Normální autistický film

Ještě před filmem jsem všechny děti z filmu znal, tedy znal, viděl jsem s každým z nich rozhovor v pořadu Přicházíme v míru od Michala Roškaňuka. Díky tomu jsem o filmu věděl a také se na něj těšil. Je jen dobře, že podobné filmové dokumenty vznikají a vnáší tak alespoň trochu osvěty do společnosti, která si myslí, že každý autista vypadá jak Rain man. Samotný film je bohužel hodně zkratkovitý (při klasické délce to ani jinak nejde), jednotlivé děti dostávají málo prostoru a nevyniknout jejich charaktery. Jde spíše jen o několik vět a pak střih na další dítě a tak stále dokola. Přesto Normálnímu autistickému filmu naleží čtyři poctivé hvězdy, především za obsah. Pro zájemce o tohle téma nezbývá než jen doporučit (opět) pořad Přicházíme v míru (součástí Duše K v divadle Kampa). U rozhovorů s dětmi se leccos přiučíte a také se výborně pobavíte. (11.05.2018)

„Neberme autismus jako lékařskou diagnózu. Pokusme se mu porozumět jako fascinujícímu, byť často jen obtížně rozluštitelnému způsobu myšlení. Neboť kdo má určit, co je normální: žít ve spěchu a stresu a přehlížet absurdity moderní doby, nebo spíš ve světě toužebně hledat řád, ticho a klid, tedy podmínky, které kdysi bývaly normou?“ Miroslav Janek o autistech a svém filmu. (11.10.2017)

Film síce je normálny, ale určite nie obyčajný. Každý príbeh je niečím zaujímavý, filmári si vybrali veľmi zaujímavú vzorku autistov. Nesledujeme ich bežné výjavy zo života, ako raňajky, školu, obed, skôr nejakú formu interview, kde sú otázky väčšinou vystrihnuté, čo občas vytvára zvláštne situácie, no dostávame sa viac do ich myslenia a chápania sveta a seba samých. Niektorí sa vedia sami tak rozrozprávať, že by boli schopní zaplniť celý film. Ten výber môže trochu vytvoriť rainman-dojem, že autisti sú všetci geniálni a zábavní ľudia. Že sú to, ako v tomto filme, budúci filmári, hudobníci, maliari, angličtinári alebo filozofovia, ktorí dokážu rozprávať o podstate vesmíru alebo o zmysle minulosti, budúcnosti a prítomnosti. Reperka bola trochu iné kafe, možno tým, že bola od ostatných staršia alebo mala celkom odlišné zmýšľanie, ktoré nie je v jej veku výnimočné ani u bežných ľudí, nechcem napísať normálnych. –––– Autista, on trpí tím, že je neurodiverzní a svět je zařízen pouze pro neurotypické. –––– Přesně jako fenomén těch sourozenců. I rodiče se přizpůsobí, i z rodičů se stávají autisti. –––– Haló, chtěl bych se zeptat, jestli mohu mluvit s panem prezidentem... (11.10.2017)

Pochybuji, že to depresivní děvče je autista. Neznám autistu, který by nebyl rád ve svém světě, byť by byl sebevíc odtržený od toho reálného. Tato není ráda nikde. Buďto je to extrémně projevená póza z nepochopení (možná s histrionskými sklony) anebo jde o endogenní depresi či v horším případě sociopatii. (03.11.2017)

Ten film je tak hodný. Z rubriky „Zeptejte se dětí“. Děti rozumí světu víc, než odborníci a odbornice postiženy normalitou. (Což platí i o genderu nebo „pohlaví“.) Stačí poslouchat. Není načase nové paradigma? Zakotvená teorie (Grounded Theory)? Místo toho snažit se lidi nacpat do připravených nevědomě účelově vytvořených škatulek? „Já jsem pro svět postižená. Pro mě je postižený svět. Tak jsme si navzájem postižení.“ „Jednou se učitel na tělocviku rozčílil. Tak jsem mu řekl, že v tomhle stavu nemůže učit. A poslal ho na chodbu“. „Nejsem jiný. To vy jste všichni tak stejní.“ (12.03.2017)