Potopa

Už jsem se o polácích a jejich umění ztvárnit historická díla zmiňoval pochvalně v Křižácích, kteří byli ponurejší a syrovější než Potopa. Potopa ztvárňuje ale už novější dobu - 30.letou válku a vše co k ní patří... Nezapomenutelná byla scéna, když hlavnímu představiteli (D.Olbrychski) pálili bok (chuťovka) a na jeho krmení švédského děla :-) (08.03.2005)

Historická trilógia Henryka Sienkiewicza: "Ohňom a mečom", "Potopa" a "Pan Wolodyjowski", ktorá sa odohráva v 17. storočí, keď vrcholila veľkosť a sláva poľského kráľovstva sa postupne venuje trom veľkým vojnám, ktoré viedli Poliaci v tomto období - vojna proti ukrajincom, kozákom a tatárom počas povstania Bohdana Chmelnického (Ohňom a mečom); vojna proti dovtedy neporazeným Švédom (Potopa) a vojna proti Turkom a Tatárom (Pan Wolodyjowski). Všetky vojny začali pre poľsko katastrofálne ale nakoniec viedli k veľkým víťazstvám. Filmy pomerne verne sledujú knižnú predlohu a patria k tomu najlepšiemu medzi historickými filmami. Pomerne verne je tu zobrazená slávna poľská ťažká jazda - okrýdlení dragúni, ktorých neskôr ešte dlho využíval pri svojich výbojoch aj Napoleon a objavili sa dokonca aj v Mexiku, kde ich služby využíval samozvaný cisár Maximilián, neskôr porazený a popravený Juarezom. Ešte ako malý som čítal knižné predlohy, ktoré mali rodičia a potom neskôr v televízii nedočkavo sledoval jednotlivé časti filmu, ktoré STV dávala vzhľadom na ich dĺžku ako trojdielny, resp. päťdielny seriál. Možno len doporučiť všetkým milovníkom dobrých historických filmov, kde si na svoje prídu jak milovníci bojových scén, jednak romantici. Hoci je zaujímavé, že napriek tomu, že historicky časovo nasledujú filmy v poradí "Ohňom a mečom", "Potopa" a nakoniec "Pan Wolodyjowski", tak boli sfilmované v presne v opačnom poradí "Pan Wolodyjowski (1969)", "Potopa (1974)" a nakoniec "Ohňom a mečom (1999)". (30.09.2008)

Další z monumentálních filmů o historii Polska. Stopáž je monstrózní. Výprava, kostýmy, hromadné scény i koně jsou opět ve vynikající a vysoké kvalitě. I ta romantická linie zdá si mi lépe propracovanější. Je to snad až arogantní odvaha, když se někdo pokouší stvořit něco tak mohutného. Ale povedlo se. Sice je pravda, že Švédové jsou hybnou silou, ale především se zde řeší vnitrostátní potyčky, intriky, občanské bojůvky a osobní potřeby, které jsou nadřazené nad státní. Hrdina příběhu, vojenský velitel Andrzej Kmicic (skvělý Daniel Olbrychski), prodělává ukázkovou proměnu. Mění jeho lidské vlastnosti, utlumuje jeho krvavou nespoutanost a divokost, dává mu šanci na napravení všech svých zločinů a chyb a dělá z něj ideál muže i hrdinu národa. Osudová femme fatale je zde urozená a ctnostná Olenka Billewiczówna (Malgorzata Braunek), vzbuzující žádostivost u nejednoho urozeného muže. Stranu Zla, zrádců a intrikánských prospěchářů zastupuje litevský kníže Janusz Radziwill (Wladyslaw Hancza), toužící po královské koruně, neméně ambiciózní a navíc prostopášný Boguslaw Radziwill (dobrý Leszek Teleszynski), Radziwillův vojevůdce Kuklinowski (Arkadiusz Bazak), a švédský král Karol X Gustaw (Leon Niemczyk). Stranu Dobra a Pravých Poláků zastupuje starý známý a věrný vojevůdce Michal Wolodyjowski (Tadeusz Lomnicki), důvtipný vojevůdce Jan Onufry Zagloba (Kazimierz Wichniarz), věrný Kmicicův pomocník Soroka (Ryszard Filipski), svérázný Kiemlicz (Franciszek Pieczka), jeho synové Damian (Leslaw Janicki) a Kosma (Waclaw Janicki), královský vojevůdce Stefan Czarniecki (Wieslaw Golas), a samozřejmě polský král Jan II Kazimierz (Piotr Pawlowski). Je to monumentální až monstrózní dílo, které si ale překvapivě dokázalo udržet slušnou kvalitu. (01.02.2015)

Pravý středověk. Špína, bahno a krev. A taky středověké mučení. To všechno uvidíte v tomto skvělém historickém velkofilmu polského režiséra Hoffmana. Daniel Olbrychski hraje Andrzeje Kmicice, hlavní postavu románu, skvěle, stejně jako jeho chladná láska Oleňka v podání Malgorzaty Braunek. Film je o obsazení části Polska švédskými vojsky a o vzájemných půtkách mezi polským králem a jeho šlechtou. Ti se bijí mezi sebou místo toho, aby bránili svou vlast, Polsko. (13.10.2020)

Na jedné straně skvělá výprava, na straně druhé těžko stravitelná, přepálená stopáž. Vydržel jsem, nelituju toho, ovšem pro příště si výběr takto dlouhého filmu radši pořádně promyslím. Navíc si myslím, že scén, které divákovi utkví v hlavě je na pětihodinový velkofilm poměrně málo, ale nic to němění na tom, že poláci ve své době točit uměli. Proto, kdo má výdrž a rád si vychutnává historické eposy, vřele doporučuji. (12.07.2009)