30 Virgins and Pythagoras
Obsahy(1)
Hudební komedie o tom, jak lze zpříjemnit řadě studentů tak nezáživný vyučovací předmět, jakým je již tradičně matematika. Kolektivní sen přičaruje třiceti studentkám z mimopražského gymnázia nového profesora Ludolfa, mladého a sympatického muže, který však k jejich úděsu nekompromisně trvá na tom, že je matematiku naučí. Dívky zkoušejí všechno možné, aby se matematického fanatika zbavily. Studentky, které by v něm raději viděly některého ze svých oblíbených zpěváků, se přísnému učiteli dlouho pokoušejí vzdorovat, ovšem jen do té doby, než Ludolf mimoděk objeví novou vyučovací metodu, jak jim prostřednictvím moderních písniček exaktní vědu zpřístupnit. Od té chvíle se na hodinách jenom zpívá. Zhudebnělá Pythagorova věta pak už nikomu nedělá potíže. Zábavné a přitažlivé snové studium však záhy končí návratem do strohé skutečnosti blížící se maturity a neznalosti studentek...
Zajímavé je, že v roli profesora Ludolfa se objevil Jiří Menzel (zpívá Achilles Michailidis). V letech tvrdé normalizace (po dramatických událostech let 1968 - 1969) bylo mnohým umělcům znemožněno, aby se tvořivě se projevovali. Někteří emigrovali, někteří se protloukali filmovým světem, jak se jen dalo. Často byli nuceni angažovat se v takových aktivitách, které neposkytovaly prostor pro jejich talent, schopnosti či profesionální zaměření, což byl možná i osud Jiřího Menzela. Film lze chápat jako filmovou metaforu v tom smyslu, že v období husákovské normalizace mohl být člověk plně svobodný a šťastný jen ve svých snech. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (52)
Velice zábavná, krásně sledovatelná muzikálová komedie. Pavel Hobl tento film točil na objednávku. Po své krátkodobé emigraci, ze které se dobrovolně vrátil, neměl zrovna moc možností točit, a tak vzal nabídku natočitt film ze školního prostředí, i přesto že mu nebylo moc blízké. Asi proto dokázal vzít téma s odstupem a film natočit netradičně. Film si pár let posedel v trezoru, pry znevažoval komunisticke školstvi.. Premieru měl v roce 1977, ale natočen byl v roce 1973. ()
Phytagorova věta v Menzelově zpěvném podání, tak to je nejvíc:-)) Mít ve škole zpívající matikáře by prospělo školství a obliba tohoto logického předmětu by rapidně vzrostla a navíc by bylo skvělé slyšet v pátek ve vlaku, když jedete domů song o Phytagorově větě než hrůzu typu "jsem anděl, co tě dostal na povel...aaaaaaaaaaaaaa ()
,,Pane Peloušek, už jste někdy viděl zpívajícího matikáře?" / ,,Ne, já jsem zdravej." Čtyři roky poté, co Jiří Grossmann pro Semafor zhudebnil a otextoval Archimedův zákon, přichází na scénu Jiří Menzel zpívající Pythagorovou větu! A opět je to škoda, že většina mládeže nezná (případně to náhodou objeví až dávno po maturité), protože takováhle pomůcka v podobě chytlavé písně je k naučení se lecjaké teorie velice atraktivní! // 30 panen a Pythagoras není filmové veledílo ani v žádném směru zásadní snímek, přesto jde o velice povedený kousek svého žánru. Celý film je jednou velkou legrací, která v poměrně krátké stopáži ukrývá výborný scénář plný vtipů, hlášek, písniček a překvapivých momentů, ale současně ostává i nadčasovým námětem, který odzrkadluje realitu lhostejného přístupu mnoha středoškoláček ke studiu. Jako přínos pak vidím i doplněný závěr v podobě návratu do reality po pohádkovém příběhu plného fantazie a představ. Tenhle originální kousek rozhodně nenudí a ke všemu nabízí i zajímavou hudbu Angela Michajlova, pěknou barevnou výpravu s promyšlenou choreografií i pár herečtích bardů v menších rolích (Brodský, Somr, Filipovský). A samozřejmě krásné talentované holky - bezpochyby Jaroslava Schallerová (neodolatelná zejména ve scéně, kde zpívá na rande svému klukovi Pythagorovou větu), ale i začínající zpěvačka - kytaristka Lenka Filipová a ze starších dam Marie Drahokoupilová. Jiří Menzel hrající, zpívající, tančící mě taky hodně bavil. Tak fajn.... Tak fajn! :-) 75% ()
