Špína

Ve světle českých komedií typu Strašidla nebo Padesátka, v nichž je motiv znásilnění nechutně a amorálně využíván coby zdroj nevkusného humoru, je nutno zdůraznit důležitost toho, že v současné domácí kinematografii existuje i takový snímek, který se traumatem žen ze znásilnění zabývá zcela seriózně a psychologicky. Ke cti mu slouží věrohodní herci ztvárňující převážně výrazně nesympatické postavy, silná atmosféra podtržená nevábným prostředím ústavu i kamerou malující depresivní chladné obrazy a několik emocionálně působivých scén. Ne až tak působivý je však samotný děj, způsob jeho vyprávění a vykreslení konkrétních klíčových situací. Diskutabilní nevěrohodnost úvodního aktu znásilnění nevyplývá nutně z toho, že při něm dívka na svou obranu nekřičí, nýbrž že si násilník vybere k onomu činu mimořádně riskantní okamžik, v němž by eventuálně mohl být snadno prozrazen. Že hlavní hrdinka mlčí o svém napadení je ospravedlnitelné možnými obavami ze zahanbení, leč film se tímhle zabývá příliš povrchně, neb nenechává hrdinku mluvit ani o svých pocitech. V závěru dotyčná sice tvrdí, že nechce být považována za oběť, nicméně snímek samotný ji jako oběť prezentuje devadesát procent stopáže, takže ani nemůže být vnímána jinak. Z filmu to skoro vypadá, jako by oběti znásilnění neměly jinou možnost než se zcela psychicky zhroutit a stát se trvale utrápenými troskami toužícími po sebevraždě - a nepomůže ani pobyt v léčebně, kde se člověk setká jen s neschopnými psychiatry, elektrošoky a pacienty v podobě vulgárních deviantů. Tímto zveličováním prohlubujícího se zoufalství pak film vytváří bezútěšné pocity bezvýchodnosti, namísto toho, aby působil terapeuticky, ukázal jak s takovými pocity pracovat a jak traumata překonávat. Jisté zadostiučinění sice přichází na úplném konci, ale jen velmi zjednodušené a velmi mírné. Potenciální interpretací je ta možnost, že Špína ukazuje odstrašující případ a že oběti sexuálních násilníků by se neměly bát jít s pravdou ven. Hlavní význam Špíny každopádně i přes její pokulhávající zpracování spočívá v zásadním přispění do diskuze na společensky závažné téma sexuálních útoků a jejich důsledků, což se rozhodně cení. (25.02.2018)

Tereza Nvotova hraje v kravinach a nyni je i reziruje.. Spina je film o znasilneni holky v pubertalnim veku, o tom jak se s tim vyporadava. Taky tam je psychiatricka lecebna, ktera je pomerne originalni, ale neverim v jeji realne vyobrazeni, protoze jinak by se vsechny psychiatricky lecebny museli okamzite rozpustit. Film me nezaujal, je to vicemene jen nejaka naucna socialni nota bez jakyhokoliv presahu. PS: Ve filmu jsou videt bobrici, ale fapovatelny to neni. (30.10.2020)

Velmi silný a sebevědomý celovečerní debut! Film i scénář záměrně hnaný na samou hranu, ve výsledku čirá deprese a obraz světa černého jako noc a obnaženého na dřeň. Zpočátku jsem měl sám problém filmu uvěřit, možná obrazně jako nevěří okolí oběti znásilnění, učitel, který znásilňuje při doučování doma v dívčím pokojíku, no dobrá, pak navíc uvěřit vykreslení status quo slovenské ústavní psychiatrické péče, když jeho vyznění se asi nejvíce blíží soft verzi Formanova Přeletu nad kukaččím hnízdem i s postavou vrchní sestry Ratchedové převtělené do paní doktorky vedoucí terapeutickou skupinu, ale nakonec jsme filmu uvěřil vše a zcela a přestal jsem si myslet, že je to jen další z módních projektů vezoucích se na vlně kampaně MeToo... A možná je to obecnější postřeh, dříve bych takovýto snímek přijal apriori otevřeně, ale tím, jak aktivistky dostaly svou hysterickou kampaní tohle téma do veřejného prostoru tou přehnanou mírou a nezvyklou intenzitou, dívám se na jakoukoliv zmínku o násilí vůči ženám předpojatě, jako na něco, co se se mnou snaží mediálně manipulovat. Což je zjevně chyba. Zajímavé rovněž je, jak se Špína svým tématem podobá loňskému slovenskému filmu Pirko, přičemž svorníkem mezi oběma projekty je i představitelka hlavních rolí Dominika Morávková-Zeleníková...jejíž dvě role se podobají jako vejce vejci... Tereza Nvotová každopádně maximální respekt! (23.02.2018)

Tereza Nvotová si tento rok odbila debut na poli celovečernej dokumentaristiky ( Mečiar ) a napokon aj týmto snímkom. Špina je debut viac ako dobrý, jej ťažká komorná dráma rozpráva o vysporiadaní sa študentky so znásilnením. Niekedy zachádza do detailov, pocitová zložka je veľmi silná a sugestívna a dusenie svojho trápenia vo vnútri hlavnej hrdinky až skľućujúca. Oceňujem výkon mladučkej Morávkovej-Zeleníkovej. (22.12.2017)

Vynikajúci herecký výkon Dominiky Morávkovej nemohol vyvážiť tú pachuť prezentovanej drsnej reality súčasnej kultúry a života mladých - často ochudobnených o hodnotné duchovné a emocionálne dedičstvo rodičov. Vnútorné zranenia, prázdno, beznádej, plytké názory a dialógy točiace sa okolo sexu (akoby iné témy neexistovali) okorenené sústavným vulgárnym slovným prejavom.... Bože, aké úbohé! Kultúrne sme klesli kdesi na dno, dobrovoľne sme odhodili tradičný kvalitný "morálny kompas", opičiac sa po "vyspelejšom svete".... Čo s tým ?! Nie, film nie je žiadnym hlbokým umením, ktoré povznáša a prináša túžbu po dobre, kráse a nádeji.... Napriek tomu je vo svojej depresívnosti aspoň burcujúci k zamysleniu. A to vidím ako jediné pozitivum. (05.07.2017)