Tlumočník

Film měl světovou premiéru na festivalu Berlinale provázenou poctou Jiřímu Menzelovi. Jakkoli je film hoden respektu, k zázraku má daleko.Od absurdity k moralitě je totiž příběh ve službách okaté teze vedený dost průhledně, třebaže mu vedle filmařské zručnosti hodně pomáhá humor. V úvodu Menzelův titulní hrdina, úsměvně dojemný typ úředníčka s aktovkou, kterému z pláště čouhá pistole, zazvoní u vídeňského bytu. Namísto bývalého důstojníka SS působícího za války na Slovensku, kterého přišel zabít odplatou za vraždu vlastních rodičů, tu však najde jen jeho syna, taktéž už pána v letech. Vymění si spolu pár jízlivostí, načež podivný host vypije sklenici vody, odskočí si na toaletu a důstojně odkráčí. Je to hezké, ale dost nepravděpodobné otevření – ale ještě nepravděpodobnější vývoj následuje, když si pro změnu Rakušan najme pomstychtivého vetřelce jako tlumočníka pro vlastní cestu Slovenskem po otcově tamní stopě řízené jeho starými dopisy. Autor tak ohýbá motivace obou hrdinů, jen aby je dostal do jednoho auta na pouť za vzájemným sblížením a poznáním pravdy. Jakmile už spolu sedí ve voze, jsou karty rozdané podle vděčného modelu protipólů. Menzelův samotářsky nerudný, úsečný pedant si diktuje pravidla, zatímco bodrý Vídeňák si bonvivánsky vychutnává výlet současností do minulosti. Lemují jej jednak staré archivy, listiny, fotografie a korespondence, jednak novodobé symboly, až příliš návodové jako potrhané volební billboardy u silnic. Sychravá nálada se zapadlými končinami pěkně ladí zásluhou kamery Martina Štrby, ale jako každá road movie je i Tlumočník omezen vyprávěním ve stylu od zastávky k zastávce. Už stopařky udají tón nenápadnému druhému plánu – propagaci místní turistiky. Účastníci výpravy tak zažijí svatbu, zabijačku – pravda, také krádež, ale se sociálním odstínem soucitu. Doslovnost se najde například když domov důchodců, tak s vynášením rakve. Přesto scenáristicky chytrý, hned trojnásobný zvrat ve finále. Menzelovi Simonischek hlavní roli přebírá: nenuceně, přirozeně, s bravurou laureáta Evropské filmové ceny pro nejlepšího herce za Toniho Erdmanna a člena vídeňského Burgtheateru. Už kvůli němu stojí Tlumočník za vidění. (14.04.2020)

Přál bych si, aby se Jiří Menzel stihl podílet ještě na řadě dobrých filmů, ovšem s Tlumočníkem to tak úplně nevyšlo. Na vině je především scénář, kvůli kterému vyprávění plyne tak pomalu, že skoro doufáte, že to budete mít za sebou. Jako úplně. Road movie se starými lidmi by mohla chytnout i ty mladé, ovšem myšlenkově klouže po povrchu a filmařsky nemá čím zaujmout. Nebo alespoň pobavit. Peter Simonischek jako (ne)stárnoucí bonviván dává vzpomenout na svou předloňskou hvězdnou úlohu Toniho Erdmanna, jako protipól mu Menzel funguje dobře. Alespoň mezinárodní koprodukce je na snímku vidět, díky čemuž se tvůrci nemusejí stydět, ale mohlo to tedy dopadnout mnohem, mnohem lépe. (04.07.2018)

Zelená kniha po slovensku. Koukat na slovenské filmy je vlastně radost. Už jenom kvůli tomu, že vlastně je to kýč, ale vlastně je to i originální. Jde jednoduše o to, že film nemá nic extra nového, je to klasický příběh, který jsme v podobných, ne-li skoro stejných provedení už mnohokrát viděli. Jenže na české a slovenské poměry jde o něco úplně nového. Nikdy ještě nikdy neudělal takovýto film nebo chcete-li "pseudo-remake. Na místní poměry jde o něco skoro až nového a něco, co zde nebylo. To vše jde v ruku v ruce s docela super příběhem a dobrou zápletkou, která dává smysl a hezky to jde dohromady. Sice postupem času už jde spíše o takové házení ze strany na stranu v ničem a něčem, ale pořád si to dokáže zachovat dobrý styl a atmosféru. Koukat na slovenskou krajinu spojenou také se slovenskou historií je sprostě super. Je mi to jasné. V rámci obecnosti nejde o nic dokonalého. Ale v rámci českého a slovenského filmu jde v celku o dost. (17.03.2019)

Keď sa obstarožný Žid ( ktorý neviem akým zázrakom držal po kope ) a syn SSmana vydajú na roadtrip po Slovensku, mohla by to byť celkom slušná podívaná. To by sme ale nesmeli byť na Slovensku a nesmel by to točiť rutinér, ktorého jediný kariérny posun je použitie drona. Strašne na vážno poňaté, útoky na emócie, žiadne odľahčenie, rozoberanie sračiek a mrte hluchých miest. To isté ako Masaryk. 80% filmu v nemčine, 10% v angličtine a 10% v slovenčine, preto bez tituliek do toho ani nechodte. Film nepotešil, ale čakali sme niečo iné? Ja pri due Šulík - Menzel isto nie. 2 z 5 (27.08.2018)

Slovensko, krajina, kde každá mladšia žena letí po starších mužoch, krajina, kde každý rozumie po nemecky, ale hovoriť po nemecky už nevie. Jo vlastne to je zlé tvrdenie, niekto sem-tam nemecky nerozumie, ale len keď sa to hodí. Vlastne, niekto rozumie nemecky svojej kamarátke pár sekúnd po tom, čo sa jej spýtala, o čom hovorí po nemecky ten postarší pán, ktorého by mimochodom veľmi rada vyšukala. No nie je nám tu nádherne ? Dlho som nevidel tak nevyrovnaný film. Vlastne, keď sa zamýšľam, neviem za čo som mu chcel dať pôvodne tri hviezdy. Myšlienok má tlmočník hneď niekoľko, a možno práve to je kameňom úrazu. Akosi nedokážu spoločne koexistovať. Nie že by to nebolo možné všeobecne, ono sa to stáva nemožným konkrétne tu. Vlastne, prečo sa to volá tlmočník ? Ono, on je tam úplne navyše. Celá jeho podstata je strašne plochá. Opodstatnene sa vyskytuje len prvých pár minút, ako zámienka príchodu na Slovensko. Ach jo... Mohol by som tu takto premýšlať ešte hodne dlho, no na nič by som zrejme neprišiel. Pretože čo si môžete z tohoto filmu odniesť je miš-maš rôznych motívov pozliepaných do niečoho čo vôbec nefunguje, neobohacuje ani nepodnecuje. A aby toho nebolo málo, okrem maximálne otravného hudobného motívu, ktorý sa nijak nemení, negraduje a celý film tak vyznieva ešte viac sivo ako by vyznieval bez neho. A aby toho nebolo málo, svoje miesto tu dostala aj mne maximálne nesympatická Evelyn a (WTF) Run,Run,Run od Celeste Buckingham. 2* Za potenciál a lokácie... (19.03.2019)