Taková pohodovka, kde se povedlo vše skloubit, jak má. Filmařsky, kdy je výborná kamera, výprava i lokace, velmi dobře zvolená hudba, snad jen střih je občas trochu zmatečný, a pak i herecky, kde člověk jen žasne nad dikcí třeba mladé Schallerové. Mladí Kraus a Pavlata jsou už jen takovým bonbónkem do počtu. A moc hezky se kouká i na Lenku Filipovou. Pustil jsem si to tuhle zcela náhodou znovu, a neměl jsem důvod film vypnout nebo přetáčet, a na rtech mi hrál celou dobu pobavený úsměv. Protože jde o hru s divákem, o zábavnou hru s písničkami - a trochu i s tou matematikou. "No jo, ale jak já bych zhudebnil třeba takový cyklohexylaminoacetát?" ()
Galerie (2)
Zajímavosti (3)
- Natáčení probíhalo převážně v Kroměříži, ve filmu je k vidění například bývalá Justiční škola nebo slavná Květná zahrada. (quixote)
- Po natočení putoval film ihneď do trezoru. Diváci ho mohli zhliadnuť až o štyri roky neskôr. (Raccoon.city)
- Na natáčení se podílel také ochotnický divadelní spolek tehdejšího kroměřížského podniku PAL Magneton. (Mytologie)
"Kdo jste a co chcete?!" "Jsem profesor Ludolf a chci dovnitř!" Jak je u Hoblových filmů zvykem, je i jeho muzikálová hříčka „matikář kontra 30 slečen“ veselou zdánlivou blbůstkou (zde navíc s krásně okatým prkenným herectvím a bohužel i s několika nezáměrně béčkovými replikami), přitom i tentokrát vkusným, chytře propracovaným, zaníceně provedeným a velmi příjemným dílkem. Na rozdíl od ostatních mnou viděných hoblovin neskrývá humorná dužina tohoto filmu žádné vážné až temné jádro. Mnohem více než ony se vyžívá v estetizaci. Některými jejími nenápadnými prvky (např. detaily jako kalamář nebo ředitelský telefon, ale i chodby gymnasia) velmi nápadně odkazuje k dobám dávno minulým, což není samoúčelné: Autor si frivolně pohrává s prvky prvorepublikových školských komedií, míse staré s novým. Infiltraci starých časů, resp. jejich obrazu z dobových komedií, místy provádějí vedle některých dějových prvků i některé humorné úryvky skvělých písňových textů Jiřího Štaidla. Krom toho je zde velmi okatě kopírována kostra filmu Kantor ideál z roku 1932, jehož závěr je otevřeně parodován. (V mém pěkném komentáři k této romantické komedii s Lamačem a Ondrákovou viz výčet převzatých stavebních prvků.) Nejde na jedné straně o pouhé odkazy nebo inspirace, na druhé straně ale také není Hoblův film nějakou předělávkou: Spíše je starší film bezohledně použit (se zřejmým předpokladem divácké znalosti) jako jedna z tvůrčích složek nového díla. V tomto ohledu by bylo zajímavé vědět, jaký je vlastně vklad (a představa) autora původního námětu Oty Hofmana a jaký až Hoblův (kromě něj a autora dialogů Zd. Svěráka má film dle titulků ještě tři další scénáristy). Řekl-li jsem, že se zde „frivolně pohrává s prvky starých školských komedií“, jest se ptát, neslouží-li naopak spíše tyto k frivolnímu pohrávání si s vlastní dobou, v níž film vznikl. Očividně se v této době odehrává, ale prakticky všechny složky filmu jej z ní vytrhují do jakéhosi ahistorického bezčasí. Snad pokus o únik z normalizačního roku 1973? Tento film je naprosto husákfrei (mj. též zásadně „pane profesore, řediteli“ apod. místo „soudruhu“), dobovou realitu neodráží ani věrně, ani falešně, ani jinak, nýbrž ji zcela ignoruje, ba likviduje, což ve své době muselo být velmi osvěžující. Pokud jde o mne, na třicet nebezpečných údajných panen s archetypální Schallerovou v čele, s rozkošným Menzelem, neodolatelným Gottem (sic) a zhudebněnou Sókratovou anamnésis se kdykoli rád podívám znova a až budu senilní stařec, budu si ji pouštět obden. Už úvodní Högerův komentář je odbourávající. Pěkným unikátkem je lehce suchařípovský fousatý Brodský. Krásně se předvádí Lenka Filipová. Školník rulez. (Vsadím všechny své body, že na ředitelovu otázku „Komenský?“ měl původně odpovědět „Visí“, kdežto stávající „V pořádku“ je náhražka po zásahu cenzora.) Hudba Angela Michajlova je vynikající. Štaidlovy texty jsem už pochválil, nicméně u některých si ho jako autora vůbec nedovedu představit, obzvláště ne u "řekněte mi tedy, zda má plocha čtyřhranná...". Z jiného světa: Ve sborovně sedí mlčící autor dialogů dr. Svěrák, mezi reportéry nepřehlédněte dr. Bruknera. () (méně) (více)