Provedu! Přijímač

Zajímavý dokument, který se nesnaží přikrášlovat skutečnost. Nesouhlasím s názorem, že je každá další generace slabší a slabší. Na olympiádách nebo mistrovstvích padají pořád nové rekordy. Sportovci chodí až za hranice lidských možností. Podle mého názoru armáda není zdaleka pro každého. Přesto se do ní hlásí dvě skupiny lidí. Ti co se moc dívají na televizi a naivně si myslí, že z nich armáda za tři měsíce udělá "suprzabijáky". Že jim za tři měsíce pomůže shodit 20 kilo sádla a nabrat 30 kilo svalový hmnoty. A pak ti co neberou armádu jako práci, ale spíš jako životní styl. A AČR má poměrně přesné a spolehlivé know-how, jak tyhle dvě skupiny separovat. (22.04.2017)

Začíná velké chlapské dobrodružství - hra na vojáky. 1) Srovnávat s povinnou základní vojenskou službou (v mém případě jednoroční) je nepřípadné. My jsme museli. Vojáci v dokumentu sami chtějí. Ale přesto se neubráním, když vidím ten očividný rozdíl mezi profesionálními vojáky tehdy a dnes. Až mě to dojalo. 2) Zobrazený výcvik mi příliš náročný nepřipadá. Celý přijímač probíhá v příjemné až kamarádské atmosféře s moudrými a chápajícími veliteli a nároky, které berou zřetel na českou mentalitu. Nic proti tomu, ale výsledným produktem mohou být tak maximálně pořádkové síly či specialisté (například ženisté). Možná jsem ovlivněn americkými filmy, ale spíš v tom vidím pokračování švejkovské tradice v nových podmínkách. 3) Zaujala mě parádní hudba 44letého Tomáše Procházky. (26.07.2017)

Jelikož pisatel těchto řádků Vyškov osobně úspěšně zažil skoro v téže době, byť ve zkrácené formě jednoho a půl měsíce kurzu základní přípravy Aktivních záloh namísto tří měsíců pro budoucí VZP, ačkoliv 85% obsahu kurzu bylo shodného, tak můžu potvrdit, že dokument je v mezích možností, jež měl k dispozici, velmi věrný. Stroj času mě tak přenesl jak pár let nazpět, tak do 70. let, kdy byla hlavní část komplexu Vyškova vybudována. Samozřejmě, film mohl být víc umělecký, víc kritický, víc se zamýšlet, víc by mu slušelo poctivé syrové cinéma verité, ale lepší jedno české „drž, drž“, nežli sto „vem, vem“. (17.08.2021)

Díky dokumentárnímu cyklu si můžeme osahat oblast, která u mnohých vyvolává smích, u jiných vyloženě pohrdání, další se naopak dmou pýchou nad svou uniformou. Sáhnou si na dno svých sil, nejen fyzických, a určitě je unikátní sledovat armádu zevnitř, poměrně podrobně a bez zásadních příkras. Netuším, jak velké omezení dokumentaristé měli, ale na výsledku to není vidět. Vyškov válí. Podobně bych rád nahlídl i pod pokličku jiných organizací. (11.05.2017)

Dobrovoľne sa nechávať buzerovať a ešte aj ženy, to je na hlavu. Ešte že sa všetci sťažujú, aké je to tam ťažké, tak na čom tam idú, snáď ich niekto nútil? Niektorí ale aspoň úprimne povedia, že za tie "sociálne istoty" to stojí. Ten rotmajster Demjan tam dobre, že hlasivku nevypľuje, jak sa chce hrať na drsňáka, pritom so svojím prízvukom by sa uplatnil maximálne v Černých barónoch. Skutočne som mal pocit, že sledujem skôr paródiu a ono sa to deje v reálnom atómovom svete. Napríklad keď vyplňujú test, tak im tam šéf normálne že musí napovedať ako na základke, že majú správne odpovede vpisovať do štvorčeka. Alebo iný rotmajster sa tam stále rozkrikuje, že nikto nie je správne ustrojený, že mu trčí límec alebo má špatný golier a o dve minúty sa potom už aj tak váľajú na zemi, čiže celý zmysel správneho límčeka nepoznám. V každom prípade vrchol švejkovčiny prišiel v obraze, keď tam opäť jeden z buzerantov na jednotku zloženú aj zo žien hulákal: „Ja z vás ty chlapy udělám!“ (27.03.2021)