Hostinec U létavého draka

Když se sejdou skvělí herci, kteří mají co hrát, je úplně jedno, v jakých kulisách to hrají a jak moc televizně vypadá výsledek, protože to prostě stojí za to. Příběh naivního zamilovaného mladíka je i přes to, že dnes asi nikoho nepřekvapí, stále napínavý a jeho hororové finále je působivé. Jaromír Hanzlík, Jana Brejchová, Jiří Adamíra a Vladimír Šmeral jsou v tom všem přesně tak dobří, jak čekáte. (13.01.2019)

Já to pořád říkám, že největší horor na světě je lidská blbost. Ovšem romantická zaslepenost Richardova, ta doslova třískala okny, až by si zasloužil konec, jaký pro něj vychytralí podvodníci uchystali. S jeho naivitou naopak krásně kontrastuje realistická a sarkastická skepse policejního komisaře Carmaignaca. Příběh pohybující se na hraně gotického románu, společenské satiry a thrilleru je pěkně vyvedenou maskírovkou, která obstojí i v dnešní době. Ostatně Le Fanu je klasikem a vedle Poea jedním ze zakladatelů hororového žánru. Což mi připomíná, že si budu muset Zelený děs oživit, četl jsem jej naposledy v pubertě (Carmillu dokonce několikrát). (21.02.2017)

Už ten samotný fakt, že Sadková natočila v době nastupující normalizace adaptaci Sheridana Le Fanu, je kulervoucí. Výsledek sice není dokonalý, ale pořád je to zajímavé české setkání s žánrovou klasikou. Povídka The Room in the Dragon Volant původně vyšla ve slavné sbírce In a Glass Darkly (1872) společně se slavnější Carmillou, a i když je to jen napínák bez hororových prvků, atmosféru má hutnou. (23.07.2023)

Romanticky naivní mladík v podání Jaromíra Hanzlíka, Jana Brejchová v jedné ze svých vcelku typických rolí "femme fatale". Kdo by ji odolal? Tento dobrodružně-romantický námět s téměř hororovým finále jsem neznal, tak pro mě ten závěr byl překvapivě výborně vypointovaný. K onomu duchu této maličko papundeklové televizní inscenace mi pěkně sedla romanticky vzrušená hudba Miloše Holečka. (13.11.2023)

Příběh není špatný a zajímalo by mne, zda je tak skeptický už u samotného Sheridana Le Fanu. Ale strašně mne rušily chyby skriptu, dekorací, stínů zvukaře na zdi. Klepající se dveře, které jde jako šperhákem jedna z postav otevřít, nestabilní zdi, to, že jednu dekoraci využili pro jako dvě hospody, přitom všechny prvky včetně schodů a dveří jsou stejné... Snad jen kostýmy Ester Krumbachové patřily k poctivě odvedené práci. Co se samotného příběhu týče, příjemně mne překvapil Karel Šebesta, ale i ten, stejně jako ostatní, hraje na půl plynu. Ale aspoň nepřehrává jako Hanzlík nebo Brejchová, která tady s tím příčeskem fakt nevypadá jako osudová žena. Jo, hrát místo ní Klára Jerneková, mělo by to jinou šťávu, ta tyhle nejednoznačné postavy uměla. A stejně tak Adamíra se směšnými licousy, skutečně nijaký Šmeral... Jako by se to celé sfouklo za pár dní, nikoho to nebavilo, honem, ať to máme za sebou. Přitom zpětně mi ten příběh přijde dost dobrý, i když mne ta zápletka a zvrat napadly docela brzy, vše do sebe zapadne, starý případ se vyřeší, záhada objasní, ale ta atmosféra a zaujetí tomu prostě chybí. (20.10.2019)