chóru, nepříjemných ruchů a šlágrů, které zní přímo ve fikčním světě (z rádia a futuristické hifi soustavy). Musím přiznat, že na „Ruby Tuesday“ po shlédnutí „Potomků lidí“ už nikdy nezapomenu... Podobně účinným prostředkem je střih, který místy zcela absentuje a nechá film plynout v neuvěřitelně dlouhých a syrových celcích. Dává tak vyniknout expresivní práci ruční kamery Emmanuela Lubezkiho (mj. snímal i Burtonovu „Sleepy Hollow“). Ta dodává svým roztřeseným okem punc autenticity jak dialogickým scénám, tak akčním sekvencím, které jsou až nezdravě bezprostřední a působivé. Obrovské uznání zaslouží herecká družina v čele s výborným Clivem Owenem... není pochyb o tom, že tahle drsná maskulinní tvář je vybavena jemným vnitřním herectvím a přirozenou křehkostí, přející civilním polohám. Micheal Caine v roli Jaspera znovu dokládá, co je to sílící charisma stáří... Neznámá tvář Claire Hope-Ashitey září a bez velkých problémů se vyrovná hvězdě jako Julianne Moore. Hlavní hvězdou je ale Alfonso Cuarón, který po své potterovské anabázi konečně odevzdává práci, jež ho řadí mezi režisérské hvězdy první velikosti. Způsob, jakým pracuje s velkými celky záběrů, jakým pracuje s lidskými tvářemi, jakým graduje intenzitu filmu, jakým s minimálními prostředky navozuje atmosféru budoucího světa a způsob a jakým minimálními prostředky zrcadlí v budoucím světě rozkladný stav světa našeho, je hodný obdivu a uznání. „Potomci lidí“ nejsou planým moralizováním, ani vybičovaným katastrofickým filmem, který by se opíral o schéma a vše vypovídající symboly. Je to ve své podstatě film komorní, drsně autentický a upřímný. Na malém vzorku lidstva předkládá hrůznou vizi konce humanity, která je ve svém rozuzlení až symbolicky nadnesená... není pochyb o tom, že tohle „science fiction“ není nic jiného než mrazivá hyperbola dneška. Pro mě určitě dosavadní divácký zážitek roku. (12.11.2006)

Od scény v opuštěné škole jsem na to, co se odehrávalo čuměl až do konce s široce otevřenýma ústama. Neskutečná dokonalost, tak syrové, depresivní, dostávající se hluboko pod kůži, mrazící budoucnost jen tak někdo už nevytvoří. Kamera je doslova v ději (krev !!!), uprchlický tábor je jak peklo na zemi a lidi postihlo čiré šílenství. V tom všem pak Cuaron podává tragický příběh o poslední naději lidstva, a prokládá to jak scénami úplně odlišnými od zbytku díla (ministr), tak i velmi působivými (průchod "uličkou"). Jen třeba chvíli počkat (úvod je sice stále dost drsným obrazem postapokalyptického světa, ale je tak trochu táhlý a nedostačující v porovnání s druhou polovinou filmu - stále tam jsou ale překvapující zvraty, nebojící se nemilosrdně ničit zavedené postupy a v souvislosti s tím i jedna či dvě výborné scény) a pak už si jen užít (i když v tomto případě to není to pravé slovo - spíše přežít) jeden z nejlepších zobrazení budoucnosti. A hudba na mně působila hodně fajn a dotvářela atmosféru hlavně v první polovině skvělými retro songy.. Závěr pak nic neslibuje, ani nic nevyvrací a do filmu sedí perfektně. Wow (11.01.2011)

V podstatě katastrofický film, pojatý ale naprosto jinak, než co si kdokoliv pod tímto žánrem představí. Žádní hrdinové předem předurčeni zemřít, žádné televizní reportáže, žádné vysvětlování... Film nás vrhne do neuvěřitelně realisticky zobrazeného světa blízké budoucnosti, která ale není nijak přehnaně futuristická (mají v kancelářích lepší monitory, to je asi tak vše), prostě vypadá jako náš svět po pár letech anarchie. Ruiny, smog, posprejované zdi, vzpoury, žádné viditelné digitální efekty. Dokonalá forma postavená na příběhu, který v podstatě nemá prolog a konec je víc než otevřený, ale nedělá z diváků blbce, poměrně zdatně se vyhýbá spoustě klišé a z postav nedělá nadlidi. 90% (31.01.2007)