Jak se krade milión

Československý film vyprávějící o nenápadném a svědomitém úředníkovi R. Hrušínském, čekajícím na svém teplém místě spokojeně na důchod a který náhodou zjistí, že v jeho pozici lze zpronevěřovat finanční částky bez obav z prozrazení. Touto cestou dosáhne obrovského majetku, který si schovává do matrace, avšak postupně mu dochází, že vlastně neví, co si s tolika penězi počít. Balíkův snímek začíná velmi slibně a projevuje se z počátku jako poměrně odvážná politická satira, kdy je oceňovaný úředník ve skutečnosti milionový defraudant, avšak velmi brzo, ještě před polovinou stopáže se příběh začíná zadrhávat a jeho kvalita prudce klesat. Druhá polovina je neskutečně natahovaná a vyloženě špatný závěr už nabízí pouze podivné zmatené scény a nelogické chování hlavního hrdiny. Nad jeho myšlenkovými pochody, vysloveně amatérském a hloupém chování a okatém utrácení lehce nabytého majetku zůstává rozum stát. Ve vedlejších rolích se představí S. Budínová jako Hrušínského manželka a Č. Řanda jako nadřízený hlavní postavy, nejdřív netušící, že za jeho zády dochází k miliónové rozkrádačce. Poté, co se mu v nepochopitelném kroku Hrušínský o svém zločinu sám přizná, má touhu vše zamést pod koberec, jako by se nic nestalo, hlavně aby si nedělal sám sobě komplikace. V druhé opravdu zbytečně časově natahované polovině (viz scéna v šantánu či na pouti), zaujme svým pěveckým projevem M. Kubišová. Bohužel ani mistr Hrušínský s jeho vnitřními monology nedokázal z tohoto díla J. Balíka, který opět prokázal zcela zjevnou tvůrčí neschopnost, utvořit alespoň průměrně koukatelnou podívanou. (24.03.2018)

Trošku zklamání, čekal jsem, že se něco přiučím a ono nic, takže i nadále zůstávám chudý jak kostelní myš před církevními restitucemi. Mechanismus, jakým si Hrušínský přišel k miliónu, moc vysvětlený nebyl, kromě toho, že se napoprvé omylem přepsal v částce. Kdyby to dělal pravidelně, každá kontrola by na to dřív nebo pozdějc přišla. Takže v tom muselo být něco jiného, ale co? A to si nikdo nevšiml, že se u Hrušínského během pár měsíců tak výrazně zvýšily výdaje? Jinak hvězdičku přidávám za to, že si díky filmu naše rodina výrazně přilepšila, a za krásné obrázky mého rodného města. Zejména se povedl neustále opakovaný záběr na kostel a pod ním na cestu, kterou by nezasvěcený klidně označil za polňačku, nevěda, že ve skutečnosti se jednalo o městský bulvár, Plzeňskou ulici. Pravda, ještě v ní nestálo proslulé nákupní středisko Uran, které mimochodem výrazně přispělo k ukončení studené války, protože Reagan podepsal smlouvu o odzbrojení až poté, co pochopil, že lidem zoceleným každodenním nakupováním v uranu bez jakýchkoli ochranných pomůcek nemají pershingy sebemenší šanci ublížit. A mimochodem, ona proslavená scéna, kde Hrušínský vyhazuje z věže kostela peníze… ta se točila dvakrát. Poprvé vyhazoval jenom obyčejné papírky, ale lidí přišlo málo a moc se o ně na náměstí nervali. Proto si režisér prosadil, že se budou vyhazovat skutečné peníze, vyčlenil na to z rozpočtu 280 tisíc Kč, a to pak byl frmol. Děda a táta se toho taky zúčastnili, celkem se jim podařilo ukořistit něco kolem 30 tisíc pouze za nepatrnou cenu naštípnuté ruky a tří facek. Nakoupili pak za to nábytek, na počest herce-dobroděje z hruškového dřeva, vč. postele, na které jsem byl o pár let později počat. Díky! (09.01.2014)

"Po dvaceti letech práce a stejnýho platu, bych si taky zasloužil nějakou prémii né?" Pan Šafránek chodí každé ráno přes bláto mezi rozestavěnými paneláky do práce.Koupí flašku s mlíkem a noviny.V práci je do večera a jde unavený domů.Tato rutina se opakuje již dvacet let, přesto Šafránkovi žijí v malém nájemním bytě a počítají každou korunu.Jednou však účetní přepíše omylem čísla na průpise a peníze mu zůstanou v ruce.Získal tak příležitost nacpat svoje madrace prachama tak aby nikdo na nic nepřišel a konečně uskutečnit svoje sny.Dobře natočený a i dost vtipný film.Některé scénky stojí opravdu zato.Třeba ta jak Hrušínský dělá strašidlo nebo mejdany v Praze.Film má šťávu. (14.06.2010)

Zlatá šedesátá! Nízké hodnocení na CSFD ukazuje, že už jsou bohužel nenávratně pryč. Nicméně, nenechte se odradit filmovými negramoty. Ostatně většinou se ve svých komentářích nevyrovnávají s filmem, ale se současností. Tento film je ovšem obraz socialistického realismu, jako když vyšije. Paráda. Atmosféra plná absurdity, kontrastů a dobového kýče. Výborný Hrušínský, jehož hlas příběh vkusně glosuje. Závěrečná pointa plná deziluze, jen snad trochu přehrávaná. Plně srovnatelné s tehdejší klasikou jako "Hoří, má panenko" či "Bílá paní". (28.07.2011)

Rozkrádání socialistického majetku v peněžité formě úředníkem, toho času vyznamenaného jako vzorný pracovník. Snímek je smutnou etudou člověka od rodiny, obracející každou korunu, z kterého plně ční socialistický realismus a nálada. A je to vlastně zároveň i taková pohádka pro dospělé vyprávějící příběh o úředníčkovi, který čirou náhodou chybou v účetnictví přišel k nemalému obnosu peněz, aniž by na to přišla hloubková kontrola. A tak kdo by to nezkusil znova, že? Jenomže čím více peněz má, tím více ho začne sžírat svědomí. Vážnější role Rudolfa Hrušínského, který svým herectvím, ostatně jako obvykle, dal své postavě určitý náboj v uchopení podstaty věci a pochopení dané situace. Lehká krimi komedie, ozvláštněna nějakou tou kapkou poetiky a artu. (04.10.2020)