Případ pro začínajícího kata

Jeden z nejlepších českých filmů nové vlny 60. let režiséra Pavla Juráčka, podobenství, jež dodnes neztratilo nic na svém kouzle i provedení. Díky určité zásadovosti režiséra Pavla Juráčka se mu moc filmů natočit nepovedlo - znelíbil se totiž svými přímými názory stranické garnituře, takže měl o práci nouzi, a hlavně ve filmařině. Přesto to, co zůstalo, patří k nejlepším českým filmovým dílům, a Případ pro začínajícího kata, jehož prvotní název zněl Krajina vlídných bludiček, pak k vrcholům toho, co u nás kdy bylo natočeno. černobílé podobenství je totiž natolik mnohovrstevné, že si na film můžete dívat stále znovu a vždy objevíte nové roviny a nové myšlenky. Příběh vychází volně z Gullverových cest do Bilnibarni a Laputy. Muž - Gulliver - se podivným způsobem dostane poté, co přejede oblečeného zajíce s hodinkami, do zvláštní krajiny, kde potkává lidi svého mládí. Ti ho však nepoznávají a žijí jiný život. V této krajině jsou i další zvláštní věci, např. se tu jeden den v týdnu nesmí mluvit, aby se nevyčerpal vzduch. Najdeme zde akademii vynálezců, jejichž přístroje na ruční pohon dávají tušit, že zde čas začal běžet pozpátku. Než se mu podaří utéct, zažije ještě mnohé a podivnější příhody... I když zde najdeme hodně paralel vůči tehdejšímu komunistickému režimu, nejde jenom o ně. Díky určité nadčasovosti v dalších tématech (pokrytectví, snobismus, ale i sny, touhy a přání) má snímek co říci přemýšlivému divákovi i dnes. Nehledě na skutečně precizní zpracování, herecké výkony, práci se zvukem, hudbou (najmě tou v pozadí, třeba pokud jde o písničku, zpívanou dětskými hlásky, a její text), kamera našla nejlepší možné exteriéry. (31.03.2012)

Absurdní podobenství, které je lehce čitelnou alegorií – a to na rozpor kolektivního nevědomí, iluzi idealismu, vzdor vůči konformismu, ideologický marasmus, či na nesmyslnost rozdílů mezi panujícími a poddanými – a jde tak bezpochyby o víc než zajímavou metaforu na téma dobrovolného života ve lži, která dobovým komunistickým pohlavárům moc nevoněla a tak ji poslali do útrob trezoru.... Jenže režisér Pavel Juráček zvolil příliš abstraktní až enigmatickou formu, která se snaží uchopit neuchopitelné, což zamrzí.... hodně specifický film; v mnoha ohledech až moc specifický. (02.02.2023)

Neváhal bych Juráčka nazvat utopickým komunistou, neboť zejména o tom je jeho film - o zboření iluzí o ideologii a lidstvu v posmutnělém, hořkosladkém balení, které pro mě nejvíce zvýrazňuje ústřední hudební motiv. Nejedná se o kritiku, satiru nebo hluboké existenciální drama, veselý alegorismus se poměrně významně překrývá s optimismem (Je jedno v čem žijete. Hlavně, že žijete) Případ pro začínajícího kata je film hrozně osobní a na diváka kašle - Juráček vyjádřil postoj a komu tento není po chuti, má smůlu. Dá se ocenit jedinečnost, jakou film v naší kinematografii zaujímá především díky svému fantasy ladění, ale díky maximální odtažitosti mi přijde snobsky intelektuální a tudíž nepříjemný. (04.06.2013)

,,Víte, co je kapavka, princezno?" ,,?" ,,Nemoc, kterou jsem měl už třikrát." Temné podobenství, ze kterého mě zas a znova mrazí. Juráček byl naprosto geniální a věčná škoda, že ho komouši zničili. Úžasný pozorovací talent a cit mu umožnily vyjádřit básnickým jazykem všechnu špínu a bolesti světa. Byť film cílí především na totalitní společnost, je neuvěřitelně nadčasový. Výtvarná kamera, kostýmy od oscarového T.Pištěka, snová Fišerova hudba, Praha, Český Krumlov, česká krajina a kupa úžasných herců. Dialogy i monolog jsou perlovým náhrdelníkem. Zážitek pro vnímavého diváka. Viděno zatím 5x. (30.09.2015)

Alphaville po česku - v nejlepším slova smyslu s kafkovskou tradicí (místo fr. existencialismu), duchem r.1968, absurdním humorem s dramatickým potenciálem, s filmovou drobnokresbou (aniž by Případ rezignoval na protitotalitní osudovost), zdůrazněnou autocenzurou a absurdními možnostmi volby. Scénáristická perla čs. filmu. Top 5 Nové vlny (08.12.2012)