Hrůza na jevišti

,,VRAHOVIA SA VRACAJÚ NA MIESTO ČINU, NIE DO DIVADLA." __ Dej som si pôvodne predstavoval úplne inak, avšak zásluhou vybrúseného scenára som boj aj tak veľmi spokojný. Vo ,,Hrôze na javisku" sa stretávame s radom motívov, ktoré Hitchcock uplatnil vo svojich dielach už predtým a ešte dôraznejšie s nimi začal pracovať neskôr. Máme tu zámenu identít, ,,nepravého páchateľa" na úteku snažiaceho sa ,,očistiť svoje meno" a čo je absolútne skvelé - bez toho, aby som priveľmi prezradil - je tu uplatnená falošná retrospektíva, ktorá otočí záverečný zvrat hore nohami a dodá posledným piatim minútam neobyčajné napätie. Pripomienky k údajnému afektovanému herectvu Marlene Dietrich sa nemôžu brať natoľko vážne zvlášť, keď vezmeme do úvahy, že svoju kariéru začala ako veľká hviezda končiacej sa nemej éry a okrem toho tu ,,hrá herečku". Film občas pôsobí nadbytočne a možno miestami taký ozaj je, rovnako tiež fakt, že niečo obdobné sa v skutočnosti jednoducho nemôže stať, avšak tieto nedostatky sú však vykompenzované skvelým uštipačným humorom (napr. nutnosť dáždnikov počas záhradného predstavenia). Hitchcockov zásadný film. (932. hodnotenie, 81. komentár k filmu) (26.07.2020)

Zrovna dneska jsem měl náladu na nějaký starší nebo postarší film. Ne na hrůzy typu Madla zpívá Evropě, ale na něco decentnějšího. A když bylo v programu napsáno jméno Alfred Hitchcock, nemohl jsem jinak. Můj největší problém byl, že jsem televizi zapnul, když už film 15 minut běžel, takže jsem měl mezi postavama docela bordel. Naštěstí orientace se rychle zlepšila a film se mi i docela líbil. Byť budu mít ještě týden noční můry ze vzhledu Marlene Dietrich, určitě to stálo za to. Hitch jako kolemjdoucí rulezzz. (28.07.2007)

Neubráním se srovnání se snímkem Laura, který jsem viděl téměř ve stejnou dobu, a který má s tímto filmem mnoho společného. Tak jednak jako detektivka podle mě Stage Fright funguje lépe než výše zmíněný Premingerův počin, byl chytřejší (včetně té finty na diváka), napínavější a jeho velkou devízou byl velmi chytlavý humor, který mě opravdu bavil a také sympatický tandem dcera-otec (Alastairovi Simovi sedla jeho role dokonale). Vlastně jediným důvodem pro neudělení plného počtu (kromě trochu zbytečně riskující hlavní hrdinky) je v mém případě tendenční vykreslení vraha, které možná odpovídalo dobové představě, ale mně se příliš nelíbí. Jinak spokojenost a více než solidní 4*. (06.11.2012)

Začínám mít zpětně dojem, že Mistr Hitchcock byl stejně rozjařený a nad věcí filmu vysoko postavený pán jako třeba Jacques Tati, jenom ho na rozdíl od JT neskonale bavilo to rafinovaně vzavinovávat a schovávat do různých pater samotné stavby filmu. Zřejmě mě čeká přehlédnout a přehodnotit celou jeho tvorbu novýma, pronikavějšíma očima. *** Tady dává další rozmarnou lekci ze svého semináře Filmové umění vs. realita (více v mém komentáři k Muži, který věděl příliš mnoho) a tentokrát si před závorku vytknul samo herectví, zastávání rolí, až se pro samé role na (filmovém) jevišti i ve (filmové) realitě málem vytratí příběh, který jste chtěli sledovat. Film je od počátku pomotaný, téměř každá postava zastává více rolí, než je možné naráz zvládnout, a uděluje více rolí ostatním postavám. Role se nezřízeně množí - pomáhá tomu nejen okolnost, že mladá herečka Eve se rozhodne předstírat, že je asistentkou slavné divy, aby přišla na kloub okolnostem vraždy, z níž je obviněn její milý. Nesmírně tomu přispívá skutečnost, že její tatínek má zálibu v detektivkách a v hlavě se mu rojí nápady, do nichž okamžitě všechny kolem sebe obsazuje, právě jako fakt, že její maminka má potíže s pamětí a každý v jejím světě vystupuje v nekonečně mnoha rolích tak vůbec. Čehož její manžel hojně a potěšeně využívá a identity se množí jako houby po dešti. Ale nikdo není jednoduše sám sebou, role se násobí a kumulují a také nazvájem vyvracejí, zmatky rostu a přitom hraní rolí a předstírání je prvotní příčinou katastrofy, k níž došlo, i klíčem k jejímu rozřešení. K pointě budiž dodáno, že je stejně nekompromisní jako nutná. Ačkoli celý film je královsky zábavnou rozjařenou filmovou radovánkou a rafinovaným, vesele filosofujícím komentářem k podstatě, povaze, svobodám i nesvobodám obsazování se do rolí , guilotinově břitký závěr je jediným možným východiskem - z příběhu, v němž se role tak nekontrolovaně rozbujely, že to člověka dohnalo až za okraj sebe, tam, kde se přestává sám chápat a poznávat, za hranice srozumitelné postavy, se nelze v úplnosti vyvázat jinak než smrtí, uštváním. Fanfarónsky zkonstruované dílo, které se pod pláštíkem rozmarné a převelice zábavné etudy dotýká samotné podstavy osobnostní zpronevěry, šílenství a zániku člověka, který propadne kouzlu unikání z role do role, jakmile mu na pokračování v rozehraném příběhu nestačí síly. Čím víc se tu Hitchcock zaobírá herectvím a filmovou/divadelní tkatikou, tím víc toho odkrývá o slabošské povaze člověka obecně. (25.08.2015)

Podle ohlasů jsem čekala „nejslabšího Hitchcocka“, ale nakonec jsem byla příjemně překvapena. Tohle byla prostě ta správná směs napětí a zábavy. Je tu tradiční Hitchcockovo téma nespravedlivě obviněného muže prchajícího před zákonem, ale tentokrát opravdu v netradiční formě a se skvělou pointou. Kromě toho mě doopravdy zaujala romantická linie, kdy jsem hrdince přála, aby konečně prohlédla a "vybrala si správně". Co se týče herců, tak si rozhodně nestěžuji. Představitel Coopera je skvělý hlavně ke konci, Jane Wyman vypadá jako starší sestra Audrey Tautou a Marlene Dietrich je sice „afektovaná dáma“, ale k téhle roli to sedlo. Velice silné 4* a třeba časem půjdu ještě výš. (06.08.2007)