Seabiscuit

Opravdu nádherný film, nejedná se o klasické sportovní drama, ale má to něco navíc. Už od malička mám blízký vztah ke koním, takže je jasné, jak moc mi tento film padl do noty. Nejvíce mě ale zaujal styl režiséra Garyho Rosse, tento "starý" styl vyprávění mám opravdu ráda a strašně mi chybí v dnešních filmech, takže když na podobný film narazím, jsem neuvěřitelně šťastná a vždy ho ocením. Stopáž možná mohla být o kousek kratší, ale zase na rozdíl od většiny tady bych asi neměnila nic na první půlhodině. Pro mě byla silná, vykreslila nám hlavní charaktery a nechala nás nahlédnout do období hospodářské krize. Výborné herecké výkony všech zúčastněných. Seabiscuit je upřímný lidský film s nádhernou výpravou a kamerou. Nemusí se líbit všem, mě se ale dotkl. (05.11.2011)

Film s tromi, či skôr štyrmi hlavnými postavami a s jednou ženskou protagonistkou čisto ako kozmetickým doplnkom. Dvaja ostrieľaní životnými skúsenosťami, tretí horkokrvný mladík. Inak klasický hrejivý čistý Hollywood, čiže berte, alebo nechajte byť. Postavy sa musia dostať zo dna vrchol, potom naň opäť padnúť a zase sa vschopiť a nakoniec zvíťaziť najmä sami nad sebou. Dostihové preteky pôsobia akoby v minulosti boli na úrovni majstrovstiev sveta vo futbale. Toto nie sú výčitky, to je popis toho, čo chceli tvorcovia publiku dodať a čo sa im presne podľa ich predstáv aj podarilo. (24.12.2017)

Na pohľad veľmi príjemná, pohodová športová dráma, ktorá ponúka aj bonus vo forme zaujímavého rozprávania a akéhosi historického prierezu udalostí tej doby. Je pravda, že dejová linka občas priniesla aj nejaké to hluché miesto, no športové scény boli celkom slušne spracované, škoda, že ich nebolo viac. Nadpriemer. 75/100 (07.04.2019)

Čím se tenhle film liší oproti přehršli jiných snímků o dostihových koních? No... vlastně ničím. Možná je trošku citlivější, poetičtější, jinak jedno klišé za druhým. Jakkoliv připouštím, že je to vcelku hezky a citlivě natočeno, nevidím v tomto příjemném snímku žádnou zvláštní výjimečnost. Maximálně 70%. (13.01.2009)

"Lodní suchar" se mi opravdu netrefil do vkusu. Ale i kdybych byl hodně naladěn, tak na víc jak 3 * by to nebylo. Je to jeden z těch filmů u nichž máte pocit, že jsou vyrobeny v nějakém generátoru. Generátoru situací, herců, scénáře a zejména hudby. No byl tam jednou Moby nebo co to bylo, ale jinak klasický motivy ke klasickým situacím, které jste už slyšeli (a viděli) milionkrát. Další kapitolou je kamera, nerozumím tomu technicky, ale je to ten typ, kdy je vše nasnímáno tak, že máte pocit, že jste si dali PCP. Vše je takové narůžovělé, teplé barvy, oblé hrany. Naprostá ztráta jakékoliv autentičnosti a syrovosti. Hrdinu opouští rodiče či mu kůň valchuje nohu a vy máte pocit, že se tomu tak dějě v domečku pro panenky. Ne fakt né. (26.01.2008)