Ucho

Brilantní film a nebojím se říct, že nejlepší český film, který jsem doposud viděl. Karel Kachyňa se nebál a rozhodnul se flusnout soudruhům do ksichtu. Napjatá atmosféra při natáčení se neskutečným způsobem promítla do filmu a je to jedině dobře. Ta úzkost při jakémkoli slově, aby jste náhodou neupustli z úst něco co by se "těm nahoře" nelíbilo, je tak realistické a hlavně nervydrásající. Jiřina Bohdalová se do role opřela snad jako nikdy předtím a z postavy Anny vykřesala maximum. K tomu jí zdatně sekunduje pan Brzobohatý a tím si film vysluhuje "nálepku" největší filmový koncert v historii české kinematografie. Téměř hororový zážitek .P.S. Doporučuju hodně filmů, ale tohle je zkrátka povinnost a doporučení je tím pádem na místě. (28.02.2008)

Ač se pojem český psychologický thriller může zdát sebeodpudivější, je snímek Ucho výborným filmem, který snad žádného diváka nemůže zklamat. Herecké výkony sympaťáka Brzobohatého a místy nanervylezoucí Jiřiny Bohdalové (doufám, že to byl záměr) jsou skvělé. Výtečné psycho, které patří k těm nejlepším českým dramatům z doby, v niž si jen málo lidí dovolilo něco podobného natočit. Depresivní a strhující. (04.09.2011)

Nesmírně odvážný film, který se může v dnešní době v klidu srovnávat s německým oscarovým Das Leben der Anderen z roku 2006. A to považme, že oba filmy dělí 36 let! Český film je mnohem komornější. Potemnělé stísněné prostředí spolu s černobílou kamerou, vytváří psychicky velmi depresivní atmosféru, které dominují mimořádné výkony Bohdalové s Brzobohatým. Zejména role zhroucené alkoholičky je od Bohdalové výjimečný výkon a jedna z mála vážných rolí, ve kterých jí můžeme vidět. Kachyňova obžaloba STB a jejích odposlechů je o to cennější, že reagovala přímo na momentální situaci. Přišel s tím v době, kdy se o tom všichni báli jen promluvit. Málokdo z nezasvědcených tušil, jak komunistická tajná policie funguje. I v tomto filmu jde spíš o varování před špatnými principy než o autenticitu komunistického policejního přístupu. Např. scéna, kdy to přišli „dokončit“, je významově přehnaná a nadsazená. Svůj účel ale splnila. Ukázala, že pokud jde o některé věci, člověk nemá přátele. Střídavé záchvaty strachu, hysterie, hádek, hledání logických východisek, přináší divákovi prostřednictvím mrazivých dialogů dvou lidí opravdu vypjatý zážitek. Dlouhá a děsivá noc. Probdělá noc, která předznamenává závan počínající normalizace. 84% (13.10.2011)

Jan Procházka byl snad nejtalentovanějším scénáristou, jaký se v našich končinách kdy objevil. Na malém prostoru dokázal vystavit dusnou atmosféru, kde čím je film blíže konci, tím nabývá na intenzitě (při umývací scéně se snad ani dýchat nedá). Každá věta a každé slovo má svůj účel, svojí podstatu a je neodvolatelnou součástí příběhu. Karel Kachyňa svým bezpochyby nejuznávanějším snímkem dal prostor k velké herecké exhibici Jiřině Bohdalové a Radoslavu Brzobohatému. Díky jejich přesvědčivosti a nepřehlédnutelné vzájemné chemii nám z toho vychází mistrovský psychothriller a snad ta nejnemilosrdnější obžaloba systému. Systému ve kterém žijeme a jsme všichni jeho oběťmi. 100%. (19.12.2008)

Všechny žerty stranou. Je sice sympatické, že dodnes Bohdalová dokáže smeknout před Procházkou, ale skutečně měl jediný film takovou cenu, aby kvůli němu zahodila celou svou předešlou kariéru? Ucho se záhy stalo důvodem pro to, aby její pestré snažení ve filmu (již od roku 1937) s nemalými výsledky, vzalo velice rychle za své a ona se proměnila ve stereotypní stálici televizní obrazovky. Později se sice pokusila vrátit na velké plátno, ale to minimum z let 90. nemůže nikdy zacelit promarněnost dvou dekád, ve kterých mohla plně zúročit své zralé herectví. Štěstí v neštěstí měl pak samozřejmě Brzobohatý i Kachyňa, kteří pokračovali mnohem plynuleji... (07.04.2011)